ŠÁRKA (33): Mezi mým mužem a jeho rodinou zuří bitva o majetek

Bylo by bývalo ideální, aby oba bratři měli v domě svůj byt a svoji polovinu a pokud to jen trochu jde, aby to bydlení bylo oddělené se samostatným vchodem a měřiči. Nebo aby bydleli každý jinde samostatně a matka sama v domě s nájemníky. A aby to tak společně hlavně oba chtěli. Maminka by bydlela ve třetím bytě a bratři by postupně dům dali do pořádku. Nebo by na jeho renovaci zájem neměli a až matka zestárne, dělili se o její péči rovným dílem. Utopie, že. Oba bratři, ať jsou už vztahy a důvody jejich rozdílného názoru na bydlení jaké chtějí, jsou patrně tak trochu rozdílných povah. Což vyústilo v ten nejednotný názor na rodný dům. Bydlící bratr a jeho žena, která na něj asi má nějaký vliv, si aniž bych chtěla někoho osočovat, velice dobře spočítali, že maminka při společném bydlení může ohlídat děti, pomoci, přispět nějakou tou korunou na cokoli, při péči o ní nebudou muset nikam daleko jezdit, a jako bonus už možná dopředu při přestěhování počítal, že by na tom mohl vydělat a svůj podíl na domě zvýšit. Což se mu nakonec tedy podařilo. Zatímco nebydlící bratr chce spíš pro novou rodinu a soukromí a klid. Myslím, že při dědictví byl dům odhadnut a tak tu sumu čtvrtiny domu po pár letech plus mínus /samozřejmě se odhad bude v případě soudu o vyplacení muset dělat nový/ oba bratři znají. Stejně se kloním k tomu, že to, že jedno dítě se mnou bydlí a druhé ne, není důvod k jakémukoli zvýhodnění toho dítěte bydlícího. Oba bratři, jak píše manželka, se podíleli na pracech rovným dílem. Samozřejmě by bylo nelogické, aby nebydlící přidával na opravy bydlícímu. Něco jiného by bylo, kdyby ty opravy dělali a oba tam nebydleli. Například kdyby opravili střechu, kdyby tam matce teklo. Podle mě, a to je neznám, ten bydlící nějak využil situace k tomu, aby byl před bratrem preferován. Je taky docela možné, že ho matka má radši a že to iniciovala ona. Ono je docela běžné, že rodiče dětem neměří rovným dílem. No a neodpustím si další příklad ze života - slečna měla vlastní byt, vdala se, krátce poté se ale ozvali rodiče manžela - majitelé poloviny domu - že ten druhý manželský pár odchází bydlet k dětem na stáří a že jim nabídl tu svou polovinu odkoupit jako prvním. Staří tolik peněz neměli a s cizími lidmi v baráku být taky nechtěli. Mladá paní tedy prodala byt v paneláku a když se s ní po dvaceti letech muž rozvedl a přivedl si do domu rodičů jinou partnerku, šla s dětmi do pronájmu. A že do majetkového vyrovnání manžel moc nespěchal, si umíte představit. Zkusila nervů a starostí. Byla to pro ni i děti docela finanční rána, neměli zrovna stálé zaměstnání a ani bydlení. Vlastní byt je myslím lepší, než barák napolovic....vždycky.