Sexuolog tvrdí, že ženy mohou bezpečně rodit i v padesáti

140 komentářů

jarka.modra
16. září 2019 • 9:50

Dobry den, chci se zeptat zda ma nekdo zkusenosti s podporou k otehotneni nejake vitaminy? Nejsem jiz nejmladsi a proto bych asi rada jeste neco zobala :-)

kikousek
17. září 2019 • 9:43

@jarka.modra: A vy se snazite o miminko ano ? Byla jste jiz u doktorky ta vam nic nedoporucila? :)

jarka.modra
24. září 2019 • 9:19

@kikousek: Anoo doporucila neco ale dam urcite na nejake osobni doporuceni a zkusenosti :)

Anonymizovaný
6. května 2019 • 11:26

Pane doktore chtěl bych se zeptat jak se na Iva člověk ktereho vzrusuji děvčata mezi 11-15 lety

Anonymizovaný
5. února 2019 • 11:01

Chtěla bych taky mit ještě jedno dítě je mi 49 a mam mladšího partnera ale nevim jestli se nam podaří má někdo stìm zkušenosti čím vic si to člověk přeje tak se nedaří doktorka říká že už nemohu mit tak pozdě děti, jedině na umělé má nekdo stim zkušenosti dekuji

Bubasaurka
7. prosince 2012 • 21:36

Jak si tak čtu ty příspěvky, tak ani jednou tady nepadla otázka, jestli dítě chce mít staré rodiče. Já měla syna ve 32 letech, takže taky žádná mladice, ale dnes vidím, že to je tak ta nejpozdnější hranice. Uvědomili jste si někdy, jak se cítí dítě, když se ho ostatní ptají: to je tvoje babička? a on musí odpovědět, ne to je maminka? Já jsem rozhodně pro, aby maminky měly i v pozdějším věku děti, ale třeba už druhé, třetí... Já další mít nemohla. Jenže je dobré se také zamyslet nad tím, že až to naše děťátko vyroste a stane se z něj dospělý člověk, který by chtěl založit svoji vlastní rodinu, jestli v tu chvíli se nebude muset začít starat o své staré a třeba i nemocné rodiče...

Satu47
11. února 2012 • 13:59

Dobrý den. Toto téma je přesně pro mě. Je mi 47. hluboce zamilovaná a šťastná. Přečetla jsem snad vše co se dá. Komplikacemi počínaje a nádherným miminkem konče. Sice máme problém otěhotnět (ano oba máme problém) protože je to naše přání. Podstoupily jsme co se dá a svitla naděje. Vůbec si nemyslím že je to pozdě ani nezdravé. Jsme schopni dítě vychovat a zabezpečit. Dáme mu veškerou lásku a proto se nebojíme do mimina jít i v tomto věku. Proto všem co váhají - jděte do toho!

Havlik
4. května 2011 • 15:31

Dobrý den, toto téma je u mě absolutně aktuální. Až teď, je mi 34, jsem se opravdu rozhodla mít mimčo. A předem chci umlčet všechny ecy o odkládání a budování kariéry a podobě. Je to tím, že jsem našla skvělého člověk, se kterým za to stojí zestárnout, on to cítí také tak, jsme spolu 3 roky a dítě bude jen logickým pokračováním našeho vztahu. Jen mám strach z různých komplikací, jak to tu čtu, potřebovala bych spíš najít kamarádku, co je na tom věkově jako já a potýká se s podobnými starostmi. Nejsem exto, jen mi to dřív nevyšlo. Přeji pěkný den. Evka

lorja
18. dubna 2011 • 7:26

Opravdu je na každé ženě v kolika letech je ještě ochotná a schopná mít dítě.Hodně záleží i na jejím zdravotním stavu.Já jsem měla svého mladšího syna Jakuba ve 40.Dnes je mu 12 a začínáme bojovat s pubertou.

velvira
2. března 2011 • 15:43

Škoda, že někdo nepřemýšlí nad tím, jak to lidi mají "stihnout" hmotně. Já v ranném mládí poslouchala žvásty o tom, že rodina má nejdřív někde bydlet - ale copak to tady jde? Stát nás nutí vymírat po přeslici. Znemožňuje nám to.

tokaja
11. února 2011 • 1:15

Dobrý večer, pročítám tuto diskusi a nedá mi to, musím se přidat.Já mám 4 děti, první 3 jsem měla do 23let-kluci 15,13 a holka 12. Bylo to někdy náročné,ale nelituji.Letos mi bude 35 let a máme dvouletou holčičku-je to malej d´áblík,někdy jsme z ní stahaní,ale je to naše sluníčko..dobíjí nám energii. Chtěla jsem jen říct, že žena může mít mimi když se na to cítí klidně i po 40. My s manželem si poslední holčičku užíváme plnými doušky,určitě víc než před 15 lety..

Matriarcha
10. ledna 2011 • 7:43

Dobrý den, mám 4 děti, teď čekám páté. První dceru jsem měla ve 24 letech. Těhotenství jsem snášela skvěle, porod byl průser (absolutně jsem si nedokázala proti doktorům nic prosadit, orali se mnou jak je napadlo, m.j. mě předávkovali dolzinem, takže jsem jim na křesle omdlela a museli mi dávat kyslík...) - naštěstí ta porodnice byla dávno zrušená. Jsem přesvědčená, že to bylo dáno také tím, že jsem byla ještě nezralá a neuměla jsem si prosadit prakticky nic, ani jsem nevěděla, co bych měla chtít. Pak jsem se dlouho děsila představy, že bych toto měla ještě někdy podstoupit - další dítě jsem donosila a porodila až v 35 letech s druhým manželem. Těhotenství bylo nesrovnatelné, prakticky jsem ho proležela - ale psychicky jsem byla v daleko lepší kondici, už jsem byla "dospělá" a dokázala jsem si daleko víc vynutit podmínky, které mi vyhovovaly. Po dalších dvou letech se mi narodila ještě dvojčata. U tohoto porodu jsem měla dulu a byla to pohodička. S dospělou, soběstačnou ženskou, která ví co chce, prostě doktoři jednají jinak - a má to vliv na všechno, co následuje. Loni v červnu jsem ovdověla. Teď čekám s přítelem páté dítě a jsem opravdu v pohodě. Konečně si to užívám. Ale vím, že kdybych v tomto věku (39) měla rodit poprvé, asi by to nebylo úplně ideální, i když to dnes není vyjímka. Myslím si, že tohle dítě bude poslední. Přece jen organismus se těhotenstvím vyčerpává a fyzická regenerace není jako dřív, i když psychicky jsem na tom nesrovnatelně lépe. Obecně jsem ale přesvědčená, že člověk by měl děti mít, když cítí, že je to tak správné, a ne si z toho dělat "pětiletku". Pak jsou také lidi, co si naplánují a zajistí kariéru, postaví dům, zařídí - a zůstanou v něm sami, navzdory všemu úsilí včetně lékařských intervencí. Člověk má brát věci tak, jak přicházejí. A děti nemusejí mít všechno stejně, jako to mají jejich vrstevníci. Každý z nás jim přece dává něco jedinečného navíc, co nikdo jiný nemá.

