Komentáře k článku zpět na článek

Dasa52 19. 4. 2018 | 02:46
Dasa52 19. 4. 2018 | 02:39

1) po smrti manžela nemá manželka polovinu společného domu, ale polovina je její a zbytek se dělí na tři díly (pokud to závěť nestanoví jinak, ale o tom tam není řeč), 2) nechápu, co tomu chlapovi vadí - bydlet tam nechtěl, finančně z toho měl jen profit, ale investovat do toho nechtěl
3) nechápu, o co se jako chce soudit jeho bratr, když barák má skoro celý, takže to vypadá, že mu ten "chudák" bratr dělá problémy s rekonstrukcí nebo něco takového
4) za svého života mohu dát nemovitost komu chci a nikdo proti tomu nemůže říct ani popel, to by mi mohly děti bránit prodat auto nebo mobil do frcu, že to je "jejich" dědictví

farah.farah 12. 4. 2018 | 10:40

Tak čist právně má matka právo nakládat se svým majetkem jak uzná za vhodné a pokud se ještě za života rozhodne vše dát jednomu dítěti je to prostě její právo. To by si měli uvědomit. Vztahová rovona je samozřejmě jiná, druhý sin to vnímá jako nespravedlnost, to co by po smreti matky bylo dědictvím 50/50 je nyní fuč a má to celé brácha. Ale tohle fakt nevymůže právníkem. Jediné co může řešit právně je úhrada nájmu protože je spolumajitel a možná jde právně řešit i to aby je vyplatitl. Je pravda že jako spolumajitel, i když tam nebydlí by se měl finančně podílet na opravách domu jako takového. .............. Jinak kamarád zažil nco podobného Babička převedlasvůj dům na Bratra on po ní nezddí nic, protože babi nic jiného nemá, taky se cítí rodinou odstrčený, ale u nich je to asi o tom že ten druhý syn zůstal bydlet v tom městě, kdežto kámoš je v Praze, tak si trochu myslím že to babi vzala tak že ten druhý ten barák stejně nepotřebuje bydlet tam nebude, a o finanční hodnotě toho domu asi úplně neuvažovala...je možné že něco podobného vedlo matku i v tomto případě, že to nevnímá majetkově jako že barák rovná se x milionů ale prostě jen jako místo k bydlení a jeden kluk řek že tam bydlet nechce druhej se tam nastěhoval tak dle této logiky to dala tomu, kdo tam chce bydlet.

SandraN 11. 4. 2018 | 20:55

Vždyť by měl být zájem toho, co nemovitost chce vlastnit, bydlet v ní, opravovat, aby ještě předtím vyplatil druhého i když menšinového vlastníka. Kdyby Petr nestavěl, mohl by říct, tak ty mě vyplatit nechceš? Dobrá. Tak já vyplatím tebe. Koupím ty tvoje tři čtvrtiny. Což je samozřejmě jen teoretizování. Málokdo by do toho šel. Bratra vyplatil, dům se ziskem prodal, no a milý René s maminkou a manželkou by si koupili byt nebo něco jiného a ...jak končí ty pohádky...jestli neumřeli, tak se v tom bytě hádají dodnes. Kdo za to všecko může....

SandraN 11. 4. 2018 | 20:47

Nechtěla bych být v kůži ani jednoho bratra. To stejně nedopadne dobře. A málokdo by byl takový grand, aby řekl - tak si to teda nechte. René de facto využil přízně matky nebo shody okolností k tomu, aby bratra dejme tomu předběhl a získal pro sebe něco, o čem se počítalo, že bude jednou opět děleno stejnou měrou. A Petr má být tak s odpuštěním hloupý, aby k tomu mlčel a přišel i o to svoje, co tam ještě má? Každý druhý, ne-li každý by se dopálil. Ano, pak ať ho René vyplatí. Vždyť Petr chce peníze jen za tu svou čtvrtinu. Dědil dle práva po otci. Po matce se nebude už dědit nic. Určitě s její smrtí Petr nekalkuloval. Sám se od počátku stará, aby jeho rodina bydlela. Kdyby byl jako jeho bratr, skočil by po první příležitosti - děti má nejspíš starší - a pěkně se zabydlel a počkal si. Ti, kdo tu říkají, že si matka s majetkem může nakládat dle svého, by si měli uvědomit, jak by bylo jim. Jsou taky takoví, aby zbylému rodiči říkali - já tu bydlím, já tě mám radši, a ty kdybys mě měla ráda, mi dáš svou půlku napsat? Radši bych si jazyk ukousla. Myslím, že vypočítavost se vytrestá sama.

