Suicidium – sebevražda – i suicidální jednání představují závažný problém, který je v centru zájmu řady odborníků. Je možné na něj pohlížet z hlediska medicínského, psychologického, filozofického, etického, sociologického, právního…
Zkušení autoři, psychiatr a klinická psycholožka, společně podávají přehled současných přístupů k problematice sebevražedného chování. Zvláštní pozornost věnují přitom sebevraždám u dětí a adolescentů. Kniha popisuje epidemiologii sebevražd, klinický obraz na rovině chování i prožívání, vývojové aspekty suicidálního chování, zdůrazněny jsou rizikové faktory a jejich detekce. Podrobně se věnuje různým terapeutickým přístupům i prevence.Výklad je doplněn řadou případových studií z praxe autorů. Informace zde shromážděné tak umožní odborníkům různých profesí lépe vnímat signály hrozícího rizika sebevraždy, správně volit postup léčby tam, kde již k sebevražednému pokusu došlo, případně citlivě pracovat s pozůstalými v případě dokonané sebevraždy.
brož., 128 s., 229 Kč
Jiří Koutek, Jana Kocourková - Sebevražedné chování
Současné poznatky o suicidalitě a její specifika u dětí a dospívajících
Vydalo nakladatelství Portál
Ukázka:
Některé mýty a skutečnosti o sebevražedném jednání
Představa: Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže zabránit.
Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít i zemřít. Jejich postoj k výsledku sebevražedného jednání je ambivalentní. Když se jim dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy odvrátit.
Představa: Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá.
Skutečnost: Jde o velmi rozšířený a nepravdivý mýtus. Opak je pravdou. To, že někdo o sebevraždě mluví, je důkazem, že sebevražda je obsahem jeho myšlenek. Je tedy určitě ve větším ohrožení než ten, kdo o ní nemluví.
Představa: Lidé, kteří se pokoušejí o sebevraždu, nehledají pomoc.
Skutečnost: Je prokázáno, že většina lidí, kteří spáchali sebevraždu, hledala lékařskou pomoc v posledním půlroce před svým činem a rovněž dávala najevo své pocity před svým okolím. V každém suicidálním aktu je obsaženo volání o pomoc.
Představa: Sebevražda přichází bez varování.
Skutečnost: U lidí, kteří jsou ohroženi suicidálním jednáním, můžeme pozorovat dosti dlouhou dobu různé známky psychického napětí, poruchy spánku, tělesné obtíže apod. Jde o tzv. presuicidální syndrom.
Představa: Každý, kdo se pokouší o sebevraždu, musí být šílený.
Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, netrpí šílenstvím, ale mohou být depresivní, mohou pociťovat bezvýchodnost a nevěří, že existuje jiná životní alternativa.
Představa: Když se někdo pokusí o sebevraždu, je ohrožen sebevražedným jednáním navždy.
Skutečnost: Osoby, které se pokoušejí o sebevraždu, trpí tímto stavem pouze v určitých obdobích svého života.
Představa: Když se někoho zeptáme na sebevražedné myšlenky, můžeme mu tento nápad vnuknout.
Skutečnost: Není žádný důvod se domnívat, že bychom hovorem o suicidiu mohli tento nápad vnuknout někomu, kdo suicidální není. Rozhovor o případných suicidálních myšlenkách může naopak pomoci a dovoluje posoudit suicidální riziko.
Představa: Děti se nedokážou zabít, je to věc až starších lidí.
Skutečnost: Sebevraždu mohou spáchat i děti. Sebevražednost dětí a dospívajících se v současné době zvyšuje.
Představa: Sebevražda se vyskytuje nejvíce buď mezi velmi bohatými lidmi, nebo naopak mezi velmi chudými.
Skutečnost: Sebevražednost se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách, i když chudoba je jedním z rizikových faktorů.
Zdoj: Sebevražedné chování - nakladatelství Portál