ŠÁRKA (53): S partnerem se milujeme, žijeme však odděleně a vyhovuje nám to | Foto: iStock

Foto: iStock

ŠÁRKA (53): S partnerem se milujeme, žijeme však odděleně a vyhovuje nám to

Milují se, jezdí spolu na dovolenou, užívají si společné chvíle, vychovávají děti. Jediné, co nesdílejí, je společná domácnost. Žít odděleně jim zkrátka vyhovuje. A jak takový vztah funguje, popsala Šárka, která si takový vztah užívá.

Dřív jsem žila v klasickém manželském svazku. Ten ale nebyl zrovna idylický a po rozvodu jsem se rozhodla žít sama. Nedovedu si představit, že přijdu po práci domů a ještě budu obstarávat muže. Mám v současné době po boku už pět let nového přítele. S ním jsem šťastná, i když každý bydlíme na své adrese.

S manželem jsme spolu žili dlouhých patnáct let. Jakmile ale děti odrostly a vylétly z hnízda, nic nás už nedrželo pohromadě. Začaly převažovat hádky, výčitky a celkově jsme si už posledních pár let lezli pěkně na nervy. Rozvod, který neprobíhal zrovna hladce, mě pak utvrdil v rozhodnutí žít sama.

Nepřesvědčil mě ani nový vztah, který jsem nakonec kvůli rozdílnému pohledu na věc musela ukončit. Naštěstí jsem nedlouho poté potkala mého současného přítele Davida, kterému takový styl vztahu vyhovuje, a už jsme spolu takhle šťastní pět let.

Ani po této době náš vztah nezevšedněl a pokaždé se na sebe těšíme. Každý máme rád svou svobodu a soukromí, ale společné chvíle si užíváme naplno. Staráme se jeden o druhého, ale zachováváme si svůj vlastní život. To náš vztah udržuje naživu.

Společné bydlení by nám to akorát pokazilo, už i kvůli rozdílným potřebám. Zatímco přítel bydlí v Praze, já žiju na vesnici. Já chci mít okno v koupelně s výhledem do lesa a růžové tapety v ložnici. A to by se Davidovi určitě nelíbilo.

Nakonec ale ke krátkodobému soužití před časem přece jen došlo. Zlomila jsem si nohu a nedokázala se o sebe sama postarat. Děti bydlí daleko ode mě a mají také svůj život, nemohly proto o mě pečovat tak, jak jsem potřebovala.

David se sám nabídl, že mi pomůže, a asi na měsíc se ke mně nastěhoval. I když jsme se ani jednou za tu dobu nepohádali, byla jsem pak ráda, když se zase všechno vrátilo do normálu. Na své pohodlí a samotu už jsem si zvykla a není potřeba na tom cokoli měnit.

Doporučujeme

Články odjinud