Sestra mě okradla o dědictví. Mám jí odpustit?

švagrové se podařilo vyloučit sestru z dědictví po matce jedinou větou na dopise o vydědění: Sestra napsala :"Nic jiného jsem nečekala". A tím se nestala účastníkem dědického řízení.
Polovina domu byla přes 20 let napsána na mrtvé rodiče, švagr se švagrovou si užívali celý dům (půlka byla jejich) a vyděděná sestra dosáhla na dědictví po otci jenom na papíře. Švagrová ji do domu "po rodičích" nikdy nepustila. Teď jí nabídla za 1/12 z dědictví po otci 200 tisíc. Dům má odhadní cenu z roku 2014 na 8 milionů. Takže jediné řešení je , aby rozhodl soud.
Samozřejmě, že další movité věci již dávno zmizely, ani nebyly součástí dědictví. Notářku vůbec nezajímalo, že 30 let po smrti otce nebylo dědické řízení vůbec zahájeno. Mimochodem pohřeb otce zařizovala a platila ta z dědictví po matce vyloučená sestra.Mně se taky líbí, aby předkové všechno užili za života a v tom duchu vychovali mladé. Aby dědictví nerozdělilo i samotné sourozence/pozůstalé.

diblinda: vím o zcela bezproblémových dědictvích (s domem, autem...) kde půl roku není nic překvapivého. Notář vypořádá, pak jde rozhodnutí k soudu...nabytí právní moci...
Ale to je jedno, ten příběh je trošku zmatený.

Mata69: u nás po otci bylo vypořádaný do 3 měsíců, záleží na notáři

moc tomu příběhu nevěřím, vypořádání dědictví jen na základě plné moci za pár týdnů? Podle mne je tohle slátanina druhořadého pisálka který bohužel ani neví jak fungují dědická řízení a chce jen vyvolat emoce vůči imaginární zlé sestře....

Majetek odjakživa příbuzenstvo rozdělil, nejlepší je nemít nic!Četla jsem ze v USA po 50tce američané dělají závěť a v průběhu života jak se k nim kdo choval ji mění třeba 10x nebo to tak nechají.

Nebojte,na maminku máte stále krásné vzpomínky, ty Vám nic nepošpiní,a věřte tomu, že Vaší sestře to, jak se zachovala, osud jednou vrátí, třeba jinou formou, ale vrátí. Žádné zlo nezůstane bez trestu...

mám stejný případ, a ještě mě sestra nenávidí, odpustila jsem a zapoměla, že jsem kdysi měla sestru. Nic jiného se nedá dělat. Nezabývat se tím, jen ti to ubírá energii.

Dědictví po mém tátovi bylo vyřízené do 1/2 roku, to je opravdu případ od případu. Doporučila bych pisatelce, aby se nad věcí znova zamyslela po té praktické stránce a né, že si bude hýčkat domnělé křivdy. Už jen ten postoj k sestře je takový nepříznivý. např. to že po smrti táty byla na VŠ a domů nejezdila a ona naopak se o "naprosto zdrcenou" maminku starala. Taky to mohlo být tím, že sestra , aby se na vš uživila tak chodila na brigády a nemusela mít čas jezdit každý víkend domů. Sama píše, že sestra po vystudování už domů jezdila docela často, Vždyt maminka měla sestru asi taky ráda a běžné praktické věci s ní asi i řešila. Naopak nepíše, že by je pozvala, mamku nebo sestru, k sobě na návštěvu a to mi vychází už je pryč aspoň 10 let. Možná by si měla přiznat, že sestra se skutečně starala o maminku mnohem víc.

