Šárku nedávno zaskočil manžel svojí upřímnou reakcí během hádky. Prý je s ní jen kvůli dětem. Má takový vztah vůbec cenu?
"Jsem s tebou jen kvůli dětem, to ti to už dávno nedošlo?"
Byla to jen jedna z mnoha banálních hádek, které jsou u nás v posledních letech na denním pořádku – ano, nerozumíme si a trvá to už zhruba dva roky – jenže tentokrát řekl manžel něco, co mi vyrazilo dech. „Pochop konečně, že jsem s tebou jen kvůli dětem! To ti to proboha už dávno nedošlo? Copak takhle se dá normálně žít?“.
Pochopitelně mě ihned napadlo, že má nějakou známost a tvrdě jsem na něj udeřila. Tvrdil mi sice, že jediný důvod k rozchodu jsem já, ale příliš mu nevěřím. Navíc mě strašně urazil, já že jsem jediný důvod? Jako by sám byl dokonalý! K dokonalosti má manžel hodně daleko; v posledních letech neuvěřitelně zpohodlněl, ztloustl, je líný se holit, a tak má neustále na obličeji neudržované strniště. Také se z něj stal workoholik, který po pozdním návratu domů (obvykle v pozdních hodinách) vybílí lednici a usne u televize. Já sice také nejsem dokonalá, ale i s malými dětmi si pravidelně udělám čas na cvičení a kosmetiku, vzdělávám se a ani domácnost v žádném případě nezanedbávám! Manželovi rozhodně nedělám ostudu, vážím stejně jako před porody a všichni mi tipují minimálně o 5 let méně.
Jak se vyvíjel Šárky příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Kdybychom neměli děti, už by si prý sbalil kufry!
S mužem jsem jeho nehorázný výrok probírala už mnohokrát, některé věci se zkrátka neříkají! Chtěla jsem mu dát šanci, aby se omluvil, a hloupost, kterou řekl, nějak ospravedlnil, ale on trvá na svém. Prý kdybychom neměli děti, už by si sbalil kufry a šel klidně na ubytovnu, už dávno ke mně nic necítí a neustále hádky mu lezou krkem. Neodešel údajně jen z toho důvodu, že miluje naše děti a ty milují jeho. Přiznávám, že zvlášť dcera na něm skutečně visí.
Také mi řekl, že ví, že bych ho o děti připravila. A má pravdu! Můj otec je právník a já bych použila všechny způsoby, jak získat děti do své péče! Co by si počaly ve střídavé péči, když je jejich otec celý den v práci nebo se jen povaluje doma u televize? Kdo by je odpoledne vyzvedával ze školky, rozvážel na kroužky a věnoval se jim, aby se všestranně rozvíjely? Ano, manžel slušně vydělává, ale i já mám vysokoškolské vzdělání i slušnou praxi a vydělávat bych mohla srovnatelně, ale momentálně prostě kompletně pečuji o malé děti a domácnost. Manžel mě strašně zklamal, lze vůbec v takovém vztahu pokračovat?
Pokračování 3 / 4
Bohužel ho mám stále ráda
Nějakou dobu jsem byla rozhodnutá, že odejdu, ale o všem jsem si promluvila s otcem, který mi naznačil, ať to nedělám, rozvod a dělení majetku přeci jen není žádná legrace a děti potřebují oba rodiče a stabilní domov. A když prý manžel vyloženě „neblbne“ – nehoní ženské, finančně se o rodinu stará a má rád děti, tak prý vlastně žijeme lépe, než většina průměrných rodin. No, nejsem si úplně jistá. A navíc jsem zjistila, a nebylo to úplně příjemné zjištění, že mám svého muže stále ráda! Vlastně mi to začalo docházet až potom, co mi řekl, že je se mnou jen kvůli dětem. Nicméně přiznat mu to nehodlám, ponižovat se opravdu nebudu!
Otázkou je, jak dlouho takový plytký život vydržíme, své děti miluji, dýchala bych za ně a jsem pro ně ochotná hodně obětovat, ale nejsem si jistá, zda by k této oběti měla patřit i má nejlepší léta, která strávím s mužem, který se mnou takto pohrdá – je to ponižující! A to mě manžel tolik miloval a tolik o mě bojoval s mým bývalým přítelem, mimochodem velmi úspěšným sportovcem a pohledným mužem. Asi jsem udělala chybu a dala přednost tomu nepravému. Mimochodem jsme o všem včera opět mluvili a manžel mě urazil podruhé.
Pokračování 4 / 4
Prý nechápe, jak mě někdy mohl milovat!
Manžel včera z práce dorazil až v devět hodin. Co tam dělal, netuším, pochybuji, že pracoval třináct hodin v kuse, ale v práci byl. Jedna má kamarádka totiž bydlí naproti manželově práci a z oken dětského pokoje vidívá jeho rozsvícenou kancelář a dokonce i manželovu siluetu. Když manžel dorazil, děti už spaly, to se zase tak často nestává, a tak jsem využila vzácné chvíle k tomu, abychom ještě jednou probrali naši budoucnost.
„Nerozumím ti, co chceš stále dokola slyšet? Žádné novinky pro tebe nemám. Jsem s tebou už jen kvůli dětem, nemiluji tě a vlastně ani nechápu, jak jsem tě mohl někdy milovat.“ vybuchl naprosto z ničeho nic můj manžel, když jsem se ho naprosto slušně (!) zeptala, jak si tedy představuje naši budoucnost. Takto se chová odpovědný dospělý člověk? Je mi strašně, není mi ani 35 let a cítím se na dvakrát tolik! Kdybych měla podporu rodiny, tak okamžitě odejdu, jenže jsem na manželovi závislá, rodině a dětem jsem obětovala a obětuji už několikátý produktivní rok mého života – a bohužel zjišťuji, že to naprosto nikdo neoceňuje.