SAŠA (42): Vztah s manželem se po potratu změnil. NE dítěti mě trápí

Saša, hľadaj si lepšieho chlapa a toho sebeckého egoistu nechaj žiť si jeho kľudný a spokojný život.

Milá Sašo, je mi líto, že jste se dostala do tak těžké situace. Navíc, jak vnímám, se cítíte odcizená manželovi. Chápu Vás. Nikdo z nás nedokáže vrátit čas ani o vteřinu, co se stalo, nelze vzít zpět. Na Vašem rozhodnutí máte podíl oba. Ztratili jste dítě, truchlíte a zřejmě je velký rozdíl v prožitku Vašem a manželově. Vidím možné riziko ztráty i v partnerství. Tím, že vinu přenesete pouze na manžela, nic nespravíte. Mluvte o tom spolu, plačte, odpusťte sobě i manželovi. Přeji Vám, ať najdete klid a smíření.

Mela by prestat nad sebou fnukat a zacit neco delat. Manzelovi se nedivim,ze chtel potrat, mit mimino v tomhle veku,kdyz uz dve deti maji. Chce mit svuj klid a pani by mela uvazovat stejne.
Takze at zvedne zadek z gauce, prestane fnukat a zacne zase zit. Jinak ji manzel i deti poslou nekam a bude sama.

Jo a tu vanu plechovou a záchod na dvoře měli oboje prarodiče. Rodiče nás obou se narodili mezi 1930 a 1939. Tehdy to tak bylo...chalupy byly plné dětí. Ve své zaslepené útočnosti, nevím, jak Vy, ale já se sem hádat nechodím, i výměna názorů diametrálně odlišných může být slušná, jste asi nepochopila můj možná ne dost jasný pokus o metaforu. Čímž diskusi s Vámi končím. Vyberte si pro svoje útoky někoho jiného.

Ty hororové příběhy je bohužel realita života. Nic víc. Naprosto neodsuzuji někoho, kdo si dítě pořídí mezi 40 a 60. Je to jeho věc. A že čím víc dětí v rodině, tím méně se na každého z nich dostane peněz, je úplně logické. Že se občas stane, že zemře mladá maminka, je bohužel taky realita. Bylo tam něco, co nemělo být. Jistě uznáte, že čím je člověk starší, tím větší je pravděpodobnost jakékoli nemoci. A dovolte, nevím, jaký jste ročník, děti se počátkem osmdesátých let rodily maminkám, které byly sotva vylezlé ze střední školy. Všechny jsme ty děti měly do pětadvaceti. Vím, že je to zbytečně brzo. Tehdy to prostě tak bylo. A za názorem, že mít doma cca po 45.roce věku, je nemoudré, za tím prostě stojím. Je to můj názor. Já si užila svoje vnouče nejvíc od svých 48, kdy se narodilo, až do doby, kdy šlo do školy. Byla to moc hezká doba. A věřte mi, že si neumím představit, mít doma kolem padesátky vlastního předškoláčka. Ne, na to jsem se nikdy necítila. Půjčit, vrátit. A není to sobeckost či lenost. Dělám pro své děti dost. Mají vlastně jen mě, když něco potřebují. Dneska lidí vidí leccos u celebrit a mají potřebu si pořád něco dokazovat. Mám dva spolužáky, co měli v 60 doma batole. Zbytek třídy si klepal při srazu na čelo. Já taky.

