SABINA (45): Manžel dostal rodinu do dluhů, přesto jsme spolu zůstali 30 let | Foto: iStock

Foto: iStock

SABINA (45): Manžel dostal rodinu do dluhů, přesto jsme spolu zůstali 30 let

Tvrzení o tom, že láska hory přenáší, bývá často pravdivé. Sabina je se svým manželem dlouhých třicet let, a i když se objevil problém, který mohl jejich vztah zničit, manželství to ustálo. Jak se jim to povedlo?

S mužem brzy oslavíme společných třicet let od chvíle, kdy jsme se v tanečních kurzech v patnácti letech poprvé uviděli. První lekce jsme se jen tak oťukávali. Já si nebyla jistá, jestli se líbím Ondrovi, stejně jako on si nebyl jistý, jestli se líbí mně.

On mi totiž do oka padl hned – vysoký, ramenatý, blonďatý a pořád rozesmátý. Navíc mi přišlo, že je prostě svůj a není součástí tamní praštěné party kluků, která si z dámského osazenstva ráda střílela.

Že je to na dobré cestě, mi došlo na první prodloužené. Nejenže jsme spolu a jenom spolu protančili snad celý vyhrazený čas, ale on neváhal a provedl v kole i moji mámu. Prostě za ní zašel, představil se a vzal ji na taneční parket. Sebevědomí mu nikdy nechybělo. Stačil takový jednoduchý trik a měl nás obě omotané kolem prstu.

Takže randit a zdržet se do noci jsem se následně mohla kdykoli, stačilo říct, že tam bude Ondra. Oba jsme tehdy studovali střední školy a snad po roce vztahu jsme si řekli, že se prostě jednou vezmeme, nejpozději do pětadvaceti let. A přesně takhle to vyšlo, oslavili jsme čerstvé čtvrtstoletí a za měsíc se brali. Za dva roky přišel na svět první syn, po dvou letech druhý.

Zprvu jsme bydleli ve společném domě s mojí mámou a tátou a světe, div se, klapalo to, nikdy nedošlo k nějaké závažné slovní přestřelce. Ondra rád pomáhal mému tátovi v dílně, opravoval mu auto, klidně zryl celou zahradu. Byl od začátku skvělý i jako otec – děti jsem mu mohla svěřit i úplně maličké, dokonce mi jednou zaplatil i víkend v lázních, abych nabrala sílu.

Po pětiletém manželství se nám podařilo získat starší domek, který jsme si opravili. Trvalo to tehdy několik dlouhých let, než jsme se přestěhovali. A pravda, v té době to mezi námi poprvé nějak drhlo.

Když jsem se náhodně zastavila za mužem na stavbě, nebyl tam a pak mi tvrdil, že zajel ke kamarádovi řešit havarijní stav s vodou. Z práce se taky nevracel tak jako dřív – tu byl problém v práci navíc, tu musel něco předělávat, porady se táhly dlouho do noci.

Samozřejmě mě jako první napadlo, že v tom musí být někdo třetí. Ale jak zjistit pravdu, abych nebyla případně za hysterku, kdyby se to nepotvrdilo? Přiznám se, že jsem mu projížděla po večerech potají telefon a snažila se ho vytížit tak, aby mu na nic moc nezbýval čas ani energie.

Čekala jsem, že z toho vyleze leccos, ale že začal hrát poker a málem nám prohrál rodící se dům nad hlavou, mě dostalo do kolen. Když jsem viděla dluh ve výši 150 tisíc korun, musela jsem si vzít prášek na uklidnění. Naštěstí si ale posypal hlavu popelem, odvážně šel poprosit o pomoc moje a jeho rodiče – dluh promptně uhradil a našel si druhou práci, aby rodinám vše rychle vrátil.

Dokonce pomalu s kamarádem rozjel firmu, která se na trhu chytila. Na rozvod jsem nikdy za ta dlouhá desetiletí nepomyslela, ani ten jeho dluhový exces mě nepřinutil o něčem takovém přemýšlet. Prostě oba víme, že jsme stvoření jeden pro druhého. Teď už máme kluky téměř dospělé a my se ještě více sblížili – máme společného koníčka. Jezdíme závody veteránů. A našemu manželství to mimořádně svědčí.

Doporučujeme

Články odjinud