kobra21
4. ledna 2011 • 21:28

Tem,ktere vahaji, mohu jen doporucit pozdejsi tehotenstvi. Ja mam dcery19,17 a ted v 41 dalsi dceru a v 43 posledni. Kdyby mi nekdo rekl, ze budu mit jeste dalsi dve,neverila bych. Otehotnela jsem ve 40 pres antiko a byla zoufala,kdyz jsem se s tim srovnala, o dite v10 tt. prisla. Najednou jsem moc decko chtela, podarilo se a nrodila se holcicka, pak mi prislo, ze bude jedinacek, tak si poridila jeste dalsi. jsou ji 4 mesice a jsem stastna, jak to clovek citi,na veku nezalezi. Kecy o starych rodicich neberu, zalezi na jednotlivci. Male holky obohatily zivot starsich a zas k nm chodi Jezisek

Kassiopeia
13. prosince 2010 • 11:05

Mám 50 let a teda v tomto věku bych dítě nechtěla. Ne že bych to nezvládla, zdravotně na tom nejsem hůř než 25, kdy jsem rodila. Ale už jsem dítě vychovala a jsem ráda, že nemusím chodit na rodičovské schůzky a starat se, jestli má dítě napsané úkoly a jaké má známky. Prostě už mám jiné zájmy.

KO Ko ko Šanel
7. května 2010 • 19:47

Jedno je jisté! Každým těhotenstvím žena neskonale omládne! A to jí zůstane až do své dlouhověkosti.

alys
30. dubna 2010 • 13:29

serte na to, děcko tak do 29 let a hotovo.

renka.h
17. března 2010 • 12:41

Zdravím :o)Nezodpovědnost není mít miminko v pozdním věku ( třeba ve 40 letech) Nezodpovědnost je týrat děti atd nemyslíte... Mě měla maminka velmi brzy a umřela mi když mi bylo 9 let a co ... Nikdo neví jak dlouho tu přeci bude ... Je to každého věc

Renata
17. března 2010 • 12:30

ZdravíM :o)Nezodpovědnost není mít dítě v pozdním věku ( třeba ve 40 letech) Nezodpovědnost je týrat dítě !!! Je to každého věc v jakém věku má miminko. Moje maminka mě měla brzy a umřela mi když mi bylo 9let - nikdo neví jak dlouho tu bude

Renata
17. března 2010 • 12:25

Zdravím:o)Každý ať si myslí co chce já osobně si myslím , že nezodpovědnost není mít děťátko ve 40 letech - nezodpovědnost je týrání dětí a né kdy to děťátko máte to je každého věc !!! Mě osobně maminka měla brzy ale umřela mi když mi bylo 9 let a byla tak mladá - nikdo neví jak dlouho tu bude

májovka
7. února 2010 • 15:21

Ahojky,máme první mimi,které jsem porodila ve 29 letech, vše bylo naplánované a neskutečně krásně to vyšlo na první pokus, včetně vytouženého pohlaví-chlapečka :-)Druhé dítě bychom si přáli,ale prvně musíme vyřešit otázku většího bydlení,takže to vidím nejdřív kolem 35 let druhé těhu.Když bychom si ale nebyli jistí,že dokážeme bez problémů zabezpečit 2 děti,tak raději zůstaneme u jednoho.Myslím,že není nic horšího (kromě zdravotních problémů),než když člověk musí dítěti stále vysvětlovat,proč tohle nemůže mít,proč nemůže dělat tento sport,chodit do kroužku jako kamarádi atd...

halija
31. prosince 2009 • 14:03

ahoj všem,můžu se k vám přidát?je mi 42 let.mám dceru 20 let a ted z druhého manželství chlapečka kterému je 1 rok.jsem šťastná a vše probíhalo bez problému.v 1 hod.jsem dojela do porodnice a ve 2 hod. se mylý narodíl.vše zvládám v pohodě a v klidu.myslím pokud se žena v tom věku cítí na dítě, tak proč né...

Lukaš
27. prosince 2009 • 18:22

prosim chtěl semse zeptat kdy muže holka otěhotnět když ma tyden nebo když tyden nema předem děkuju

ANAMOR39
30. srpna 2009 • 8:53

Dobrý den,mě je 39l a právě jsem zjistila,že čekám své 3 dítě.Před dvěmi lety jsem otěhotněla,a nechala se pod tíhou argumentů manžela přesvědčit a šla na interupci.Od té doby jsem se hodně změnila a měla smutek v dušičce.Podotýkám,že jsem pravidelně brala antikoncepci,a to že jsem otěhotněla i přes ni, beru jako dar.To děťátko si nás prostě vybralo a chce se k nám narodit.Mám druhé manželství,já mám dvě dcery 17a19l a muž 15l syna z prvního manželství.Bojím se reakce mého muže,který si připadá starý.Ale s tou zprávou počkám na vhodnou dobu,a uvidíme.Jinak se těším i se cítím skvěle,hlavně ať jsme všichni zdraví.KRÁSNÝ DEN VŠEM!!!!!

Ticek
19. srpna 2009 • 14:02

NECHTELA BYCH MIT V 50 LETECH DITE V TOMHLE VEKU MAM JINE STAROSTI A VSECHNO ZA SEBOU CO BYCH MU TAK MOHLA NABIDNOUT?NEMOCI PRIBYVAJI SILY UBYVAJI MAME S MANZELEM SAMI CO DELAT,ABY JSME PREZIVALI TAK NEVIM JAKY BY MEL TEN MALY CLOVICEK ZIVOT

bibinna
1. července 2009 • 18:16

Já myslím,že to je o tom,jak se kdo i fyzicky cítí.Hlavně žena,chlap může mít dítě v 80ti a vůbec ho to nezmůže.Taky se pak hůř zbavuje nabytých kil

Věrka K
11. června 2009 • 20:58

Je mi 47 let Mám 3 odrostlé děti a toužím znovu po miminku, jsem zdravá tak nevidím důvod přivést na svět dalšího potomka, můj manžel má 35 let a dítě by velmi uvítal,tak mi držte palečky Věrka

Ivka
20. května 2009 • 19:15

Je mi 43 roků. Mám dvě dospělé dcery a syna, kterému je 6 let. Po pravdě musím přiznat, že mi dává zabrat... Kolem čtyřicítky jsem začala mít migrény. Nyní mám problémy s přechodem, ale neměnila bych.... syna miluji. Pokud se cítíte dobře, mějte děti i ve čtyřiceti.