kočina 11. 4. 2018 | 20:40

SandraN: Tak pokud jsou tam 3 byty, jeden má matka, druhý (původně) pronajímal starší bratra a do 3. se nastěhoval mladší, není opravdu důvod, aby se na opravách podíleli oba bratři. Jeden má funkční požitek ve formě nájmu, druhý ve formě bydlení. Takže opravy by měli hradit oba. To je stejné, jako v SVJ, je úplně jedno, jestli ve svém bytě bydlíš nebo ho pronajmeš, platíš stejně jako ostatní ve výši velikosti svého podílu.
Pokud by to bylo ale tak, že že jeden bratr využívá barák a druhý má svou 1/4, ze které nic nemá, ale je slušnej a nechce se handrkovat, tak to nechá tak, jak to je, akorát 1x ročně zaplatí svůj díl daně z nemovitostí, tak chtít po něm ještě příspěvek na opravy, to je fakt hnus.
A ne, že by takoví vyčůránci neexistovali.....

SandraN 11. 4. 2018 | 20:34

No mně se zase nelíbí výraz smrdí korunou, protože málokdo má na účtu tolik peněz, aby si řekl, zda postaví vilu s bazénem anebo domek v satelitu. Kdo smrdí korunou, ten o domě asi neuvažuje. To jen tak na okraj. Ten nebydlící bratr je podle mě starší, dříve se osamostatnil, ten mladší po jeho vzoru se trhnul od rodičů, něco si užil a vrátil se s manželkou. Ta asi až tak na soukromí nelpí. Něco oba oželí, aby něco získali. Patrně bratru šla líp ve škole matematika. Jeho paní přes to všecko asi moc počítat neumí. Jí tam nepatří asi zatím nic a bylo by zajímavé vědět, zda se to časem změní. Pan manžel se podle mě o majetek nebude chtít dělit....

kočina 11. 4. 2018 | 20:30

Elynor: No, pokud dojde na soud, dům se zřejmě opravovat nebude. Buď René vyplatí Petra (může si na to vzít klidně hypotéku) nebo taky může soud rozhodnout, že se dům prodá, to pokud René nebude ochoten bratra vyplatit,. A máš pravdu, bude to stát spoustu peněz a maminka možná zůstane bez střechy nad hlavou. Proto by bylo vhodné, aby se René pochlapil a začal s bratrem vyjednávat.
A jinak, mně se jednání mladšího bratra nelíbí, myslím si, že matku využil a bratra obešel schválně. Z tohohle úhlu pohledu postoj Petra chápu. Mně by to ale za soud s rodinou nestálo, aspoň dokud žije matka. Jenže já nemám na krku hypotéku a nemusím se dívat na to, jak se jí druhý sourozenec elegantně vyhnul a má ze mě srandu.

