ŠÁRKA (33): Mezi mým mužem a jeho rodinou zuří bitva o majetek

No, já bych řekla, že člověk za života může se svým majetkem nakládat tak, jak uzná za vhodné. Darovat ho komu chce. A jestliže jeden syn v domě bydlí, tak nějak se i víc stará, pomáhá matce, dělá běžnou údržbu, takovou tu "drobnou" každodenní. Co na tom, že se na "větších" akcích podílejí společně. Ta hlavní zátěž o starost s tou nemovitostí padá na toho, kdo tam bydlí. A že mu to maminka dala mi nepřijde až tak divné - tím spíš, když tam ten bydlící syn chce investovat peníze. On totiž nezhodnocuje jen tu svoji čtvrtinu, ale zhodnocuje celý dům, tedy i tu čtvrtinu bratrovu (a matky podíl) a jednou by se i takto zhodnocený majetek - ta část po matce, dědil. Jedinou možnou schůdnou cestu vidím tu, že skutečně ten bydlící bratr svého bráchu vyplatí a dům bude celý jeho. Pak ještě by se dalo říci, že z pronajímaného bytu bude nájemné dávat svému bratrovi jako splátku jeho podílu, když si nechce na tovyplacení brát půjčku (což by možné bylo) - když s tím budou oba souhlasit, asi by to bylo nejméně bolestivé řešení. Ale museli by se domluvit. Odpustit si křivdy jestli jednomu nebo druhému matka ublížila a v klidu se dohodnout. Teda ten autorčin manžel sám řekl, že tam bydlet nechce, že je to zásah do rodiny - tak by měl akceptovat, že jeho brácha tam bydlet chce, o dům se stará, o matku nejspíše taky a proto není nějak nespravedlivé, že matka svůj podíl tomu bydlícímu přenechala.