Marie.B.
3. května 2009 • 19:58

Přečetla jsem si vše co tady každý píše.Je mi 42let mám 3 děti,22let,21let a 11let.A zastávám názor,že každá žena bez ohledu na svůj věk může mít miminko když se na to cítí.Já sama plánuji miminko a můj muž souhlasí.Tak jenom doufám,že se nám to povede.Jinak se neohlížím na to co tomu řekne okolí,lidi mi nic nedají a o svém životě si každý rozhoduje sám.Mít dítě je nejkrásnější dar :-))

Petra H.
15. dubna 2009 • 15:23

Je to individualni,me je 20 let,dceri budou dva roky,byla doslova vymodlene dite,takze pokud zena dite opravdu chce,tak se mu bude venovat stejne v jakemkoli veku. Ikdyz ve vyssim veku bych asi mimi nechtela,ted mam zatim dost energie,ale ve ctyriceti to uz asi tak nebude.

Herberta
12. dubna 2009 • 21:51

Co názor, :) to krásný příběh. Největším bohatstvím jsou ony naše děti!

smu
31. března 2009 • 0:31

Omlouvám se za takovou frekvenci příspěvků... konečně jsem dočetla na konec diskuse. Pro mne, tím jak se změnil diskurs ve věci porodnosti a sociálních změn, je zase nemyslitelné, že by některá z mých vrstevnic, nebo já, měla dítě ve 20! A tady skoro všechny takhle brzo děti měly. Dnes je to jinak, jsou jiné společenské podmínky a ženy rodí ve 30 a později a nemají s tím problém. Pořád tu cítím ty staré časy (socialismu), kdy bylo normální, aby děti měly děti. Nedovedu si představit, že ve dvaceti, kdy jsem byla ještě pod vlivem rodiču čili nesvobodná, bych měla dítě. A s tím stářím a styděním se za to ve srovnání s ostatními rodiči jiných dětí. Jednak to dnes je úplně obráceně, mladšího rodiče nepotkáte, a jednak záleží na typu. Já třeba vypadám tak o deset let mladší, my to tak máme všechny v naší rodině. A znám takových lidí víc. Dělám ještě při zaměstnání VŠ dálkově, ale mezi studenty z denního studia, kteří jsou o deset let mladší, normálně zapadám a dokonce si na mě lidi dost dovolují, protože si myslí, že je mi kolem dvaceti. Takže někdo je prostě starý ve dvaceti - vypadá - a někdo v padesáti vypadá na 38... to nepaušalizujte, že se dítě nutně bude za staršího rodiče stydět, to totiž není pravda :-)

smuténka - smu
31. března 2009 • 0:10

ještě chci dodat, záleží na prostředí kde se pohybujete, já teda neznám skoro nikoho kdo rodil ve dvaceti ani pětadvaceti. Všechny co znám mají první dítě až teď, po 30. ! Jsem z města a ještě teda pracuju v takovém prostředí, kdy lidi mateřství odkládají, ale všichni bez problémů otěhotněly (všechny), a dokonce znám několik, které měly první dítě kolem 40. Jedna dokonce v 41! A vše úplně v pořádku. Prostě je dnes lepší antikoncepce a víc možností, takže naše životy jsou trochu jiné než před rokem 89... Ale kdyby příroda nechtěla, aby ženy neměly děti i v pozdějším věku, tak by je prostě mít nemohly, nebyla by ta možnost. A dřív také rodily ženy kolem 40. Celý život byly vlastně těhotné...dokud byly plodné. Věk plodnosti ve statistikách se počítá od 15 do 49, takže jestli si někdo myslí, že 30ti letá žena je stará, tak je trošku hloupý...

smu
30. března 2009 • 23:59

Tady někdo psal, že ve 36 chce dítě. Nejste stará! Mám několik kolegyň v práci, které v tomto věku porodily druhé dítě a jsou to taky mladice. Já jsem si taky ve dvaceti myslela, že třicetiletí jsou staří... Dneska je mi skoro 33. Jsem svobodná a nemám ani kdo by mi to dítě udělal. Ne svou vinou. Pracuju tak, že se nemám možnost seznámit - v divadle, večer se hraje - každý večer a ve dnes se zkouší. A nic z toho nemám, jen abych přežila a nemám ani kam jinam jít, divadel je málo... Dnes jsem mluvila s kamarádkou, je těhotná, všechny, úplně všechny kolem mne v mém věku jsou těhotné nebo děti mají, jsem z toho na prášky... Dokonce i doktorka mi vynadala - nevim proč, jen jsem se jí ptala na něco a hned na mě vyjela, že už jsem stará - to mi řekla gynekoložka! Sama je teď na mateřské... A rovnou mě postrašila, že za chvíli nebudu ty děcka ani moct mít...

Pavla
29. března 2009 • 10:51

Za 2 měsíce mi bude 36 let,máme 17,10 a 7 let holky.Pořád myslím na to,že bych chtěla ještě aspoň jedno dítě,ale např.švagrová ,která má 29 a zatím je bezdětná mi tvrdí,že jsem stará a je mi to líto.Bojím se ,že uteče pár let a holky budou samostatné a my zůstaneme sami.Máme zázemí,manžel je rodinný typ jako já,nekuřák a abstinent jako já.Tak neím.Manžel by i chtěl a řekl ,že to je jen na mě.Ale bojím se reakce okolí.Když tady čtu,že i ženy po 50 rodí,tak mi to dodává chuť.Kdo chce ,tak mi napište:xPavla K@seznam.cz

Danavysočinka
13. března 2009 • 10:05

Podle mě vůbec nezáleží na věku rodičky, ale aby se narodilo zdravé.A pak se umět o dítě postarat V 19 jsem měla dceru a pak 36 druhou. Ze své zkušenosti můžu říct jak jsem si to vychutnala , pak jsem se snažila dcerce věnovat co nejvíce času..Dávalo mi to velkou energii a niky jsem se necítila vyčerpaná.

alca.aa
4. března 2009 • 14:02

Je mi 33 let. Mám z prvního manželství dva syny. 12 a 8 let. Před rokem jsem se znovu vdala. Vzala jsem si člověka, kterého nesmírně miluji a je mojí oporou ve všem. Má také dvě děti z prvního manželství. Dceru 13 let a syna 7 let. Moc bych ještě chtěla holčičku. Občas pochybují, zda to už není pozdě, ale z reakcí zde mám pocit, že mám ještě moře času a dost mi to dodává odvahy mít miminko.

Kristýna
3. března 2009 • 14:07

pro paní Danielu.
Plně s Vámi souhlasím, to samé co vy, jsme si prožili také, dnes máme už téměř 3- letého syna, když se narodil, bylo mi ještě víc než Vám, ale vše bylo v pořádku, těhotenství i porod byl perfektní, moc vám držím pěsti, přeji hodně zdraví a štěstí, uvidíte jaká je to nádhera až se mimi narodí!!!

Paví očko
20. února 2009 • 23:45

Hmmm. Taky si myslím, že na dítě v 50 je pozdě. I ve 40. Mě je 31, chci ještě dítě a už se stresuji tím, že jsem stará a když otěhotnět hned nepůjde..........