SandraN 11. 4. 2018 | 20:27

Bylo by bývalo ideální, aby oba bratři měli v domě svůj byt a svoji polovinu a pokud to jen trochu jde, aby to bydlení bylo oddělené se samostatným vchodem a měřiči. Nebo aby bydleli každý jinde samostatně a matka sama v domě s nájemníky. A aby to tak společně hlavně oba chtěli. Maminka by bydlela ve třetím bytě a bratři by postupně dům dali do pořádku. Nebo by na jeho renovaci zájem neměli a až matka zestárne, dělili se o její péči rovným dílem. Utopie, že. Oba bratři, ať jsou už vztahy a důvody jejich rozdílného názoru na bydlení jaké chtějí, jsou patrně tak trochu rozdílných povah. Což vyústilo v ten nejednotný názor na rodný dům. Bydlící bratr a jeho žena, která na něj asi má nějaký vliv, si aniž bych chtěla někoho osočovat, velice dobře spočítali, že maminka při společném bydlení může ohlídat děti, pomoci, přispět nějakou tou korunou na cokoli, při péči o ní nebudou muset nikam daleko jezdit, a jako bonus už možná dopředu při přestěhování počítal, že by na tom mohl vydělat a svůj podíl na domě zvýšit. Což se mu nakonec tedy podařilo. Zatímco nebydlící bratr chce spíš pro novou rodinu a soukromí a klid. Myslím, že při dědictví byl dům odhadnut a tak tu sumu čtvrtiny domu po pár letech plus mínus /samozřejmě se odhad bude v případě soudu o vyplacení muset dělat nový/ oba bratři znají. Stejně se kloním k tomu, že to, že jedno dítě se mnou bydlí a druhé ne, není důvod k jakémukoli zvýhodnění toho dítěte bydlícího. Oba bratři, jak píše manželka, se podíleli na pracech rovným dílem. Samozřejmě by bylo nelogické, aby nebydlící přidával na opravy bydlícímu. Něco jiného by bylo, kdyby ty opravy dělali a oba tam nebydleli. Například kdyby opravili střechu, kdyby tam matce teklo. Podle mě, a to je neznám, ten bydlící nějak využil situace k tomu, aby byl před bratrem preferován. Je taky docela možné, že ho matka má radši a že to iniciovala ona. Ono je docela běžné, že rodiče dětem neměří rovným dílem. No a neodpustím si další příklad ze života - slečna měla vlastní byt, vdala se, krátce poté se ale ozvali rodiče manžela - majitelé poloviny domu - že ten druhý manželský pár odchází bydlet k dětem na stáří a že jim nabídl tu svou polovinu odkoupit jako prvním. Staří tolik peněz neměli a s cizími lidmi v baráku být taky nechtěli. Mladá paní tedy prodala byt v paneláku a když se s ní po dvaceti letech muž rozvedl a přivedl si do domu rodičů jinou partnerku, šla s dětmi do pronájmu. A že do majetkového vyrovnání manžel moc nespěchal, si umíte představit. Zkusila nervů a starostí. Byla to pro ni i děti docela finanční rána, neměli zrovna stálé zaměstnání a ani bydlení. Vlastní byt je myslím lepší, než barák napolovic....vždycky.

Elynor 11. 4. 2018 | 19:48

kočina: dobře, to je jasné, jen si nemyslím, že tím někdo něco získá. Soud asi nějak rozhodne, ale bratři oba smrdí korunou, musí si brát půjčky, hypotéky atd. takže na vyplacení toho druhého nikdo z nich nemá, leda by si zase půjčil. Pak je otázka, jakou má ten dům hodnotu, jestli to vůbec za ty tahanice stojí, a aby to nakonec náhodou nedopadlo tak, že se bude muset prodat, aby se uhradily ty půjčky a soudní výlohy, a zbytek se nějak rozdělil, načež paní matka nebude mít kde bydlet.

kočina 11. 4. 2018 | 17:28

Elynor: Protože nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Pokud jeden ze spoluvlastníků podá návrh, tak to soud musí řešit, cituji:
Způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictvíUstanovení § 1143 NOZ stanoví, že rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne také o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Způsoby možného vypořádání spoluvlastnictví jsou v zákoně dány taxativním výčtem: (i) rozdělení věci,
(ii) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu,
(iii) prodej věci ve veřejné dražbě.Proč myslíš, že někteří spekulanti koupí např. podíl na nemovitosti ve veřejné dražbě? Aby tam nechali dál bydlet spoluvlastníka? Výše máš odpověď.Jestli to stojí za to, soudit se s rodinou, to nech´t je na zvážení obou bratrů. Nikdo nevíme, co si udělali a čím si ublížili. Každopádně ale bratr, co nabyl většinu, se nemůže chovat jako pštros a strkat hlavu do písku. Ten luxus přestal míz tím, když ukecal mámu, aby mu převedla svůj podíl.

