Sabina má dvě odrostlé děti a za sebou rozvod po téměř dvaceti letech manželství. Když konečně poznala skvělého partnera, se kterým si umí představit strávit zbytek života, zjistila, že má virtuální vztah. Má ho opustit, nebo tento problém hodit za hlavu?
Jsem rozvedená a mám dvě dospělé děti, tím bych asi začala. S bývalým manželem jsme se dali dohromady ještě na střední škole a dva roky po jejím ukončení jsem otěhotněla. Vím, bylo to moc brzy, ale na potrat jsem jít nechtěla a manžel měl už v té době docela slušnou práci, a tak jsme se rozhodli, že si dítě necháme. Vlastně děti, čekala jsem totiž dvojčata. Brali jsme se, když jsem byla v pokročilém stadiu těhotenství, a po porodu začal skutečný blázinec. Výchova rozjívených dvojčat mě opravdu zmáhala, ale naštěstí se to se zvyšujícím věkem zlepšovalo, a tak jsme na sebe měli i s manželem víc času. Jak se ale ukázalo, nebylo to ku prospěchu věci.
Pomalu jsme si přestávali mít co říct, prakticky jsme spolu řešili jen věci ohledně domácnosti, jídla nebo dětí. Naše zájmy se rozcházely a ztrácel se vlastně i zájem jednoho o druhého. Poté, co děti vylétly z rodného hnízda a šly studovat na vysokou školu do velkého města, se situace ještě zhoršila. Navíc to za nic nestálo ani v posteli, sex nás nebavil a neměli jsme sílu s tím něco dělat. Nakonec jsme si spolu sedli a rozumně jsme si promluvili. Shodli jsme se, že naše láska už je dávno pryč a že k sobě navzájem nic necítíme. Uznali jsme, že bude pro oba lepší, když se rozejdeme. Naštěstí jsme už nemuseli brát ohledy na děti, které byly dospělé, a tak rozvod proběhl v pohodě a s bývalým manželem spolu vycházíme lépe než v době, kdy jsme byli spolu.
I když náš rozchod proběhl snadno, i tak jsem měla dlouhou dobu pocit zmaru a nebylo mi zrovna do zpěvu. O nové chlapy jsem neměla zájem, zároveň mě ale děsil osamocený život. Když jsem si ale řekla, že je nejvyšší čas někoho potkat, bylo mi čerstvě čtyřicet a já nevěděla, jak na to. Běhat po barech a diskotékách nebylo v mém věku vhodné, v knihovně se člověk neseznámí a tak poté, co jsem absolvovala pár příšerných rande naslepo, která mi dohodily kamarádky, jsem začala propadat zoufalství. Nakonec jsem ale dala na rady okolí a vyzkoušela jsem internetovou seznamku. Ze začátku jsem pár podivných chlápků odmítla, až jsem se nakonec nechala jedním přemluvit k osobní schůzce. Nebyl to extra krasavec, ale měl obrovský smysl pro humor, podobné zájmy a působil chytře. Sešli jsme se a ono to vyšlo! Padli jsme si do oka ihned a začali jsme se scházet.
Pavel byl také rozvedený a syna už měl odrostlého, takže našemu vztahu nic nestálo v cestě. Po roce schůzek, výletů i společné dovolené jsme se k sobě nastěhovali a všechno vypadalo ideálně. Vztah nám klapal, skvěle jsme si rozuměli a navíc jsme nebyli zatěžkáváni starostmi o děti, což bylo ideální. Jenže před několika měsíci si Pavel začal čím dál častěji nosit práci domů a zavíral se u počítače v pracovně, kde nechtěl být rušen. Častěji také kontroloval telefon a neustále někomu něco psal. Začala jsem být podezřívavá. Nakonec mi to nedalo a vlezla jsem mu do počítače, kde jsem objevila obrovské množství mailů s jakousi Monikou, které byly sexuální povahy. Posílali si mezi sebou i erotické fotky a videa a evidentně si poměrně často virtuálně užívali.
Okamžitě jsem na Pavla uhodila, co to má znamenat, a on se pod tíhou důkazů přiznal. S Monikou se prý také poznal na internetu a začali si dopisovat. Jelikož ona žije v Americe a virtuální vztahy bere jen jako povyražení v nudném manželství, přistoupil na její hru s tím, že tohle přece není nevěra. Jenže se to časem začalo zvrhávat a oni provozovali virtuální sex téměř obden. Na druhou stranu jsem nepozorovala nějaké zásadní ochlazení našeho intimního života. Možná si z celé situace dělám těžkou hlavu, ale připadám si podvedená a nevím, jestli mohu partnerovi dál věřit. Co když potká podobnou ženu osobně a bude mi nevěrný i v reálném životě? Pohrávám si proto s myšlenkou, jestli by nebylo lepší ho opustit…