Daniela
20. ledna 2009 • 13:05

Všechny čtenářky a maminky vřele zdravím.I mně je již 38 let a čekáme s manželem své třetí dítě.Je plánované a vytoužené,ale kdyby nám ještě před rokem někdo řekl,že budeme mít ještě miminko,tak bych si pot´ukala na čelo.Také jsme vždy byli toho názoru,že děti mají mít mladí rodičové.Ale osud tomu chtěl jinak.Je tomu rok,co nám tragicky zemřel 18-ti letý syn.Stále to strašně bolí aproto jsme rádi,že se nám přes všechen stres podařilo otěhotnět a že je mimi zdravé.Už ted´, vnesl tenhle malý,dosud nenarozený človíček do našich životů zase naději a elán.Je to naše životní berla,bez které nevím,co by bylo dál.Nechci říct,že prázdno,protože ještě máme 17-ti letou dceru,která se na nového sourozence moc těší.Musím říct,že právě ona nás přivedla na myšlenku,mít ještě dítě.Pochopitelně,člověk musí zvážit své možnosti a samozřejmě být zdráv!Mít dítě je přeci velká zodpovědnost,nejen pro starší rodiče.Takže Vám všem,kdo chcete mít děti(at´jste jakkoli staří)moc fandím.Život holt s člověkem někdy dost krutě zamává a pak změní názor.Ani nepomýšlím na to,že by se někdy naše dítě mělo za nás ,starší rodiče stydět!A jestli ano,pak selhala výchova.Myslím,že dítě by mělo mít rádo své rodiče pro něco úplně jiného,než pro jejich věk.Nemyslíte?

babička
17. ledna 2009 • 18:31

Podle mě vůbec nezáleží na věku rodičky, ale na vůli dítě dobře vychovat a věnovat mu patřičnou péči. Pakliže se žena rozhodne v 50 porodit, musí dítě připravit i na skutečnost, že je starší než maminky jeho spolužáků. Při správné výchově nemůže dítě vyčítat, nebo se dokonce stydět za věk rodičů,to je nesmysl a v harmonické rodině tento amorální jev nemá místo.

modra.myska
11. prosince 2008 • 17:44

Mám dvě děti - 18 a 13 let. Jsem rozvedená a právě těhotná. Je mi 39 let. Nejvíc nadšený z mého těhotenství je syn - 18 let a moc se na sourozence těší!!!

Zdeňka
13. října 2008 • 7:25

Je mi 50 let a jsem dítě starších rodičů. Kdo to peprožil, nepochopí. Záviděla jsem spolužákům mladé rodiče. Když mi bylo 12 let, táta umřel a máma byla v invalidním důchodu. Takovou životní úroveň si jen ztěží dovedete představit. Jen díky stipendiu jsem mohla šest let studovat. Letos porodila své třetí dítě moje neteř v 43 letech. Nechápe, že to neschvaluju. Já na to totiž vždy budu koukat očima toho dítěte.

Hosa
25. září 2008 • 20:09

Já si myslím , že matky by měly mít děti do 35 let.Ono to vaše nadšení jak jste šťastné a spokojené maminky mně připadá trošku nesoudné.Vy se vůbec nedíváte z pohledu toho dítěte .Já sama jsem byla třetí dítě a matka mě měla v 36 letech .Když mně byly 4 roky tak matka začala marodit a byla jsem na krku sestrám . A jaký je pohled puberťáka , když má mámu starou jako ostatní děti babičku?

Stelina
9. srpna 2008 • 20:39

Já sama jsem měla první dítě ve 20,druhé ve 34 a třetí ve 36 letech.Po dvou klucích se nám narodila holčička.Kluci ji mají rádi oba, je to naše princeznička. Dělají mi radost všichni i když dokáží i zlobit.A stará se rozhodně necítím.Několikrát jsem spont.potratila,ale pokud už se těhotenství udrželo tak to bylo bez problémů.Poslední porod jsem dotáhla k dokonalosti,malá se narodila 20min. po mém příjezdu do porodnice.Pokud se na to rodiče cítí,nevidím v pozdnějším těhotenství žádný problém.Spíš naopak.Člověk je klidnější,zkušenější a není ze všeho tak vyplašený.

Jana V
1. srpna 2008 • 8:01

Taky se přidám k zástupu šťastných starších matek. Ve svých 38 letech jsem porodila své 3 dítko syna. Měla jsem už 2 velké dcery 16 a 19 let. Po třech potratech to bylo vytoužené miminko a jsem ráda, že ho mám. Už mu budou 4 roky.
Všem maminkám, které si miminko ve starším věku pořídí, fandím a přeju hodně zdravíčka.

simona
9. července 2008 • 21:27

porodila jsem seste mimco ve 43letech mam tretiho chlapce po sobe a strasne bych chtela jeste holcicku nejdele vsak do dvou let zatim se citim skvele jsem zdrava a 5mesicni clapec mi dava spoustu radosti moc miluji miminka a jsem s nimi moc stastna dcery uz jsou dospele a jdou si vlastni cestou male dite je pro me smysl zivota hlavne kdyz je zdrave,myslim si ze by se zena mela sama rozhodnout kolik a v kolika letech chce mit deti lide jsou zly a jenom zavidi a pomlouvaji.

babcaverca
5. června 2008 • 13:08

Je mě 47let,mám 4děti.První 3jsem už měla24letech,byla to fakt fuška.Vůbec jsem si je neužila.V38letech jsem zjistila,že jsem,těhotna,měla jsem strach,klukům bylo 18,17 a holce 15,když jsem jim to řekla,tak kluci si tukali na čelo,holka měla radost samozřejmě!Ted mám dceru jsem štastná,že jí mám.Užila jsem si jí a ted jsi užívám ještě vnoučátek,jsme na hlídání dvě!!!Je to paráda!!!

Momo
22. dubna 2008 • 13:54

Já vřele doporučuji,je to krása. Páté dítě jsem měla ve 42. letech. Ostatní děti nejmladšího přijali velice dobře. Jsme šťastná sedmičlenná rodinka. Máme dvě holky a tři kluky. Všichni jsou velice chytří, dobře se učí, nemají problémy ani ve škole ani v kolektivu. S manželem se snažíme , aby byli dobře vychovaní, a aby dělali radost ne jen nám ,ale všem ostatním.

Krupicka
16. dubna 2008 • 9:45

Mám dvě dcerky 14 a 7 let,už zase pokukuji po mimikách a po kočárcích a všem co patří k miminku,teď je mi 34,ale ještě bych si jedno miminko moc přála,bohužel manžel zatím nechce ani slyšet.Třeba změní názor později až bude ta mladší ve věku postpubertálním a nebude mít žádného malého spojence na lumpárny.Ta velká už na to mo c není a jak je rád,že má tu malou dračici.No uvidíme.

