Setkávám se s tím neustále. Řeknete-li , že se zabýváte tantrou, nastane často ticho, dotyčnému naskočí snad výjevy z Kámasútry, milostné orgie nebo pikantní rituály nahých postav. Nebo zdolávání trojitých orgasmů jako vytrvalostní sport s nasazením maratonského běžce.
No a o tom se prostě „jen tak“ nahlas nemluví. Takový je dnešní západní pohled u širší veřejnosti, pikantní příchuť tantry, dobře prodávaná médii je ještě podpořena zařazením tantrických aktivit v rámci přehlednosti mnohdy pod erotické služby. Nevidíte pod tím to, že se třeba někomu díváte do očí tak dlouho, až ho skutečně uvidíte. Nebo zkusíte položit ruku na jeho srdce a půl hodiny vedle něj ležíte a posloucháte, v jakém rytmu tluče. Zdravíte přítele a přivinete si ho k srdci, chviličku tak setrváte, a cítíte , jaké teplo z něj k vám jde.
Tantra je hlavně o naší živosti, vřelosti a pravdivosti, na to má každý „živý“ právo i potenciál - není sektou vyvolených. Je-li sexuální síla pramenem života – tak na ni prostě nemůžeme zapomenout, zamknout ji do Pandořiny skřínky. A tak je tantra „i“ o sexualitě. Musíme ovšem vycházet z toho, že sexualita není zapovězená „třináctá komnata“, ale že nám prostě sluší, děláme kvůli ní spoustu smyslných i nesmyslných činů, které dávají naše kolo života do pohybu, rozzáří nás, někdy stahuje do temnot, propojuje naše energie až k extatickým stavům, léčí, přináší vize a hluboké vhledy. Takto chápána, stane se posvátnou záležitostí, která má hodně daleko ke kopulačním pohybům. Je čistá, přirozená, mocná a není kvůli ní nutno „ztišovat hlas“.
V důsledku, kdyby ji společnost viděla takhle, asi by se nám trochu zhroutil pornografický trh, který je pěkně zhusta živen z našich potlačených potřeb a projekcí. A pěkná řada filmů a „uměleckých“ děl by se ukázala jako vykalkulovaný produkt trhu, živený našimi iluzemi a závislostmi ega či „omamná droga“ pro utišení nespokojené duše.
Dřív, když jsem byla na kurzech se záhadnými názvy – Třináctá komnata či Masáž jóni a linghamu či prostaty, „Čtvrtá dimenze“ – připadala jsem si, že tak nějak vstupuji do „tajného bratrstva spiklenců sexu“. Dnes mám opačný problém. Přijde mně to tak přirozené a hravé věnovat se celému člověku při masáži i s těmito částmi těla, že si znovu a znovu musím s pochopením připomínat existující tabu, když se o tom bavím se světem venku nebo s těmi, kteří přijdou na masáž.
A masáž prostaty – to už je skutečně o spolubytí v hlubinách lidskosti. Nějak se mi převrátilo, co je vlastně normální, a naštěstí je to nakažlivé pro obě strany. Během masáže jsem ve svém svobodném světě – to, co má čistou energii lásky, přijetí a radosti, je dovoleno a tisíckráte posvěceno v jakékoliv podobě.
Ano, tantra je pro mě jako vědomá i rozkošnická žena, která chce z cesty odstranit vše, co brání vyzařování její krásy, naplnit ten očištěný prostor pro sebe i pro všechny kolem jako voda, rozlít se do posledního místa, které svým teplem a láskou vytvořila, spřádat harmonii bez ostrých úhlů, plynoucí v tanci smyslů, pochopení i péče.
Tantra je pro mě jako pohyb plodu v matčině lůně, návrat do krajiny bezpečí a prapůvodní čistotě. Tantra je pro mě neustálý úžas z jasné a pronikavé mužské energie, která je tvořivou výzvou k pronikání do jiného světa, elektrickým výbojem, nutícím smysly ke zbystřené pozornosti, totálnímu střetu a následné touze po splynutí a Jednotě, kdy se zastavuje čas. Tantra je pro mě vděčnost za každý záhyb mého těla, za každou křivku, která je oslavována.
V tomto smyslu tedy ani já necítím potřebu „ztišovat hlas“.
Zdroj: Helena Křováková, www.tantra-sofia.cz