SandraN 11. 4. 2018 | 16:41

No, sáhli na příští dědictví je myslím adekvátní výraz pro to, že jednomu bratrovi dala matka půlku domu a druhému nic. Já bych zase nechtěla spoluvlastnit nic s bratrem, který nejdřív bydlel jinde, pak se nametl do baráku po rodičích a pak se přičinil, aby tam za zády bratra získal většinový podíl. Nevím, k čemu budou jedné rodině tři byty ve velkém domě. Buďto tam skončí se ženou sám, až se jim děti jednou rozprchnou, nebo se bude doživotně zlobit s nějakými nájemníky, nebo mu v těch bytech jednou děti zůstanou a bude se zlobit s nimi. Ano, možná to bude ideální soužití s maminkou, dětmi i nájemníky...ovšem spíš ho čekají problémy. Které možná jednou bude sám bratr komentovat takhle: Kdybych to byl věděl, bydlel jsem radši kdekoli jinde....Protože ten dům, na jehož pořízení se jistě ani on nepodílel, je pro ně a zatím jedno dítě docela velký. Nestála bych o to, ani kdyby mi to spadlo do klína samo. Těch oprav a investic, provázených zhoršenými rodinnými vztahy, bude moc a moc. Možná maminka bude ráda a bude mlčet, ale možná taky bude mluvit do všeho. Možná, že si bratr řekne - a stojí mi to vůbec zato? Možná dům prodá a koupí si menší...a možná v tom menším pro maminku nebude místo. Mě by docela zajímalo, jak to bude za pět deset let....My se tu jen můžeme dohadovat. Nevíme, zda rodiče obou synů dům pořídili sami, nebo zda jej podědili, nebo zda jej koupili za dědictví po rodičích, nevíme nic. Bydlící bratr sice nyní má ženu a dítě, má přízeň matky, ale co bude dál? On tam jednou může zůstat bydlet úplně sám...rozvedený...je sice hezké žít v domě svého dětství...ale všechno má své plusy a mínusy. Ty rekonstrukce budou stát víc, než nebydlícího bratra ten nový dům! A jednou by se mu třeba ten brácha hodil, měl by aspoň někoho. Jak říkám, měl bratr jednat otevřeně. Za tím, že to udělali s matkou tajně, něco musí být. Něco, co my neodhadneme. Každopádně by lidi měli jednat na rovinu. No, stálo by za úvahu milému bratrovi říct...víš co? My se nastěhujeme do jednoho z bytů a budeme užívat čtvrtinu zahrady. Na rekonstrukci se budeme podílet taky jednou čtvrtinou. Co by asi milý bratr řekl? Nejspíš by koukal.....

Elynor 11. 4. 2018 | 15:56

Jinak ano - měli se dohodnout, ale ne kvůlivá příštímu dědictví, ale protože jsou spoluvlastníci, a mají za barák společnou zodpovědnost. Z toho titulu spolu měli komunikovat a probírat veškeré opravy, investice, půjčky na ně a nalézt ve vzájemné shodě řešení schůdné pro všechny tři. V ideálním světě by to tak možná i bylo. Proč tento případ nenastal, zase nevíme. Ale celkově je to zřejmě klasická ukázka toho, proč jsou soudy zahlcené spory podobného kalibru a všechno pak trvá neskutečně dlouho, než se něco rozhodne a kolikrát je pozdě.

Elynor 11. 4. 2018 | 15:51

SandraN: cože - sáhli na příští dědictví? Teda mně potomek říct, že nemůžu se svým vlastním majetkem nakládat dle svého uvážení, protože bych tím sahala na jeho příští dědictví, tak bych se jednak musela vážně zamyslet nad tím, jak jsem ho, pacholka, vychovala, a druhak bych se postarala, abych rozfofrovala všechno sama. Následkem čehož by nebylo nic k dědění a tedy ani žádné spory, kdo je šizenej a kdo vyčůranej, jako zde mezi pány bratry. Nechápu, jak může takhle někdo vůbec uvažovat, dělit si něco, co ještě není jejich. Kromě toho v tomto příběhu nikdo toho jednoho z bratrů o nic nepřipravil, on svůj zákonný podíl z dědictví po otci dostal, má z něj výnos = příjem z pronájmu. Jediný problém je vztek, že "on dostal a já ne". Mno, třeba si nezasloužil - to z článku jaksi nevyplývá. Nebo měl v minulosti jiné výhody, i to je možné a taky to z článku nevyplývá. Nevím. Ale sympatickej mi pán z toho popisu není. Nechtěla bych s ním spoluvlastnit ani kurník, třeba by se soudil o žebříček