Mně na tom strašně vadí to ultimátum. Za tohle by asi jel jak had bez ohledu na to, jestli bych si dítě nechala nebo ne. Co by tenhle chlap udělal, kdyby třeba některé ze starších dětí utrpělo úraz a zůstalo do smrti závislé na rodičích? Dal by ultimátum buď ústav nebo já? Prostě bych takového člověka vedle sebe nechtěla a iluze "úplné rodiny" by mi byla ukradená, co takový člověk může předat dětem? Docela zajímavé by bylo zjistit, co starší sourozenci na to? Mám několik spolužaček, které měly sourozence o 10-15 let mladšího a většinou byly nadšené. Jak by jim pantáta vysvětlil, že se stěhuje? Dětičky kašlu na vás, než bych poslouchal řvaní vašeho novýho bráchy, tak vás hodím přes palubu všechny? Občas se nedá život naplánovat... Pokud souložím, musím holt počítat s tím, že se přes veškerou antikoncepci může chyba vloudit a musím být připraven nést následky. Ano, muž do toho má co mluvit, ale konečné rozhodnutí by mělo být vždy na ženě, ona bude rodit a většinou 99% péče bývá na ní. Že by dítě "neuživili" se mi fakt nezdá, ony ty děti nejsou tak drahý, jak se obecně soudí, pokud mají rodiče rozum a nemusí dát děckám "všechno". Tohle je stejně zrůdné jako když Poláci nedovolí potrat ani ze zdravotních důvodů. Rozhodně nejsem zapřísáhlý odpůrce potratů, ale měla by to vždy být až nejzašší možnost, kdy už opravdu jiné řešení neexistuje a ne jednoduchý proces jak dál pokračovat ve zajetých kolejích. Mimochodem znám případ, kdy takový poslal ženu na potrat a uváděl podobné důvody, jak už se na to necítí..., stejně se rozvedli a on teď tlačí kočárek se svou o 20 let mladší milenkou. :'(

Neoznačila bych názory Elynor za pesimistické, ale realistické. Což je podstatný rozdíl. Která z nás by ve 42 letech skákala radostí nad nečekaným těhotenstvím? V tomto věku jsem měla děti přesně 22 a 17 leté. A zaskočilo mě nikoli těhotenství. Ale nádorové onemocnění. A plavali jsme v tom celá rodina. Najednou bylo všechno jinak. Nikdo si neumí představit, jak to s námi všemi zamávalo. Je potřeba si uvědomit všechna možná rizika, která život přináší. Moji známí si pořídili dvě děti taky po 45. Prostě se potkali pozdě. U jednoho rodiče je taky zhoubná nemoc. Ten druhý je bez práce.
Nelze věc stavět tak, zeptejte se dospělých dětí, zda jsou rádi, že si je rodiče v pozdním věku pořídili. Ale lze se zeptat postarších rodičů malých dětí se zdravotními a ekonomickými problémy, kteří sami se sebou nevědí, co si počít, zda by šli do pozdního rodičovství, kdyby věděli, co bude následovat za problémy.
Ona víra je sice hezká věc, zrovna tak konstatování, že dřív v chalupách bylo pět dětí a vyrostly taky, ale za jakých podmínek. Nikdo z nás se nehodlá koupat v plechové vaně, chodit na záchod přes dvůr, přešívat oblečení po dětech atd ...
To by se lidi museli chtít vrátit do období, kdy žena byla kolem dokola jenom těhotná a bohatství rodiny spočívalo v počtu dětí. A koukaly se denně do prázdného hrnce. Kdo to tak dneska chce?

Ked zvladaju dve deti zvladli by aj tretie. Od manzela to bolo strasne sebecke, ze ju donutil ist na potrat vyhrazkami, ze odide od rodiny. Tym jej dal najavo, ze mu nezalezi ani na nej, ani na detoch, len na vlastnom pohodli. On je teraz spokojny ale je mu jedno, ci je spokojna ona. Zabit si vlastne dieta je vazna vec a hlavne ked ona o tom nebola presvedcena, tazko sa s tym bude vyrovnavat.

Mno, já si myslím, že naopak sobecké by bylo si to dítě nechat. A zpackat tím život sobě a čtyřem dalším lidem, včetně toho budoucího dítěte. Chci miminko a chci a chci, a vůbec mě nezajímá, co na to manžel a starší děti, jak budeme žít, kdo to bude financovat, nic, dupy dup, chci to miminko. Bezva. A pak jsou plné internety nářků samoživitelek, jak nezvládají. Ano, dříve se rodily děti i za hodně nepříznivých podmínek. Protože ty ženy si nemohly vybrat. Účinnou antikoncepci máme sotva posledních 60 let, a to ještě půlku té doby nebyla v ČR dostupná. Možnost interrupce máme cca 40 let. Teď ty možnosti už máme, a hlavně - ono mít dítě není jen ta radost a nadšení a ťuťuňuňu miminko. To je především obrovská zodpovědnost. K sobě, k rodině, kterou už ta žena má, a k tomu dítěti, které si nezaslouží přijít na svět jako přebytečné a nevítané. V případě popsaném v článku si ty starší děti nezaslouží, aby přišly o rodinu jen proto, že by matka zvolila tu variantu, že si dítě nechá i za tu cenu, že s ním zůstane sama. Ano, na ten sex byli dva. A oba mají právo to dítě nechtít, ne že muž do toho nemá co mluvit, to je naprosto scestný přístup. A oba by se měli zamyslet nad tím, jakou používali antikoncepci a co teď - opět oba - udělají pro to, aby se situace za rok neopakovala.

