SÁRA (42): Jeho blízkost mě doslova paralyzuje, proto jsem řekla „ne“

20. 6. 2021
Foto: iStock
SÁRA (42): Jeho blízkost mě doslova paralyzuje, proto jsem řekla „ne“ | Foto: iStock
Jeho blízkost Sáru naprosto odzbrojovala, ztrácela nad sebou kontrolu a bylo jí až fyzicky slabo. Sára si brzy uvědomila, jak moc by byl takový vztah do budoucna nevyrovnaný…

Představili mi ho jako zástupce jednoho z našich nových dodavatelů, s nimiž jsem v rámci své práce v každodenním kontaktu. Měl k nám jezdit třikrát týdně a měla jsem se o něj, jak mi rádoby žertovně sdělil kolega Mirek, „dobře starat“. Mirek nás představil, podali jsme si ruku a já měla pocit, že z té ruky do mě proudí teplo. Oba jsme dlaň toho druhého podrželi o něco déle.

Myslím, že jsem se nikdy nesnažila představit si ideálního muže – tedy co se vizáže týče – a najednou přede mnou stál, každý detail byl dokonalý! Nejsem příliš na prvoplánové hezounky, líbí se mi popsané tváře, z nichž je podle vrásek poznat, že se daný muž často a rád směje.

Co to je láska na první pohled? Podívejte se na video:

Mám ráda mohutnější mužské postavy, výrazné nosy, upravené fousy. Má kamarádka říká, že mám slabost pro veselé dřevorubce, což je trochu zjednodušující. On byl přesně onen typ, jenže měl i cosi navíc. Netuším co, ale naprosto mě to odzbrojovalo.

Nepamatuji si, že by se mi něco takového kdy stalo. Ani z mého bývalého muže, do něhož jsem byla zpočátku velmi zamilovaná, se mi nepodlamovala kolena tak mohutně, jako z onoho muže.

Velmi jsem se tehdy snažila udržet si profesionální vystupování, být milá, avšak ne přespříliš. Ale asi se mi to moc nepovedlo. „Sáro, jste v pořádku? Není vám zle?“ zeptal se mě později kolega, který nás představil. Prý jsem byla bledá a trochu mimo.

Celý zbytek dne jsem nemohla myslet na nikoho jiného než na onoho muže. Kdyby mi zazvonil u dveří, byla bych schopná ho okamžitě pozvat dál a odložit šaty… Jenže pochopitelně nezazvonil, neměl proč, sotva jsme se znali.

Uplynuly dva dny a viděli jsme se v rámci práce znovu. Vyplnili jsme papíry, kontrolovali jsme spolu dodávku a vyřizovali nějaké reklamace. Strávili jsme společně necelou hodinu. On byl zjevně uvolněný, já byla jako v papiňáku, jen explodovat. Když se mě několikrát mimoděk dotkl, cítila jsem zřetelné fyzické vzrušení.

Domů jsem ten den šla pěšky, potřebovala jsem přemýšlet a také vychladnout. Moc jsem toho nevymyslela. Nakonec jsem si pro sebe řekla, a později to i zkonzultovala se sestrou, s níž jsem si velmi blízká, že pokud se ukáže, že je jiskření oboustranné, půjdu do toho. I tak jsem ale někde vzadu cítila, že vypínám červený majáček, který se mi snaží něco naznačit. Časem jsem pochopila co.

Po několika pracovních setkáních, kdy jsem přemáhala chvění rukou i nohou, dokonce jsem měla jedno ráno i střevní potíže, bylo jasné, že je přitažlivost na obou stranách. Jen z jeho strany asi nebyla takového charakteru, jako byla ta má. Navíc já byla rozvedená a on ženatý, se svou ženou ale nežil. Odstěhoval se před půl rokem. Kvůli nesnadnému dělení majetku rozvod odkládali.

Šli jsme na večeři a pak k němu do pronájmu. Bylo to naprosto úžasné, dechberoucí – tedy alespoň tak jsem to prožívala já. Domů jsem šla ráno opět pěšky. Od něj ke mně to bylo osm kilometrů cesty a dvě hodiny přemýšlení. Věřím na znamení, na synchronicitu, jsem zvyklá svět kolem sebe pozorovat, vnímat detaily a snažit se dobře číst, co mi chce život naznačit. Během cesty jsem nezávisle na sobě potkala dvě maminky s maličkým batoletem, které tahalo hračku na provázku.

A pak mi to došlo! Ten vztah by byl patologický, absolutně bych nad svým životem ztratila kontrolu. Visela bych na něm, byla bych jako loutka, on můj vodič, následovala bych ho jako ta hračka na provázku. Takový vztah nemůžu dopustit. Byl by zničující.

Sestra nade mnou kroutila očima, prý vše hrozně řeším a prožívám. Nemyslím si to. Umím nechat vše plynout a počkat, jak se to vyvrbí, ale tady to nešlo. Nikdy jsem nic podobného nezažila a doufám, že už ani nezažiji, ta absolutní ztráta osobní kontroly byla nepříjemná. Se zamilovaností to nemělo nic společného, spíš bych to nazvala posedlostí, nevím.

Vše jsem tedy ukončila a v rámci sebezáchovy jsem přijala nabídku, kterou jsem v rámci práce už pár týdnů zvažovala – nechala jsem se přeřadit do nové pobočky na vyšší pozici. Občas ale stále zavzpomínám a snažím se nevnímat svrbění ruky, která by mu chtěla napsat alespoň krátkou zprávu. Byla to zajímavá zkušenost, ale opakovat ji rozhodně nechci.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Díky přátelům se dokážete zbavit špatné nálady a předsudků. Poslední dobou vidíte ve všem negativní věci, což vám zkresluje realitu. Jakmile se vám zlepší přístup k životu, usmíříte se s…