SandraN 11. 4. 2018 | 13:59

Jinak myslím, že ten bydlící bratr měl dopředu za svým bratrem přijít a říct - hele, my uvažujeme, že mi dá matka tu svou půlku, chceme tam natrvalo bydlet, a než se pustím do oprav, vím, že je moje povinnost tě vyplatit, chci se dohodnout. To, že to bratr upekl s matkou jemu za zády, za nefér považuju. Sáhli na možné příští dědictví toho druhého a ve skutečnosti ho tak nějak poškodili. Už jen tím, jak se chovali potom, že se s ním hádají, je znát, že to nefér tedy bylo. Určitě si matka se svým majetkem nakládat může po libosti, ale ne takhle. Například kdyby třeba přidala jednomu na auto, že ji vozí po doktorech a jezdí jí pomáhat, by nebyla taková pecka, jako tohle. Vždyť děti přece nemají povinnost bydlet tam, kde jejich rodiče, na stejné adrese. Jdou si za svým, žijí v dospělosti samostatně. Pokud se někdo nastěhuje "ke starým", asi ví, proč. Z domu ho už nikdo nedostane a pokud nebude chtít spolupracovat, druhý sourozenec se celkové sumy z těch peněz nedočká. Může mu to posílat po malých částech na splátky...a co si na něm kdo vezme....

SandraN 11. 4. 2018 | 13:50

Ano, já to špatně formulovala, vím, že manžel dědí polovinu a dítě dědí rovným dílem taky polovinu, tady jsou ovšem děti dvě, takže správně měl po zemřelém otci dostat každý třetinu z té poloviny. Teď je to snad dobře? Ano, je diskutabilní, nakolik se bratr, co tam nebydlí ani bydlet nechce, podílel na majetku v tom domě krom toho, že tam vyrostl, ale na dědění má nárok a pokud to není žádný živel a adept na vydědění, potom ho docela nefér maminka a bratr obešli. Nikdo neříká, aby jeden zhodnotil dům a druhý za x let, až se bude dědit po matce, natáhl ruku pro svůj díl, tentokrát zvelebený tím druhým bratrem. A že bydlící bratr se zdráhá vložit prachy do majetku, kde mu patří jedna čtvrtina, je docela pochopitelné. Opět příklad z okolí - jeden sourozenec zvelebil celou chalupu po rodičích, kam jezdí často a logicky to chce mít obyvatelné a pohodlné a druhý tam jen jezdí čas od času strávit pár dní a nostalgicky vzpomínat na mládí. Což vždycky skončí hádkou. První sourozenec logicky říká, že už by to dávno spadlo a druhý, že to měl nechat, jak to bylo. Užívat dům chtějí oba. Nikdo toho druhého nechce vyplatit. Další příklad v bleděmodrém - oba sourozenci užívají s rodinami svoji polovinu chalupy, jedni v původním stavu, druzí v rekonstruovaném, první sourozenec si počkal, až ten druhý dá do domu veškeré úspory a nyní změnil názor, už tam jezdit nechce a chce vyplatit. Z čeho asi? Třetí příklad - jeden sourozenec řekl matce, že má zájem její dům zrekonstruovat, ta mu ho dala napsat za tichého souhlasu sourozence druhého /dělejte si, co chcete, mně to je jedno, já radši nic nechci, ovšem jak měl sourozenec dům jistý, přestal za matkou jezdit a bylo vymalováno, jezdil za ní pouze ten asi hodnější, aby nebyla sama/....Ono se říká, že by děti měly být dohodnuty a rozděleny už za života rodičů. Jenomže ty poměry se přece mění, dojde k nemoci - už není zájem starat se o další objekt, dojde k rozvodu - najednou tam někdo potřebuje bydlet, nebo třeba jeden sourozenec zase má zájem druhého vyplatit, ale ten první se své půlky vzdát nechce. Nás naši rodiče porovnali za života. Bylo to celkem jednoduché. Dali oba svým dětem domky po svých rodičích k rekreaci, už se tam nehodlali ke stáru dřít a ponechali si svoje bydlení. Je možné, že se ještě jednou budu divit, až o to jejich bydlení půjde. Kam až to dopracujeme my....

