SÁRA (46): Tento rok jsem si splnila životní sen, manželovi to vadí

Jinak teda moje osobní zkušenost je taková, že jsem si založila firmu, a poté, co jsem na tom dva roky pracovala, jsem i opustila zaměstnání, a vsadila si na tuhle kartu. Neměla jsem žádného manžela, který by nesouhlasil, a všechno to šlo výhradně na moje triko. Další dva roky to fungovalo, zdárně se rozvíjelo, a už to skoro vypadalo, že mě ta firma v pohodě uživí i v důchodovém věku. No a pak přišla ta hra na pandemii, a stát mi řekl "zavři krám". Ze dne na den. Uzavřené smlouvy jsem nesměla plnit, lidi jsem musela propustit, kompenzace za to se rovnala nule, a dneska jsem v tučném mínusu. Nejen že mě firma nebude živit, ještě plno let budu platit dluhy, které jsem nezavinila, a to bude hodně drahej sen teda. Přitom jsem nic neudělala "špatně". Prostě mi to bylo všechno zlikvidováno jedním úředním nařízením shůry. Bez jakékoli náhrady. Podruhé už si to nelajsnu, ne v tomhle státě a v mém věku, už na to nemám ani sílu ani prostředky, abych začínala ne od nuly, ale od mínusu, a důvěra v systém je taky v červených číslech. Fiktivní Eva z článku má docela odvahu, když si to chce risknout. Ale kdo chce kam...

Jejda, a teď večer tu ten komentář zase je. A i s tím původním časem, kdy jsem ho ráno psala. Nestačím se divit jak divizna. Tak děkuju neznámému editorovi, že to vrátil zpět :laska:

No za mě asi takhle. Samozřejmě člověk má mít nějaké cíle a umět za nimi jít. O tom žádná. Téhle naší...jak se jmenuje ta milovnice kytiček...? se to podařilo. Uskutečnit to, o čem snila. A teď ohledně postoje jejího muže...hodím do placu nepopulární souhlas s protistranou. Kdyby paní od kytiček žila sama, sakra by si rozmyslela ztratit zaměstnání a budovat si sny. Byla by ráda, že tu práci má. Já se tedy přikláním k jejímu muži. Šla do nejistoty. Sen je splněn, otázka je, zda jí to vydrží. Člověk musí trochu myslet do budoucna. Stát se může cokoli. Já si svůj sen splnila taky, ale poněkud jinak. Já to, co jsem vždycky chtěla dělat, jsem dělala jako placený koníček. A držela se svého kopyta. kde mám svoje jistoty a důchod zajištěný odpracovanými a řádně zdokumentovanými roky. Taky mám známého, co si plnil sny. X krát začínal podnikat. Dneska se diví, že nemají z čeho mu spočítat důchod. Na to, abych se něčemu, co mě baví a láká, věnovala, nemusím přece pověsit na hřebík jistotu dosavadního zaměstnání...

Hele, někam zmizel můj první komentář. To byla rychlá cenzura, toto. Byl dlouhej, znova ho psát nebudu, a netuším, čím se tak znelíbil, že byl smazán v řádu minut. No tak mě smažte komplet teda, no. Že jsem se vůbec namáhala. :-l

Dodatek - k osobě, která udělá zásadní životní změnu a rozhodnutí na základě doporučení kartářky, bych se chovala s velikou ostražitostí a odstupem, protože to rozhodně není racionální chování a velice pochybuji o tom, že někdo takový může mít věci promyšlené.

To není tak jednoznačné, toto. Ano, sny si má člověk plnit, ale nemůže to dělat na něčí úkor. A tady paní přestavěla garáž, která ovšem patřila i jejímu manželovi, a použila na to peníze, které si vydělala v manželství, čili i ty peníze z poloviny patřily i jejímu manželovi, stejně jako jeho peníze z poloviny patří i jí, pokud nemají rozdělené SJM. A bylo to ze stavebního spoření, takže si velice pravděpodobně vzala z toho spoření úvěr, a tento závazek taky bude i jejího manžela, a on ho bude muset splácet, kdyby se jí nevedlo. Dál - květinářství mělo tu kliku, že v minulých lockdownech zavřené nebylo, protože čirou náhodou i bývalý předseda vlády vlastní síť květinářství. Jenže teď se vláda změnila, a nikde není psáno, že ta květinářství zavřená být nemohou. Aby bylo co prodávat, je třeba nakupovat zboží. Kytky jsou dost choulostivé zboží, je třeba je uchovávat v chladu, a když se včas neprodají, zvadnou. Máme slušnou inflaci, stoupají ceny všeho, a když nebudu mít dost peněz na energie a jídlo, budu si kupovat kytky? No, já ne, že, já si kytky nekupuju ani normálně, protože je jaksi k ničemu nepotřebuju ]:-D ale i ti lidi, co dosud kytky kupovali, to můžou přehodnotit. A kdo potom bude tu paní živit, kdyby se stalo, že buď jí stát jediným škrtem pera zlikviduje prosperující živnost, jako se to stalo spoustě lidí za poslední dva roky, nebo prostě nebude o kytky zájem? Ano, manžel ji bude živit. Takže já plně chápu jeho pochybnosti a nesouhlas. A kdybych byla na jeho místě, tak bych rovnou řekla, že od toho dávám ruce pryč, jdu žádat o rozdělení SJM a veškeré dluhy, které si v budoucnu ona případně nadělá svým podnikáním v oboru kytek, budou jen její problém, že já to platit nebudu a nehodlám za to nést žádné následky. No a na závěr její porovnávání květinářství s manželovými koníčky je naprosto zcestné. Obživa je jedna věc a koníčky druhá. Nemůžu mít drahé koníčky, když se neuživím, a jestli si ona myslí, že to květinářství je jako její koníček a živit ji má manžel, no tak tím tuplem se nedivím, že on s tím nesouhlasí.