SÁRA (51): Chybí mi blízkost a pohlazení. Manžel se mě už měsíce nedotkl

SÁRA (51): Chybí mi blízkost a pohlazení. Manžel se mě už měsíce nedotkl

Sára už je se svým manželem dlouhá léta. Milostný život představoval vždy spíše výjimečnou záležitost, ale v posledních měsících už se jí manžel nedotýká vůbec a ona zjišťuje, jak jí i jemné pohlazení chybí. Co ale s tím?

Je fyzický kontakt ve vztahu základ?

S manželem jsme svoji už osmadvacet let. Nebyla to láska na první pohled, ale roky jsme se znali a kamarádili. Jak jsme spolu trávili hodně času, přetavilo se naše přátelství v pevný vztah. Já rozumím jemu, on rozumí mně. Ve smutných chvílích mě umí rozesmát, v těžkých chvílích zase podržet. Věděla jsem, že to je muž, který může být mým partnerem do konce života.

Sex nikdy nebyl v popředí. Milování nám stačilo jednou týdně. Vzešla z něho naše skvělá dcera. Po letech se ale i jednotýdenní záležitost stala záležitostí hodně ojedinělou. K pohlavnímu styku došlo možná tak jednou za měsíc a netrval déle než pár minut.

Mění vás vztah? Podívejte se na video:

Máme vztah bez intimností

Nikdy jsem si nestěžovala. Koneckonců, je to možná chyba nás obou. On není ten, který by se po mě večer vrhl, když má chuť, a já se také zdráhám. Dotyk je něco, čím neplýtváme, a v posledních měsících už se nedotýkáme v podstatě vůbec.

Jenže mi dotyk nebo alespoň lehké pohlazení začaly chybět. Cítím se jakoby prázdná a strašně sama. Sedíme vedle sebe na sedačce, on v jednom rohu, já v druhém, sledujeme film, ale že by mě vzal kolem ramen nebo mi pohladil kotníky, to nehrozí.

Když se k němu přisunu sama a chytnu ho za ruku, vydrží tak minutu, ale pak si podá pití ze stolku nebo chytne misku s oříšky a opět jen tak sedíme vedle sebe. Nevím, dělá to schválně? Vím, že vztah je o komunikaci a my spolu rádi mluvíme. Proto jsem několikrát zavedla řeč i na toto téma. Potřebovala jsem to ze sebe dostat ven a začala jsem.

Jsem z toho nešťastná

Popsala jsem mu, jak se cítím. Že chápu, že už nám není dvacet let a nemusíme se milovat každý týden v každé místnosti. Ale přece jen dotyk je pro mě důležitý. Potřebuji cítit nejen jeho osobní podporu, ale i tu fyzickou. Copak už pro něj nejsem atraktivní? Štítí se mě?

Manžel mě poslouchal, ale nakonec vždycky ukončí konverzaci s tím, že v tom nevidí takový problém. Ujistil mě, že mě má rád a přece jen je nám přes padesát. Náš vztah je i o jiných věcech. Zůstala jsem jako opařená a frustrace se ve mně ještě více prohlubovala. Sice uznal, že bývá v poslední době dost unavený, ale tento stav netrvá pár týdnů, ale několik měsíců. Co teď?

Nejsem typ člověka, který by si šel fyzickou intimitu hledat k někomu jinému. Vždy jsem byla manželovi věrná a nedokázala bych ho podvést. I když už jsem měla párkrát namále. Nemuselo by jít nutně o sex, ale zkrátka o to pohlazení. Ach, co bych za to dala. Cítit se zase žádaná.

Nemluvila jsem s ním

Nakonec jsem se rozhodla zkusit poslední věc, která mě napadla. Rozhodla jsem se, že s manželem několik dní nepromluvím. Jelikož stále něco rozebíráme, změnu poznal hned. Ptal se mě, co se děje, proč s ním nemluvím. Nechala jsem ho den vytěkat. K večeru už dost znervózněl a já jsem jen v klidu pronesla: „Vidíš, jak tobě chybí moje slova a odpovědi, mně chybí tvůj dotyk.“

Ten večer jsme si sedli a začali celou věc rozebírat znovu od začátku. Řekla jsem mu, co mi vadí a chybí. On mi nakonec přiznal, že má dlouhodobé problémy v zaměstnání a zkrátka nemá na doteky náladu. Navrhla jsem dokonce, že bychom zašli k partnerské poradkyni a on překvapivě souhlasil!

Zůstala jsem v úžasu, protože pokud mi kývl na psycholožku, tak očividně ho v práci nesvazují jen tak nějaké malé problémy. V konečném důsledku jsem znejistila ještě víc, protože jsem si uvědomila, že vlastně nakonec neřešíme jen vztah bez dotyků, ale také obnovení důvěry. Neříkal mi všechno. A to jsem si říkala, že v komunikaci u nás problémy nemáme. Bude to ještě dlouhá cesta, ale vyšli jsme na ni. A to je dobře. Z tohoto pohledu jsem klidnější.

Doporučujeme

Články odjinud