Elynor 10. 4. 2018 | 23:08

kočina: moment - proč by ten v domě bydlící "musel vyplatit" druhého bratra? Vždyť mu nic nehrozí, klidně může být dál spoluvlastník, naopak se mu ještě jeho podíl na domě zhodnotí, pokud bude provedena nějaká zásadní oprava nebo rekonstrukce. Ono je taky otázka, jestli spíš nešlo o danajský dar - letitý barák na spadnutí, do kterého se bude muset investovat víc, než za kolik by se postavil nový. Případně jestli si tam paní matka nenechala nějaké věcné břemeno, nebo si nevymínila vrácení daru, kdyby se nesplnily podmínky darování, eventuálně tam může být jiný háček. Kromě toho při vypořádání pozůstalosti se k takovýmhle významným darům přihlíží, takže kdyby ta matka zemřela, obdarovaný syn by zdědil adekvátně menší díl dědictví. Případně mohla matka napsat závěť a neobdarovanému synovi odkázat něco jiného podstatného, to nevíme. Každopádně jít se soudit s vlastním bratrem (a ještě kvůli baráku, o který ten druhý bratr vlastně původně ani moc nestál) mi přijde jako poněkud nemoudré.

kočina 10. 4. 2018 | 22:21

Elynor: To já si zase myslím, že vysoudí. Soud pravděpodobně rozhodne, že ho druhý brácha musí vyplatit z jeho podílu. Což by vážně měl a pokud by byl soudný, tak mu to navrhne sám. A sama za sebe nechápu, pokud tam chce vážně dělat ty opravy a rekonstrukce, že si to neošetří. Ono je ale otázka, jestli skutečně chce a jestli by mu, kdyby bráchu neobešel, na to taky nepřidal, pokud by se s ním o tom někdo bavil, když už měl příjem z pronájmu.
Kaliba: souhlasím, že matka má právo, si dělat se svým majetkem, co chce, ale pokud by byla soudná, tak jí musí dojít, že udělá zlou krev, protože jednoho syna prakticky vydědila.Narozdíl od mnoha diskutujících si ani nemyslím, že ten, co zůstane "doma" s rodiči, všechno oddře, zatímco dítě, co se odstěhovalo, má pak dědictví zadarmo. Často to bývá i naopak, rodiče financují všechno a mazánek si žije na jejich úkor. Jak je to tady, nechci spekulovat.
Každopádně se mi líbí přístup manželky, která se jim do toho neplete.

kaliba 10. 4. 2018 | 19:58

Jsem názoru , že co udělá matka se svým dílem do toho není ani dětem nic. Synové ji na něj nepřidali. Má taky jeden díl po manželovi. Jestli syn co tam bydlí dělá různé opravy a sekání zahrady. Taky další věci co k tomu patří , tak se podle slušného chování rozhodla dobře. Syn který tam nechce bydlet, tak jen čerpá ze svého bratra , měl by taky udržovat stav svého dílu. Jinak je to hnusné , že už teď bojují za "dědictví" po matce , když je ještě na živu. Asi jako matka bych syna co tam nebydlí a matce v ničem není nápomocen, tak bych ho asi hnala potěhem.Já bych mu dala soudy.

Elynor 10. 4. 2018 | 15:38

Tak já z toho mám dojem, že dokud v domě bydlela matka sama, plus nějací ti nájemníci, tak se dělala jen běžná údržba a případně nějaké menší = levnější opravy. Poté, co se nastěhoval bratr s rodinou, tak vznikla potřeba udělat nějakou rozsáhlejší opravu či rekonstrukci. Na to nejsou peníze, takže bydlící bratr si na to chce půjčit, a bude ručit podílem na domě. No a jelikož jeho původní podíl by na to nestačil, tak na něj matka převedla ten svůj, aby se ta půjčka tím pokryla. Druhý bratr má hypotéku, takže se dalo předpokládat, že taky nemá volné finance, aby do domu něco investoval. Navíc sám prohlásil, že tam bydlet nechce. Jedno k druhému, matka zřejmě neměla pocit, že toho nebydlícího syna nějak šidí, a že je tohle dobré řešení. Ono v podstatě vlastně zas tak o moc nejde, spíš "o princip" - že ten jeden syn se cítí nějak odstrčený, jako že si to nezasloužil nebo že se ho měli zeptat... nevím. Jestli je to uražená hrdost, tak se to asi bude napravovat blbě. Hlavně bych si tipla, že stejně chlapec nic nevysoudí, akorát ho to bude něco stát. Peníze, čas i nervy. A fakt to nestojí za to.

Mata69 10. 4. 2018 | 13:49

SandraN: stejně to nepíšeš pořád dobře. Měli s matkou dědit po otci jednu polovinu domu, tudíž každý jednu třetinu z té poloviny, takto oba zdědili víc, než měli ze zákona nárok. Matka se svého podílu na domu z dědictví vzdala. Zůstala jí jen polovina (ta její) Nejspíš zůstalo všechno ostatní manželce (peníze, auto...nevím co ještě) a je to tak v pořádku, když se tak dohodli.