ANEJET
25. března 2008 • 12:33

JE MI 44LET A ZIJI MIMO REPUBLIKU,JSEM STRASNE RADA,ZE SE NYNI POZDNI TEHOTENSTVI,JIZ NEBERE,JAK BLAZNOVSTVI.SAMA SE SNAZIM OTEHOTNET A NEPRIPADAM SI VUBEC NENORMALNE.PRISTU LEKARU KE STARSIM BUD.MAMINKAM SE TAKE ZMENIL.VSEM MOC FANDIM A DRZIM PALECKY.vERIM,ZE I JA BUDU STASTNA A ZE NEPATRIME PO 4O DO STAREHO ZELEZA.

teja
14. března 2008 • 15:49

Za uvolněné svaly pánevního dna si mužeme sami. Je potřeba tyto svaly od mládí procvičovat. Zeptejte se gynekologa.

marsy
13. března 2008 • 23:23

Zdravím všechny. Já měla první dítě v 19letech, druhé ve 32 letech a třetího "benjamínka" v 53 letech. Vůbec nelituji a jsem ráda že jsme si v tom věku ještě rozhodli. Je to prima a člověk aspoň duševně omládne. Chlapci bude v létě 15 let. Je zdravý, chytrý, sportovně nadaný. Dělá nám jenom radost.

domácíbuchtička
22. února 2008 • 11:53

Patřím mezi pozdní rodičky. S novým manželem,dříve svobodným a bezdětným chlapcem, jsme se rozhodli být ve 40 letech rodiči. Už bych to neudělala. Syn z prvního manželství v té době 15 letý dva roky těžce snášel nového otčíma, za mé těhotenství se styděl. Porod proběhl přirozenou cestou a bez komplikací. Vše se časem ustálilo, starší syn odpromoval a odstěhoval se do Prahy k mému otci a hlavně z OV za prací. Je překladatel. Dodnes má svého o 17 let mladšího brášku moc rád, i když má vlastní rodinu a bydlí daleko. Máme dobré vztahy. Říkáme mu, že je náš občasný sponzor. Jenže jsme byli oba propuštěni v 45 letech z ocelového gigantu, kde jsme měli oba slušné postavení (SOE)i příjem. Manžel se z toho zhroutil, je v nyní v 52 letech od té doby invalidní důchodce. Já jsem si po RK a přes ÚP dlouho hledala práci, ale po roce jsem u tří firem zažila krach, propouštění.
Ozývají se po 17 letech urologické problémy po porodu. Nefunkční svěrače, oslabené břišní i pánevní svaly, nechtěný únik moči a nyní sem tam i stolice, plynů. A do penze s tím musím ještě dva roky někde pracovat. Rok marodím navíc s páteří a co dál? Syn studuje teprve 2. ročník gymplu a vyčítá, že jsme chudí a nemá to, co spolužáci. Velmi, velmi nás to trápí a sužuje - no je to tak. Pozdní mámy i tátové, zvažte, jaké by mělo dítě zázemí a vy zdravotní změny. Doporučuji. Promiňte obsáhlost příspěvku.

iva13
27. listopadu 2007 • 19:33

první dítě do 30ti,druhé do 40ti.alle po 40 bych se teda bála ryskovat.to leda tak adopce,když se do té doby z nějakých duvodu.ja mela první v 29ti ,ted je mi 33 a chteli bychom druhé.tak se tešime.snad to vyjde.

ellen1
22. listopadu 2007 • 21:47

Je mi 44 mám dceru které je 26 syna kterému bude 18 a loni se nám narodil chlapeček.Všem maminkám ,které váhají zda ještě do toho jít vzkazuji-je to nádhera a teprve teď si to s manželem užíváme ,naše,,velké děti"už nás tolik nepotřebuji a to malé sluníčko dalo našemu životu jiný rozměr a spoustu štěstí.Chtěli jsme miminko trochu dříve ale nevyjde to vždycky jak si člověk přeje a tohle štěstí nás potkalo v době kdy už jsme nedoufali.A všem těm kdo se tohle zdá nenormální vzkazuji,je jedno jestli máš děti ve 20 nebo ve 40 nejdůležitější je co jsi ochotna pro toho človíčka obětovat a vím ,že dneska ve svém věku obětuji jakoukoliv zábavu a radši se věnuji tomu prckovi ,protože mám už trochu jiné životní hodnoty než kdysi

kamila3
10. listopadu 2007 • 17:30

Je mi za měsíc 32 a v této době porodím druhé dítě.Neskrývám nadšení a ještě do té 40. bych jedno chtěla,všechno samozřejmě záleží na zdraví a vitalitě.Jsem ale toho názoru,že žena má mít děti kdy se na to cítí a jestliže je zdravá a zvládne těhotenství,porod a péči o dítě tak určitě ano.Naopak si myslím,že ty starší maminy jsou schopné dát těm dětem něco jiného navíc než ty velmi mladé a mladé. A nesouhlasím s tím,že dítěti bude 20 a rodičům 70...ti starší rodiče mohou dát dětem daleko víc než ti mladí a až mě bude 40 určitě nebudu přemýšlet nad tím ,kdy umřu a co bude potom .Smrt je přece možná i za rok ,dva nikdo to neví... a tak se určitě nebojte...

madesa
5. listopadu 2007 • 22:10

já měla první dítě ve 34 letech a druhé v 36 letech užívám si to. možná, kdybych je měla ve 20, tak jim nedokáži dát to co teď, čas a trpělivost. hodně slyším, já dala děti v 7 hod. spát abych měla klid. a názor dítěti bude 20 a rodičům 70, je jen fráze, i 20letému může 40letý rodič umřít, jiní se dokážou postarat ve 20 i o postiženého rodiče. záleží na povaze a výchově dítěte. až se stane člověk rodičem vše vidí jinak.

sasa0
25. září 2007 • 22:20

ja chci taky jeste miminko

Peťka 39
11. září 2007 • 11:38

Fandím všem maminkám,které porodily dítě kolem 40ti..Sama mám dvě děti,14, 10, a o miminku ještě uvažiji, navíc mám mladšího partnera, který má k dětem velmi hezký vztah..Myslím,že řešit, jestli budu stará, když bude dítě v pubertě je hloupost.ať žena dělá na co se cítí..

janatka
10. září 2007 • 12:47

Já si myslím,že do té 40 to je tak normální,ale potom by se měly těšit na vnoučata.Je mi 37,máme tři děti ,poslední jsem měla ve svých 31.Mám kamarádku, která porodila nadávno první dítě ve 37 letech.Měla zdravoní problémy trochu,ale nakonec musela mít císařský řez.Jsou v pořádku.

pavluše
30. srpna 2007 • 11:23

Já sama měla první dítě v 29 letech, druhé v 34 . ve .Domnívám se , že jsem nic neuspěchala.Dcery jsou již dospělé, žijí si svůj život a já si připadám mladší.Akle rodič až kolem 50 se mi zdá skutečný risk .

