Ženy, jež uléhají pod skalpel plastických chirurgů, aby si daly zvětšit poprsí, na první pohled nic neriskují. Pokud operace proběhne bez komplikací, svému zdraví sice nijak neprospějí, ale také je nepoškodí. Potvrdil to i výzkum, jenž proběhl na kanadské univerzitě Laval. Odhalil však i další, méně optimistické skutečnosti.
Na základě porovnání údajů o více než 24 600 ženách v průměrném věku 32 let, jež si v letech 1974 až 1989 nechaly do organismu vpravit prsní implantáty, Jacques Brisson a Louis Latulippe zjistili, že patnáct let po zákroku jich zemřelo 480. Jejich úmrtnost byla jen nepatrně vyšší než u kontrolní skupiny, jež se spokojila s tím, co jí nadělila příroda. Navíc operované příslušnice něžnějšího pohlaví většinou pocházely ze středních nebo vyšších společenských vrstev a měly všechny předpoklady, aby se udržely v dobré psychické kondici. Tedy splňovaly dva z hlavních faktorů, jež činí možnost předčasného skonu značně nepravděpodobnou.
Podrobné zkoumání příčin odchodu ze světa však vyneslo na světlo překvapující a děsivý poznatek. Mezi majitelkami silikonů byl stupeň sebevražd o 73 procent vyšší než u ostatní populace. Ostatně, už dřívější vědecká bádání dospěla k závěru, že po zvětšení poprsí touží především ženy, které si příliš nevěří a častěji je sužují duševní nemoci, jako je deprese. A mnohdy proto volí definitivní vyřešení všech problémů.
Kanadští vědci proto apelují na plastické chirurgy, aby si předtím, než se pustí do zákroku, důkladně promluvili s pacientkami a zjistili, proč ho chtějí podstoupit. A jako alternativu jim nabídli návštěvu u psychoterapeuta. Ve většině případů je totiž pro získání potřebného sebevědomí a sebedůvěry účinnější než uměle se dmoucí hruď. (Plus)