Překvapilo mě velké množství odsuzujících reakcí s ohledem na věk matky. Vše se posunulo a já mám dost kamarádek a kolegyň, které si děti pořídily až na prahu čtyřicítky. Názory, jsi stará, je to nezodpovědné, dítě bude postižené atd. mi přijdou mimo, když vidím čtyřicetileté prvorodičky. Postoj manžela je opravdu hrozný. Jestli další dítě nechce, tak se má chránit, proč má být zodpovědnost za těhotenství pouze na ženě? Vždy jsou na to dva. Ale tady to vypadá, že manžel to neřešil, ať se manželka stará, ale upřímně pokud má sex, bez ochrany, tak to, prostě může mít následky. A názor, že by to odnesly starší děti, hlavně děvče, že by se stalo chůvou je také mimo. To záleží na rodině, ale rozhodně to není pravidlo. Paní se podvolila a teď se trápí. Rozhodně to není správné.

Váš manžel je sobec, mám podobného doma a něco o tom vím. Těmto lidem ustoupíte jednou, vyhovíte jim a budete ustupovat už stále. Bohužel čas se vrátit nedá, tak je to pro vás alespoň svým způsobem prozření, koho vlastně máte za manžela. Pravda bolí. Doporučila bych navštívit psychologa, ať to nějak zvládnete, nebude to vůbec jednoduché.

Elynor má plnou pravdu ohledně situací, které by pravděpodobně s příchodem dítěte nastaly. Cit je hezká věc, ale věci se musejí řešit i rozumem. Jinak co se týče psychického rozpoložení 42 leté Saši..... paní, Vám asi spíš je smutno hlavně z reakce Vašeho manžela. V tom má zase plnou pravdu Jarisek. To on se zachoval velice neadekvátně. Čekala to, jestli si to uvědomil, snad s ním, ne. Je veliký rozdíl zříci se zodpovědnosti stylem, jestli si to necháš, se mnou nepočítej a budeš na ty tři děti sama oproti jiným možným slovním reakcím typu....holka, přijít to před pěti deseti lety, proč ne, ale koukej, máš už věk,nemuselo by být vše s děckem a s tebou v pořádku, co bychom si počali, kdybys to třeba musela celé vyležet,kdyby to nebylo zdravé, kdybys to nějak odnesla ty...jsme tady jeden pro druhého, pro ty naše dvě děti, měli bychom na ně míň času, máme nevelký být, politická a ekonomická situace je taky všelijaká, holka, já ti nevím, v šedesáti jít tomu třetímu na maturitní ples...já teda hodně zvažuju, že ty mínusy budou převládat.
Manžel se prostě, pokud to bylo nějak takhle,že jí dal dvě možnosti a ultimátum... buď já nebo dítě....nezachoval zrovna moc lidsky. My ženské jsme takové vnímavější, citlivější. Vidíme ty ručičky, nožičky, ten první úsměv a krůček. Jenomže realita života nás kolikrát zaskočí. I malé děti mají nádorová onemocnění,i malé děti nám umírají po úrazech, miminka přicházejí na svět s vrozenými vadami. Mám známou,je v podobné situaci, jen otec miminka byl druhý manžel, ne první.Nevyšlo jí ani druhé manželství, sedmiletá má dva dospělé sourozence, ti o ní zájem nemají, rodiče už potřebují pomoc, ona jen lítá a bohužel lituje...mohla jsem už mít pokoj. Až bude holce 15, tak ji bude přes padesát. A to jsou holčička i ona zdravé.

Opravte si tu šílenou hrubici v nadpisu!!!

