Kdyby byly okolnosti Sašina těhotenství jen trochu jiné, miminko by si i přes svůj věk bez velkého přemýšlení nechala. Jenže Saša nemá spolehlivého partnera, zato má hypotéku na malý byt, v němž bydlí s dospělým synem.
Jsem trochu v koncích a zároveň i v pokušení. Neplánovaně jsem otěhotněla s mužem, se současným přítelem, s nímž do budoucna moc nepočítám. Na krku mám hypotéku, za dveřmi menopauzu a doma dvacetiletého syna v prvním ročníku vysoké školy. Otěhotněla jsem nejen zcela neplánovaně, ale i naprosto nečekaně.
Prvorozený syn se narodil z umělého oplodnění, neboť možnost, abych přirozeně otěhotněla, se dle lékařů pohybuje v řádu pár procent. Má lékařka nad těhotenstvím kroutí hlavou, nechápe, jak se vše podařilo, a ještě k tomu v době, kdy plodnost ženy přirozeně klesá. Z tohoto pohledu je mé těhotenství zázrak!
Jiřina Sivcová
14. listopadu 2021
Jenže objektivně vzato si takový zázrak nemohu dovolit. Na miminko se prostě cítím stará, také mám před sebou ještě deset let placení hypotéky. Těhotenství, porod, šestinedělí a vše, co je s nimi spojené, tedy následně i mateřská dovolená, je pro mě sci-fi.
V partnerovi oporu nemám, náš vztah je spíše povrchní – oba máme dospělé děti, svůj byt, svůj klid a partner i své koníčky, které mu zaberou hodně času. Ostatně právě kvůli jeho časově náročným zálibám se s ním jeho žena rozvedla – nebyl jí oporou v péči o děti ani o domácnost. Adam mi to řekl narovinu v počátcích našeho vztahu. Uznal, že nebyl dobrý manžel a táta.
Martina Šebestová
9. listopadu 2021
Přítel je zkrátka sólista a asi trochu i sobec, ale mě se to v našem vztahu, tak jak funguje nyní, příliš nedotýkalo. Žít a bydlet jsme spolu neplánovali, náš v určitém smyslu volnější vztah nám vyhovoval. Jenže pokud bych si děťátko nechala, pomoc jeho otce zcela jistě potřebovat budu.
Přítel se k situaci postavil zvláštně. „Sašo, nebudu tě přemlouvat tak ani tak, to mi není vlastní. Pokud se rozhodneš si to dítě nechat, budu na něj něco platit, ale víc péče ode mě nečekej. Žádné dítě jsem nechtěl ani neplánoval, dokonce ani svého druhého syna, to byla akce mé bývalé. Rozhodnutí je na tobě, bylo by to prostě jen TVOJE dítě,“ řekl Adam s významným důrazem na slovo „tvoje“.
Jiřina Sivcová
7. listopadu 2021
Všechny okolnosti včetně toho, že se synem bydlíme ve dvoupokojovém bytě – každý máme jeden pokoj – hrají do karet ukončení těhotenství, ale i tak to ve mně stále hlodá a hlodá. Posledních několik nocí jsem nespala a přemýšlela nad všemi různými možnostmi dalšího života.
Popravdě jich moc není. Děťátko vnímám jako obrovský dar, který však přišel v nepravou chvíli, a tak ho asi nebudu moci přijmout. Hrozné je, čím víc o všem přemýšlím a mluvím, tím více po něm toužím.
Bohužel si také uvědomuji, že pokud by se mi cokoliv stalo, tak to s malým nemusí dopadnout dobře. Nemohu ho zkrátka pověsit na krk studujícímu synovi, který je typický „ajťák“, žijící v úplně jiné dimenzi. Syn má navíc Aspergerův syndrom, s nímž se sice díky své inteligenci naučil výborně fungovat, ale i tak je lehký asociál s občas zvláštním chováním.
Martina Šebestová
2. listopadu 2021
Dítě bych nemohla svěřit ani mé mamince, které je skoro osmdesát a do budoucna bude potřebovat péči spíše ona. Jednoduše bych neměla žádné hlídání, žádnou pomoc, žádné zastoupení.
Snad nikdy jsem nestála před tak těžkým rozhodnutím, kdybych byla vdaná nebo žila ve fungujícím partnerském vztahu, tak bych si miminko bez přemýšlení nechala. Takto nemám příliš na vybranou.