Po babičce bylo vypořádané dědictví během pár měsíců (dům, hotové peníze, nějaké to zařízení domu, auto, peníze na účtu + akcie) Ono asi záleží na tom, jak je který notář zavalen prací, jak dědici spolupracují (dodají podklady pro řízení), jak je případ složitý a i na tom, jestli tam jdou dědici domluvení kdo co a nebo jestli se hádají. V každém případě pokud není dědické řízení u konce dům a auto (pokud byly psané na maminku) prodat nelze, tam je "úředně" zapsaný majitel, který musí prodej podepsat což jaksi zemřelá už nemůže. Cedulí "na prodej" si tam může vyvěsit třeba deset. Zrovna tak nelze vybrat a notáři zapřít peníze na účtech, vkladních knížkách, akcie apod. Takže to co říkám, zajít k notáři, který to vyřizuje (vyřizoval) a zjistit co a jak, případně ten dům zjistit na koho je psaný na katastru (lze okamžitě přes internet a zdarma). Starožitnosti, šperky, zařízení domu, které není nikde evidované, hotové peníze samozřejmě posbírat mohla. Tam by to bylo na soud a dokazování, že v momentě smrti opravdu ty věci byly ve vlastnictví matky. Z toho by asi byla nechutná tahanice, sestra může tvrdt, že nic takového matka nikdy neměla, případně to prodala či darovala už před smrtí.

Myslím, že za třičtvrtě roku dědictví ještě vypořádáno nebude, zvlášť když je v tom barák. Nebo aspoň nevím, jakou máte vy osobní zkušenost, ale moje je, že vypořádání dědictví trvá děsně dlouho. V případě smrti mé maminky to trvalo rok a to neměla vpodstatě nic, jenom starý auto a zařízení pronajatého bytu a menší úspory. V případě smrti tatínka, kdy se řešily i záležitosti likvidace jeho kanceláře, trvalo dědické řízení přes dva roky. A co vím u kamaráda, kde právě taky součástí dědictví byl dům a větší finance, tak taky okolo dvou let čekali na dědické řízení. Takže podle mě ještě nic od notáře mít nemůžou (ale samozřejmě možná jsou někde rychlejší, to nemůžu soudit). A co se týče těch starožitností - jednak opravdu nemusely mít až takovou hodnotu (zase mám příklad od nás - mamka si myslela, že má cenné starožitné hodiny, taky už někdy od prababičky a tradovalo se, jak jsou cenné, no a když si je jednou nechala ze zvědavosti ocenit, tak se ukázalo, že to je dnes nula nula nic) a pokud měly hodnotu a sestra z nich má dost peněz, tak je otázka, jak to dokázat.... V tomto případě by mohla sestru okrást, stačilo by si věci včas schovat a nezahrnout je do dědictví. To by bylo na soudní spor, ale do toho se asi autorce chtít nebude. Jinak souhlasím, že pokud se celou dobu o záležitosti dědictví nestarala a držela "hluboký smutek", tak se teď nemůže ničemu divit. A že sestra, co tu byla, měla kolem úmrtí spoustu zařizování a výdajů, je taky pravda. nejde jen o pohřeb, ale i o všechno kolem, někdo musí zrušit takové ty smlouvy od dodavatelů, jako je plyn, elektřina, doplatit to atd.atd. Ono se toho vždycky vykulí dost, ale autorku takové praktické záležitosti celé měsíce nezajímaly... To je pak taky těžký, když se spolu neumí dohodnout.

Bůhví co podepsala. Pokud třeba dokument, že se dědictví vzdává ve prospěch sestry, tak se nelze divit. Přece musí existovat nějaký zápis od notáře o vypořádání dědictví (soupis majetku a jeho rozdělení, účet za pohřeb a notářké poplatky) takže pokud se chce zajímat co sestra všechno zpytlíkovala, je potřeba začít tam. Dům taky musí být na katastru na někoho napsaný + záznam z jakého titulu ho dotyčný nabyl. Nahlížet do katastru lze i přes internet. Celé je to nějaké přitažené za vlasy, takže buď je ta "američanka" úplně debilní a nebo si v redakci myslí, že debilní jsme my.