Kaaata
25. července 2007 • 15:25

Zdravím všechny čtenářky a pisatelky. Je mi 26, dítě zatím nemám, ale do 30ti bych určitě chtěla. Vůbec se mi nelíbí, když mají maminy dětska po 40tce natož po padesátce. Je to sice krásné období, ale pomyslel někdo na ty děti, co budou dělat až jim bude 20 a rodičům 70? Což o to, starší sourozenci by se o ně jistě postarali (případně je finančně zajistili), ale rodiče máme jenom jedny. Co když budou takovéto mladé (ano, mladé - dříve se 20ti letý cítil dospěle, dnes stále ještě mladě) děti psychicky strádat starostí o staré nemocné rodiče nebo když mu rodiče umřou?.... Omlouvám se za svůj "drsnější" názor (koneckonců nemusíte se mnou souhlasit), ale myslím si, že mít děti pozdě je "posmsta rodičů na dětech".

anna
18. června 2007 • 18:43

Je mi padesát a dítě bych chtěla jelikož smůlou žádně nemám.Jelikož společnost by mě odsoudila,tak si netroufám zkusit umělé oplodnění.Musela bych chodit kanálama,protože by si na mě ukazovali jak na exota.Myslím si , že bych dítě vychovala lépe než leckterá mladší,jsem zajištěná , zklidněná a mám okolo sebe lidi , kteří by se postarali, kdybych já nemohla.

Blanka
5. června 2007 • 19:59

mám dceru 28let syna 26let tři vnoučataod roku do šesti let a dcerku 9let narodila se mi v 41 je to strašně bezvadny pravda že věk nezastavime ale dcerka me uz rozhybe a je nám doma veselo doporucuji vsem co se na to citi

KO Ko ko ..Šanel
27. května 2007 • 17:11

Moje máma - nás - "dvojky" měla ve 40-ti, táta měl 47 roků. Rodiče netušili těhotenství, natož tak dvojčata. Sestra, dvacetiletá, byla v Brně na vysoké, bratr v Brně na střední, - daleko od "slovácké" vesnice. Bylo mnoho práce, - jako rolníci na svém hospodářství. V noci matka šila do celého okolí slovácké kroje. Přežila jsem jen já - 1,47kg. Chlapec hned zemřel na nitrolebeční krvácení. Těhotenství bylo 7-mi měsíční. Režim 50-tých let ztěžoval život soukromníků, i studentů na VŠ. Těžké chvíle. ...Už je to 55 let!

Miriam
26. února 2007 • 0:22

Myslím, že není jednotné pravidlo kdy má kdo mít děti. Ti, kteří si na to netroufají, by se na to rozhodně dávat neměli.
Mě je 44 a mám tři děti, 20, 15 a 1 rok. Jsem hrozně spokojená, užila jsem si mateřství se všemi, ale toto poslední si užívám nejvíc. Jestli to budu zvládat později, nevím. Učím ale v kurzech pro seniory a jestli budu mít v důchodu takový elán, výdrž, nadšení a vitalitu co mají moji studenti, tak se nebojím ničeho. A pak znám taky dost věkem mladých, ale vycmrndlých lidiček bez chuti a zápachu. Záleží na nás jak si stanovíme svoje hranice.

HankaJa
15. února 2007 • 2:06

přečetla jsem si celou diskuzi a dost mne zarazilo, jak mnoho žen spoléhá na to, že jeim mají rodiče finančně pomáhat a že starší rodiče nemohou dát svým dětem to nejlepší.
Mně je 43 a mám 3letého vymodleného syna. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, léčby, potraty a nakonec vytoužené milované miminko. A když se srovnávám s mnohými matkami (o mnoho mladšími) u nás na sídlišti, tak vidím, co všechno se synem zažíváme - stále vyhledáváme nějaké aktivity, zábavu, pořádáme výlety, chodíme plavat... Mnohé mladé maminky se nehnuly 2,5 roku ze sídliště, protože si myslí, že nezvládnou jet s prckem autobusem.....
A hlavně, co to je 40, 50 let??? Dnes mnohý 20tiletý vypadá a jedná hůře, než 40cátník!!!!!
takže já starší matky neodsuzuji - možná to mnozí nechtějí slyšet, ale jsou starostlivější, rozumější....

Liba
26. ledna 2007 • 18:33

mám patnáctiletého syna a šestiměsíční dceru, je mi 36 roků. Co se týká porodu, nedá se porovnat porod, když mi bylo 21 roků, s tím co jsem zažila před půl rokem. Bolesti a doba porodu byla stejná, ale přístup zdravotníků, ať už sester, nebo doktorů byl na daleko vyšší úrovni a prostředí na porodnici bylo daleko útulnější, příjemnější. Co se týká věku na porod, myslím si, že by ženy měly rodit mladší, přírodu člověk neošálí a biologické hodinu taky ne. Vše je samozřejmě krásné, když se dívám na svou malou dcerku, jak si spolu hrajeme, je to nádhera, jsem za ni moc šťastná, splnil se mi můj sen, v který jsem už ani poslední roky nedoufala.Ale i tak si myslím, ženská má více fyzických sil na všechno, když je mladší.

Marie
7. ledna 2007 • 22:01

Měla jsem poslední dítě-milovanou holčičku ve 37 letech. Řeknete si nic moc pozdě, ale....Holka má 11let cloumá už s ní puberta a já 48 a mám dost velké problémy v přechodu. Dost špatná kombinace. Až do této doby vše bylo v pohodě, vše jsem zvládala a cítila jak omládla. Ale roky neošálíte ani sportem, ani péčí o zevnějšek. Radím ve 35 končit s dětmi, čeká je puberta, pozdní návraty s diskoték a budete na to stačit ve věku téměř důchodcovském a už i se svými zdravotními problémy?

eva
30. prosince 2006 • 14:18

Ahoj je mi 39,mám 20 letého syna,18 letou dceru z prvního manželství a devítiměsíční holčičku z druhého manželství.Těhotenství bylo pod důkladnou kontrolou lékařů v pohodě.Mateřství si moc užívám, je to úplně něco jiného než ve dvaceti.Mám na všechno čas,nic mě nerozhází.Starší dcera je mi oporou, pohlídá a my si můžeme zajít třeba do kina.Cítím se i zdravotně lépe a mám zase nový krásný smysl.Za sebe jenom doporučuji.eva

Ivana
17. prosince 2006 • 19:51

Myslím si, že miminko v pozdním věku je sobectví. Možná ve 40 letech ještě lze, ale 43 a výše už je nesmysl. Já sama mám také přítele, se kterým mít miminko by byl krásný sen nejen pro mne, ale i pro něj. Jenže mi je bohužel již 43 let. A to není vhodný věk na mateřství. Sportuji, vypadám o hodně mladší, ale to je bohužel zdání. Biologický věk a s ním spojené problémy nikdo neošálí. Podotýkám, že jsem krátce po interrupci, kterou bych již zažít nechtěla. Čas rozhodování bych nikomu nepřála. Oba jsme ztrátu hodně oplakali. Vím však, že jsme se rozhodli správně. Dnešní svět hrozí spoustou zlých nemocí, které se vyskytují stále častěji. Ten malý tvoreček má nárok také na spokojený, šťastný život se svou zdravou mámou. Nechme to raději mladším. Připomeňme si tvrdou realitu našeho věku a neutíkejme se k fantaziím.

anna
2. prosince 2006 • 23:19

prosim Janu ,ktere je 55 roku a ma tříletou dceru ,nechte na sebe kontak .Děkuji Anna

marcettka
30. března 2006 • 23:10

Je mi 38 let a mám dvouměsíční miminko a 19ti letou dceru. Na první těhotenství a ani na ty začátky maminkovství si moc nepamatuji. A tohle těhotenství jsem přežila, porod jsem si vysloveně užila a druhé maminkovství se mi moc líbí.Pokud se na něj žena cítí, tak ho jen doporučuji.