Mata69 10. 4. 2018 | 13:45

SandraN: o jaké "darovné" a nebo "druhé" čtvrtině to píšeš? Jestli dům patřil rodičům, pokud ho měli v SJM, tak se nejdříve vypořádalo to společné jmění manželů, do dědictví pak šla polovina domu (otcova) a tu měli všichni tři dědit stejným dílem. Tudíž se tady svého podílu vzdala matka, nikoliv žádný syn. Asi o tom mohli, jestliže ty vztahy byly dobré, jak pisatelka píše, promluvit předem, že matka hodlá tu svou polovinu napsat synovi, který tam bydlí - protože chce opravovat, investovat atd. atd. A u té přiležitosti si mohli vyjasnit další vypořádání. Takto to vypadá, že si to upachtovali sami dva, ale že by to bylo něco protiprávního nebo okrádajícího, to sotva. Když dohlédnu ještě dál, ten bratr bydlící v tom domě je ženatý, budou ho opravovat, udržovat. Tudíž do něj bude vkládat i prostředky jeho manželka - budou to jejich společné prostředky - a ona by je vkládala do úplně cizí nemovitosti, na které nemá nejmenší podíl. Ať se jim to líbí nebo ne, nejlepší řešení je opravdu vyplatit toho bratra (Šárčin manžel) z jeho čtvrtiny.

SandraN 10. 4. 2018 | 13:40

Navíc je to uvedeno nějak nepřesně, protože polovina domu byla matky a polovina otce. Synové tedy měli dědit polovinu po otci, to je čtvrtinu oba a matka jakožto pozůstalá manželka taky polovinu, to je čtvrtinu sama. Správně tedy měla matka po smrti otce vlastnit třičtvrtě domu a synové každý jednu osminu, to je čtvrtinu dohromady. Pokud bude manželovi nyní vyplacena celá čtvrtina, když se tedy tak dohodli, vlastně dostane víc, než by po tátovi správně dědil. Ovšem samozřejmě, po matce jednou nezdědí nic. Ovšem jak říkám, je to pomyslně za to, že druhý syn se o ni bude starat vpodstatě sám. Neumím si totiž představit, že po takovém obejití jednoho potomka ohledně majetku se mamince dostane péče od obou synů. A v její kůži bych tedy rozhodně být nechtěla. Ti, co se jim dá první poslední, bývají většinou ti nejméně ochotní se starat...

SandraN 10. 4. 2018 | 13:33

Domnívám se, že si sice maminka s domem mohla dělat, co chtěla, ale podle mě podlehla tlaku bydlícího syna. Fér by ovšem bylo, aby se na tom dohodli všichni tři dopředu. Protože mamince ten svůj podíl manžel pisatelky vpodstatě daroval, když se dědictví po tátovi zřekl, tudíž neměla právo ho obejít. Něco jiného by bylo, kdyby byl celý dům jen maminky. Třeba po jejích rodičích. Takhle se tedy nedivím, že se manžel Šárky cítí rodinou tak nějak vyšachován ze hry. Na druhou stranu samozřejmě druhý syn, co tam bydlí, by byl blázen, aby dával peníze do domu, který patří napůl matce a na čtvrtinu bratrovi. To by pak tedy musel od nich chtít tři čtvrtiny sumy řekněme na střechu. Což by asi bratr těžko dal, když sám staví. Bydlící bratr by měl tedy nebydlícího správně vyplatit z celé poloviny, když chce, aby to bylo jen jeho, a zároveň tedy na něj mohla maminka tu svoji polovinu přepsat. Když už tedy. A na třetí stranu - je docela možné, že ač to nyní vypadá, že ten nebydlící je na tom nejhůř, ať je rád za to, jak to je. Svou čtvrtinu vyplacenou dostat musí a tu druhou pomyslnou čtvrtinu ať v zájmu zachování klidu svojí rodiny oželí. Bydlící syn bude mít starou matku v domě napořád, může být nemocná, nemusí se s jeho rodinou snášet a třeba je čekají roky takového soužití, že by s nimi Šárka s mužem ani za nic neměnili.....