Já bych si dítě nechala, ve věku paní bych měla dvě stejně staré děti plus jedno školkové. Před narozením třetího dítěte, jsem o jedno dítě přišla a pořád na něj musím myslet, i když už je to 11let. Ano byla bych stará matka, rizika tam jsou, ale to jsou u každého těhotenství. Manžel paní se zachoval necitlivě a měl to s paní lépe probrat, myslím si, že paní toho bude litovat už navždy.

Celkova situace je necekana,pan ma rozum,je mi lito pani,ale rizika v tehotenstvi po 40 jsou vysoka,me jen udivuje,ze pani v tomhle veku neuzivala antikoncepci...

Co na to říct. Kdyby takhle uvažovali naši předkové, resp. kdyby měli možnost spolehlivé antikoncepce a legální interrupce, což ani jedno neměli, tak by se půlka z nás ani nenarodila. Jsem celkem dost zastánce toho brát věci tak, jak je život přináší a důvod pro interrupci bych musela mít jedině hodně závažný, zdravotní: buďto poškozený plod nebo těhotenství ohrožující moje zdraví. Jen tak pro pohodlí - ne.

Měla jste si to dítě nechat.Sama byste to také zvládla.

Dodatek - hormony jsou "svinstvo", a mají na svědomí 90% všech podobných problémů. Ale je to řešitelné, a doktoři vědí, jak na to.

Bylo to rozumné rozhodnutí, z mnoha důvodů. Jednak zdraví - její i případného dítěte. Po čtyřicítce je významně vyšší riziko, že dítě nemusí být zdravé, těhotenství a porod ve čtyřiceti je taky o něčem jiném než ve dvaceti, i tam jsou vyšší rizika. Druhak finance - dvě dospívající děti, které půjdou na střední školu, možná budou chtít i na vysokou. Čím větší děti, tím víc to stojí. Inflace kolem 13%, a výpadek příjmů matky na tři roky, plus obtížný návrat do práce po mateřské, což opět souvisí s věkem, jinak se vrací do práce mladá žena s fůrou elánu a energie a jinak starší matka unavená péčí o batole. Otec by musel daleko víc pracovat, aby je všechny uživil, a měl by logicky podstatně méně času na rodinu a ty dvě starší děti. Nevíme, jestli nesplácejí hypotéku, a jaké jsou jejich finanční možnosti, ale spíš to vypadá, že Sašin manžel to dobře ví, a že to vzal v potaz. Za třetí - příchod dalšího potomka znamená nemalá omezení pro ty starší děti, musely by se vzdát části svého prostoru, části pozornosti rodičů, řvoucí mimino by je rušilo při učení, a pokud by rodiče na ně přenesli část práce spojené s novým dítětem, tak to taky nepřispěje. Zejména ta patnáctiletá dcera by to nejspíš odskákala a byla by z ní chůva. Nedej bože, kdyby se narodilo postižené dítě, což se po čtyřicítce stát může s vysokou pravděpodobností, to by tu rodinu zničilo taky s vysokou pravděpodobností. No a v neposlední řadě na dítě musí být dva. Nechat si dítě za cenu rozpadu rodiny a toho, že ty starší děti přijdou o zázemí, to by byl holý nerozum. No a pak tady máme třešničku na dortu - za dveřma válka na Ukrajině, globální oteplování, green deal, covid taky ještě neodešel do zapomnění, budoucnost celkově poněkud nejistá - fakt chce někdo do tohohle přivádět děti? Když už má dvě velké a zdravé děti, o které se bude muset ještě dalších cca 10 let starat?

Mám stejný věk a už kvůli tomu a dalším možným zdravotním komplikacím bych rozhodně do dalšího miminka nešla. Chlap má rozum, zatížilo by to celou fungující rodinu.

Jsem pro uchovani zivota zdraveho nenarozeneho miminka. Pokud vam partner dal ultimatum 'bud ja nebo ty sama s miminkem', tak se jedna nejen o hulvata, ale i nezodpovedneho muze. Takoveho chlapa bych vedle sebe mit nechtela.
Velmi s vami citim. Vy jste v podstate dalsi dite chtela. Nakonec jste podlehla natlaku muze, ktery mel byt vasi hlavni oporou a misto toho se zachoval zbabele a vas poslal na potrat.