Jitus
20. března 2006 • 11:30

Myslím si, že o tom zda mít či nemít dítě v pozdějším věku si musí rozhodnout především žena sama i když by měla brát také ohled na manžela. Na to co si myslí příbuzní a okolí by ohled příliš brát neměla. Vždyť dítě bude vychovávat hlavně ona.

jastolb
1. března 2006 • 17:04

Jo zkušenosti docela dobrý.Na malou mám dostatek času,ty starší pomůžou.Je mezi nimy věkový odstup,ale mám samé holky,tak není co řešit.Snad jen otázka společného pokojíku.Každá má své zájmy,ale máme malý byt,takže to jinak nejde.

jastolb
1. března 2006 • 16:59

Ahoj.Já měla první dítě v 21letech.Druhé ve 26 a třetí ve 34letech.Je mi 35 a jsem v pohodě.

cencul
10. února 2006 • 13:41

Je mi 28 let a mám 5 letou holčičku. Chtěla bych ještě jedno dítě, ale protože jsme teď koupili byt tak se musíme trochu finančně spamatovat. Plánuji chodit do práce ještě cca. 5 let. Okolí mi to však rozmlouvá, že bude mezi dětma velký věkový rozdíl. Jaké s tím máte zkušenosti?

Be-Be
2. ledna 2006 • 23:48

já měla první dítě v 18 a teď je mi 37 a mám ročního prcka takže jsem rodila po 18 letech a můžu i srovnávat přístup za totáče a teď.Musím říct že teprv teď si to vychutnávám naplno a porod byl proti tomu v 18 procházkou růžovým sadem! Jo a už jsem zas v 6tt( i když neplánovaně)

Ponka
18. prosince 2005 • 0:17

Je mi 39 let.Mám 3 děti.Klukům je 18 a 17.Teď mám roční holčičku.Poslední těhotenství,bylo super,bez problémů.Ta dvě byla riziková,často jsem ležela v nemocnici.

Romana
18. listopadu 2005 • 14:45

Ještě k mému článku. Je mi 43 a mám nyní přítele o dost mladšího. Mám již 2 děti z předchozího manželství, ale moc chceme s přítelem ještě miminko. Je jasné, že nyní vás asi napadne, holka, kde bereš jistotu, že s tebou vydrží, ale o tom svět přeci není. Mám velkou podporu v mé nové lásce a hlavně v dětech, které jsou již plnoleté. A miminko za to stojí. Zatím se nám to nevede, ale třeba to vyjde a my budeme strašně moc šťastní. Přeji všem jejich lásku a miminko.

Romana
18. listopadu 2005 • 14:42

Miminko má být tehdy, když ho žena chce.....každá ví, jestli ho může mít nebo ne, jestli ho vychová, nebo ne.....jápřeji všem miminko ať je věk jakýkoliv.

kytickak
22. října 2005 • 20:36

PLNĚ CHAPU ŽENY CO CHTĚJI MIMČO PO 40.PRVNI SEM MĚLA V 19 A DRUHOU VE 24LETECH.UŽ MĚ TAK NEPOTŘEBUJI.MIMČO BYCH CHTĚLA ALE JAK HO PŘI DNEŠNI DRAHOTĚ UŽIVIME?

simona
22. října 2005 • 13:31

Je mi 31 let a dítě zatím nemáme.Museli jsme zrekonstruovat byt a něco našetřit.ted mám dobrou práci a chceme s manželem trochu cestovat.
Takže děcko ještě na nějaký rok odložíme:-)
Mám kolegyni,která si porídila mimino v 35 s partnerem,kterému je 55 a jsou spokojení.

Johnová
8. října 2005 • 9:56

já měla dítě ve 32 letech a náležitě jsem si to vychutnala a pak jsem se snažila co nejvíce věnovat dítěti a mít na něj čas.
Nevýhoda je ta, že se o něj moc bojím- ale to asi každý o své dítě

malenina
24. června 2005 • 11:02

lenuli: Tak to Ti upřímně závidím. Je mi 37 a už dávno jsem chtěla další dítě, ale manžel už ne. Tak Ti přeji, ať všechny pěkně a zdravě rostou.

malina
22. června 2005 • 22:27

souhlasím s lenuli, po 14 letech se mi narodilo další mimi, ve 34 letech a mateřskou si užívám

jirinakost
28. května 2005 • 14:41

Přemýšlela jsem, zda mám jít studovat na 5let ve svých 31letech nebo si pořídit miminko, ale po přečtení těchto příspěvků už jsem rozhodnuta a počkám na vhodný čas:) Všem přeji pěkný den!

lenuli
30. dubna 2005 • 21:36

Je mi 37 a mám 3 děti - dvě velké a teď 4 měsíční mimi a jsem ráda. Plně se to užívám a je to něco úplně jiného,než když bylo člověku po dvacítce. Je to super a stojí to za to.

Jana Pokorová
23. března 2005 • 10:19

První dítě jsem měla v 29 letech, druhé ve 34. Je mi 42 a ještě bych jedno chtěla. Problém není v mém zdravotním stavu, ale v této společnosti. Patřím bohužel ke té skupině lidí, která si své děti musí živit sama. Takže zatím na to nemáme. Pokud se naše situace zlepší a bude naděje, že budeme schopny všechny děti zabezpečit(tj. dát je vystudovat apod.), tak si třetí pořídíme.

Sára
2. února 2005 • 18:58

Je mi 41 a miminko bych ještě chtěla.Mám mladšího manžela, takže by jeden z nás určitě přežil :-) Už mám starší děti. Možná vám o polovinu mladším to bude připadat divné, ale navzdory biologickým hodinám bych to do 42- až 3 určitě zvládla, později už bych asi nechtěla. Myslím si, že důležitější než věk je v tomto případě schopnost dítě vychovávat,a to nejen věkem,ale finančním zajištěním, možností dát mu dost citu a lásky. A pak samozřejmě zvážit, aby člověk v tom věku nevypadal na 50 a víc, ale aby byl mladého ducha a postavy, aby se pak dítěti ve škole nesmály, co má za matku starou babu.

