Seborhoická dermatitida neboli ekzém z mazových žlázek, je vleklé kožní onemocnění, které postihuje dospělé i děti. V dospělosti se obvykle objevuje po 30. roce života. Vyskytuje se častěji u mužů než u žen.
Předpokládá se vazba rodinná, ale přesná příčina choroby není známa. Většinou se na vzniku onemocnění mohou podílet i některé kvasinky, které běžně osidlují kůži a při změně „klimatických podmínek“ získávají ideální podmínky pro svůj růst. Touto změnou rozumíme změny v poměru tuků (lipidů), které se tvoří v kůži, jednak v mazových žlázkách a jednak v pokožce. Dojde-li ke změně poměrů, začnou převažovat tuky (lipidy) charakteru cholesterolového, změní se parametry obměny buněk mazových žlázek i pokožky v daném místě a vniká tzv. seborhoická dermatitida.
Seborhoická dermatitida se může vyskytovat na všech místech s vyšším množstvím mazových žlázek (ta jsou dána geneticky – dispozičně). Jsou to kštice a její hranice, obočí, okolí nosu a očních víček, brada, nosoretní rýhy, ale také některá místa na hrudi.
Ložiska ekzému z mazových žlázek jsou zažloutlá nebo načervenalá. Kůže mívá šedobílý a mastný vzhled, který je nápadný i ve vlasové části. Postupně vznikají drobné šupinky, rozšiřuje se zarudnutí. V těžších případech se vyskytují nánosy šupin, vznikají krusty (strupy) a kůže intenzivně svědí. Ve vlasové části hlavy jsou pak patrné ony nánosy šupin, které nutí pacienty k seškrabování, čímž si opakovaně dráždí pokožku hlavy a dochází k dalšímu zhoršování ekzému. Posléze jsou na vlasech zachyceny velké mastné „lupy“, které se obtížně odstraňují.
Léčení je svízelné, nelze zaručit vyléčení a ve většině případech je možné pouze stabilizovat onemocnění. V místní léčbě se soustřeďujeme na ovlivnění mazotoku a mikrobiálního osídlení postižené kůže. Jako velmi účinné prostředky se osvědčily kyselina salicylová, dehtové přípravky, ichtamol, síra a resorcin. Jedná se o látky, které mají vliv na optimalizaci tvorby mazu a též normalizují tvorbu a olupování povrchové kožní vrstvy (pokožky). V současné době se přidávají ještě látky specificky protiplísňové (antimykotické). Některé z nich jsou běžně dostupné i bez receptu a poučení pacienti si udržování stabilizovaného stavu mohou řídit sami. Ovšem při zhoršení stavu je nutné navštívit odborného kožního lékaře. Pro těžší případy jsou pak vyhrazeny přípravky (medikamenty) s obsahem kortikosteroidních hormonů pro stabilizaci a zaléčení horších stádií onemocnění. Tato léčba je velmi účinná, ale patří pouze do rukou lékaře, který zná možné nežádoucí účinky a povolenou dobu aplikace těchto přípravků. Zcela jistě není radno používat přípravky, které pomohly kamarádovi či sousedce.
Onemocnění není přenosné, proto se není třeba bát kontaktu s postiženou kšticí. V domácí hygieně doporučujeme užívat speciální šampony s obsahem dehtů či antimykotik a vtírat speciální roztoky či mléka nebo oleje (většinou pro takzvané odšupení). Není zakázáno používat přípravky profesionální kosmetiky (barvení, trvalá ondulace), ale vždy je nutné brát v potaz, že nemocná kůže je citlivější, reaguje na menší podráždění a je ji možno snáze alergizovat. Opatrnost je tedy na místě. Hygiena by měla být přiměřeně intenzivní avšak šetrná a speciální. V těchto případech se doporučuje i změna životosprávy ve prospěch zeleniny (vlákniny) a rostlinných tuků (nenasycených mastných kyselin).
zdroj: AMI Communications