Tři čtvrti roku je dlouhá doba a někdo to zařizovat musel, to nejde nechat všechno ležet. Navíc teda i ze zahraničí se dá leccos dělat, kdyby se chtělo. Dát někomu plnou moc a potom se divit, že konal, to je poněkud naivní. Že by to bylo příliš rychlé, to mi nepřijde - dům podle článku ještě prodaný nebyl, jen cedule, že je na prodej. Auto se může vrazit do autobazaru, to netrvá dlouho, a na vyklízení pozůstalostí jsou firmy, které se tím živí, takže dům vyklidí za týden, když na věc přijde. Ohledně starožitností - ono je otázka, jestli to fakt byly starožitnosti, nebo jenom veteš - to, že to někdo před mnoha lety sbíral, neznamená, že to má nějakou hodnotu. Totéž šperky - ty asi spíš měly citovou hodnotu, než finanční. To se ale mohly holky domluvit po telefonu, že si jedna chce nechat něco na památku. No a co nám zůstává - peníze, a tady samozřejmě ta, co platila pohřeb a všechno zařizovala, má nárok na to, aby se to zohlednilo při vypořádání dědictví. Možná že těch peněz zatím zas tolik nebylo. Čili jediné, co zůstalo nedořešené, je ten dům, a tam se paní urazila a demonstrativně nic nechce. Ale brečet do internetového magazínu, to jo. Pak má někdo takovýmu článku věřit...

Yasmin.Hayatt: no jasně, s tím souhlasím, smrdících věcí je tam víc - obávám se, že nějaký elektronický podpis v případě dědictví taky nefunguje - ale to mohu lehce zjistit, moje kamarádka je notářská koncipientka.
Uvádět někde, že mě někdo okradl o dědictví, o které jsem se vůbec nezajímala je taky trochu mimo.

Mata69: navíc, to, že byla v USA není výmluva. Mamina tady dědila v zahraničí a tamní notář si jí našel a kontaktoval. takže ať byla paní v USA nebo na Plutu, jsou to kecy. :-)

Mata69: článek je slátanina. Kdyby ona dáma byla okradena jak píše, pak je otázkou, proč se nezajímala o průběh dědického řízení, kde je závěrečné ustanovení, které musí obdržet v písemném provedení a pokud měla pozůstalost kladný závěr a jí se ničeho nedostalo a škoda na její straně je vyšší než 5.000,- může sestřičku žalovat. Tahle "Dáma" se stala takovou žumpou, až to hezký není. Zlaté časy Michala.

No řekla bych asi tak - dala sestře plnou moc a o nic se nezajímala? Nedomlouvaly se co s dědictvím, kdo zaplatí a z čeho pohřeb, kdo zaplatí notáře...Měla sestře říci, že si chce nechat něco na památku. Ano, asi mohla i sestra zjistit jestli něco nechce nebo tak, celkově to vidím tak, že prostě ani jedna kloudně nekomunikovala.
Tak nějak si myslím, že se během týdne dala i sehnat nějaká letenka, notabene jedna, na poslední chvíli, nebo pohřeb trochu posunout, není to nic neobvyklého.
Holt holky spolu prostě nikdy moc nemluvily, tak se to teď projevilo.

Yasmin.Hayatt: no, měla plnou moc - nejspíš k vyřízení dědictví - ale...za tři čtvrti roku vypořádané dědictví (s domem, autem...) nějaké moc rychlé ne?

Ona je taky otázka , co maminka skutečně měla a zda to mělo nějakou cenu. Já myslím, že většina lidí u nás moc nějakých cenností nemá a ani z článku mi nepřišlo že by maminka byla nějaký milionář. Měla asi prstýnek , řetízek náušnice , jaké to jsou šperky? Auto, pochybuji že to byl nejnovější typ mercedesu, a její být nemohlo , bylo by součást dědictví. Dům je součást dědictví tak je na prodej, to je v pořádku. Chápu, že některé věci by si třeba ráda nechala jako vzpomíku, ale tak měla jasně říct co Nevím , je samozřejmě možné i to že ji sestra skutečně okradla, ale myslím , že by si to především měla vyříkat s ní. Co stál pohřeb, notář kde jsou tedy ty starožitnosti, šperky apod.

Bla, bla, bla ....... když máma nezanechala závěť, jde všechno do dědického řízení přes notáře. Kdo zase tohle vypotil???