ŠÁRKA (33): Mezi mým mužem a jeho rodinou zuří bitva o majetek

Domnívám se, že si sice maminka s domem mohla dělat, co chtěla, ale podle mě podlehla tlaku bydlícího syna. Fér by ovšem bylo, aby se na tom dohodli všichni tři dopředu. Protože mamince ten svůj podíl manžel pisatelky vpodstatě daroval, když se dědictví po tátovi zřekl, tudíž neměla právo ho obejít. Něco jiného by bylo, kdyby byl celý dům jen maminky. Třeba po jejích rodičích. Takhle se tedy nedivím, že se manžel Šárky cítí rodinou tak nějak vyšachován ze hry. Na druhou stranu samozřejmě druhý syn, co tam bydlí, by byl blázen, aby dával peníze do domu, který patří napůl matce a na čtvrtinu bratrovi. To by pak tedy musel od nich chtít tři čtvrtiny sumy řekněme na střechu. Což by asi bratr těžko dal, když sám staví. Bydlící bratr by měl tedy nebydlícího správně vyplatit z celé poloviny, když chce, aby to bylo jen jeho, a zároveň tedy na něj mohla maminka tu svoji polovinu přepsat. Když už tedy. A na třetí stranu - je docela možné, že ač to nyní vypadá, že ten nebydlící je na tom nejhůř, ať je rád za to, jak to je. Svou čtvrtinu vyplacenou dostat musí a tu druhou pomyslnou čtvrtinu ať v zájmu zachování klidu svojí rodiny oželí. Bydlící syn bude mít starou matku v domě napořád, může být nemocná, nemusí se s jeho rodinou snášet a třeba je čekají roky takového soužití, že by s nimi Šárka s mužem ani za nic neměnili.....