Rambíša 10. 4. 2018 | 10:51

Nojo,matka to pohnojila,měla dát synům tolik,aby měl každý 1/2 domu,ona si měla dát doživotní právo užívání,a bylo by myslím,po sporech.Tak by to bylo spravedlivé.Čím více je vlastníků něčeho,tím to obvykle hůř dopadne-co se týče oprav a pod.,někdy nechají majitelé dům raději spadnout,jen aby se někdo z nich náhodou neobohatil na úkor ostatních...Smutné,v tomto případě ale bych nezoufala,ještě se mohou domluvit( třeba na úmrtním loži matky),a zase spolu slušně vycházet.

Mata69 10. 4. 2018 | 09:15
Mata69 10. 4. 2018 | 09:14

No, já bych řekla, že člověk za života může se svým majetkem nakládat tak, jak uzná za vhodné. Darovat ho komu chce. A jestliže jeden syn v domě bydlí, tak nějak se i víc stará, pomáhá matce, dělá běžnou údržbu, takovou tu "drobnou" každodenní. Co na tom, že se na "větších" akcích podílejí společně. Ta hlavní zátěž o starost s tou nemovitostí padá na toho, kdo tam bydlí. A že mu to maminka dala mi nepřijde až tak divné - tím spíš, když tam ten bydlící syn chce investovat peníze. On totiž nezhodnocuje jen tu svoji čtvrtinu, ale zhodnocuje celý dům, tedy i tu čtvrtinu bratrovu (a matky podíl) a jednou by se i takto zhodnocený majetek - ta část po matce, dědil. Jedinou možnou schůdnou cestu vidím tu, že skutečně ten bydlící bratr svého bráchu vyplatí a dům bude celý jeho. Pak ještě by se dalo říci, že z pronajímaného bytu bude nájemné dávat svému bratrovi jako splátku jeho podílu, když si nechce na tovyplacení brát půjčku (což by možné bylo) - když s tím budou oba souhlasit, asi by to bylo nejméně bolestivé řešení. Ale museli by se domluvit. Odpustit si křivdy jestli jednomu nebo druhému matka ublížila a v klidu se dohodnout. Teda ten autorčin manžel sám řekl, že tam bydlet nechce, že je to zásah do rodiny - tak by měl akceptovat, že jeho brácha tam bydlet chce, o dům se stará, o matku nejspíše taky a proto není nějak nespravedlivé, že matka svůj podíl tomu bydlícímu přenechala.

Mata69 10. 4. 2018 | 09:14

No, já bych řekla, že člověk za života může se svým majetkem nakládat tak, jak uzná za vhodné. Darovat ho komu chce. A jestliže jeden syn v domě bydlí, tak nějak se i víc stará, pomáhá matce, dělá běžnou údržbu, takovou tu "drobnou" každodenní. Co na tom, že se na "větších" akcích podílejí společně. Ta hlavní zátěž o starost s tou nemovitostí padá na toho, kdo tam bydlí. A že mu to maminka dala mi nepřijde až tak divné - tím spíš, když tam ten bydlící syn chce investovat peníze. On totiž nezhodnocuje jen tu svoji čtvrtinu, ale zhodnocuje celý dům, tedy i tu čtvrtinu bratrovu (a matky podíl) a jednou by se i takto zhodnocený majetek - ta část po matce, dědil. Jedinou možnou schůdnou cestu vidím tu, že skutečně ten bydlící bratr svého bráchu vyplatí a dům bude celý jeho. Pak ještě by se dalo říci, že z pronajímaného bytu bude nájemné dávat svému bratrovi jako splátku jeho podílu, když si nechce na tovyplacení brát půjčku (což by možné bylo) - když s tím budou oba souhlasit, asi by to bylo nejméně bolestivé řešení. Ale museli by se domluvit. Odpustit si křivdy jestli jednomu nebo druhému matka ublížila a v klidu se dohodnout. Teda ten autorčin manžel sám řekl, že tam bydlet nechce, že je to zásah do rodiny - tak by měl akceptovat, že jeho brácha tam bydlet chce, o dům se stará, o matku nejspíše taky a proto není nějak nespravedlivé, že matka svůj podíl tomu bydlícímu přenechala.

Přečtěte si také

Horoskopy

Nejenom v práci, ale i v osobním životě si dejte pozor na zákulisní intriky. Může se stát, že človíček,…

Nejčtenější články

Články odjinud