KELLY
1. ledna 2005 • 12:09

Myslím si,že v padesáti letech u ženy mít dítě je pozdě,, u muže ani ne, bude mi za pár let čtyřicet a právě v tomto věku mám teď kolem sebe kamarádky a známé co čekají nebo mají dítě.Většinou mají nové vztahy a pokud jsou zdraví aschopni dobře dítě vychovat a zabezbečit proč ne.Můj nynější partner chce se mnou ještě dítě a já stále rozmýšlím,ne kvůli stáří,ale pohodlí,protože já i on z předešlých vztahů máme velké děti.Protože ho miluji zřejmě na společné dítě dojde.Přeji všem hezký den.

Lendulka
25. března 2004 • 9:46

Já první dítě měla v 19-ti letech, druhé když mi bylo 22 let a třetí v 31 letech.Plánujeme ještě jedno, ale asi tak v 35 letech.Aby mi to vyšlo z mateřské do mateřské.Dnes se hranice kdy ženy rodí své první dítě posouvá, takže je dnes normální rodit i ve 35-ti letech.

Estate
23. března 2004 • 19:15

Právě tento týden porodila má kamarádka miminko a je jí 41let.Vše je OK a rodiče i sourozenci jsou šťastní.Ke všemu rodiče vypadají tak na 25.Také měli dcery moc brzy a za sebou,tak nyní to u nich je,jak kdyby měli první dítě.Jsem za ně moc ráda a moc jim to přeju.

Estate
12. března 2004 • 19:24

Já jsem přímo extrém,první dítě jsem měla již v 16ti letech,bylo to krásné období a nikdy jsem nelitovala,druhé jsem měla ve 22letech a třetí ve 37letech,nyní mi je 40 let a jsem moc spokojená a šťastná,že je mám všechny tři(holka,kluk,holčička).Kdybych se měla rozhodovat znova,tak bych neměnila.

Leloo
11. března 2004 • 12:14

První dítě jsem měla ve 23 letech a druhé v 31 letech. Uvažujeme ještě o třetím tak kolem 35. Myslím, že pokud je žena zdravá a cítí se na to mít miminko tak nevidím důvod proč ne.

Ela
1. prosince 2003 • 11:27

Jsou to zajímavé názory. Ale budu upřímná, při nejlepší vůli to nedokážu pochopit. Měla jsem dítě ve 20 letech, nyní je mi 47 a stále si nemohu vynachválit, jak je báječné nemuset se starat o batole, či školáka v tomhle věku, byť s milující osobou. Nikdy bych to neměnila.

Katarína
26. srpna 2003 • 15:20

Veľmi zaujímavá diskusia. Mám priateľku, ktorá porodila prvé dieťa v 40-tke. Teraz má 58 a je dosť unavená aj s manželom (59). Majú zdravotné, finančné a výchovné problémy. Na druhej strane takéto situácie riešia aj mladší rodičia. Myslím si, že je dobré, keď sú v rodine aj staršie deti. Keď sa narodí benjamínok, je to tá najväčšia radosť v živote milujúcich sa manželov. Na veku nezáleží, treba mať odvahu.

m.
29. července 2003 • 8:33

Ahoj Slávko, bude mi 40 a také se rozhoduji. Už mám dvě velké hodně samostatné dcery. Když jsem četla na www.rodina.cz o porodech, jsem ráda že se o nás za komoušů zas tolik nestarali - myslím tím že se pořád do toho těhotného břicha někdo nerýpal.

Irma
17. října 2002 • 15:38

Moje mamka mě měla ve 30, otci bylo 39. Ještě když jsem byla na ZŠ otec prodělal 2 infarkty, když jsem byla na SŠ mozkovou mrtvici - zůstal ochrnutý. Stará se o něj mamka, která už ovšem začíná mít také své neduhy, a tak starost o něj spočívá dost často teď i na mně - v součesné době je mi 33 let, mám 2 malé děti a navíc starosti o rodiče. Neumím si představit, jak bych to zvládala, kdyby mně by mi bylo ještě o 10 nebo 20 let méně. VŠE JE RELATIVNÍ. Někdy i 30 let je na dítě hodně.

Sofie
4. října 2002 • 7:32

Touha po dítěti je veliká-navzdory věku.Manžel je 46 letý a říká, že si myslí, že bychom už byli staří na dítě.Máme 17-it letou dceru, která by sourozence "brala" moc ráda - ale jen kdyby mi těhotenství "neublížilo".Lékař mi řekl,že na svůj věk fyzicky nevypadám /po prohlídce - tak nevím co posuzoval../Máte zkušennosti? O rizicích postižení dětí trošku vím, ale dnes se dá vše včas rozpoznat /chromozomy.../.

Binka
3. října 2002 • 13:21

Jani mnoho štěstí.

Jana
3. října 2002 • 12:40

Je mně 55 let a mám tříletou dcerku. Jsem šňastna, všechny neduhy utekly pryč před mým štěstím, vůbec nepřemýšlím, že "umřu", a nedočkám se dcerčiné promoce - promiňte mně, jedné matce, která je hrdá na své dítě i na sebe, ale některé úvahy tady jsou divné. PS nebrala jsem hormony, žádná hormonální léčba - a teď se asi uchechtnou "mladičké" - byla to protě láska. A jsme všichni tři velmi, velmi šňatni. Pro nás oba je to jediné dítě - a máme pocit, že se stal zázrak!
Necítím se jako babička, doufám,že nevypadám jako babička, a můj "dědeček" říkal, že teď ví, proč má smysl žít!

Helena
3. října 2002 • 11:05

Moc se mi líbí život Zdenky. U nás je to trochu podobné. Mám děti 28, 22, 15, nejstarší a nejmladší jsou holky. A to, že ti starší se občas museli postarat o tu nejmladší je jasné. Ale nejhezčí je to teď. Ta nejmladší o prázdinách se stará třeba i čtrnáct dní o syna té nejstarší, brácha jí zavolá, že potřebuje něco vyžehlit a naopak ji oba za to rozmazlují, že jí sestra koupí něco po čem touží, brácha jí dal k dispozici krabičku, kde si může kdykoliv od něho půjčit nějaké drobné a hezky se k ní chová a dokonce i po ni sem tam uklidí,protože mají společný pokoj a já to hrozně ráda pozoruju a říkám si, že moje děti jsou to, co se mi asi v životě povedlo nejlíp a jsem na ně pyšná. A mám pocit, že mi ani nedovolí zestárnout,protože je s nima velká legrace a ve všech blbostech co si vymyslím mě podporují a nesmějí se mi - chodím cvičit a na břišní tance a k svátku mi daly kondiční jízdy (16 let jsem za volantem neseděla) a už se těší až budu jezdit. A je to i tak, že se s manželem snažíme, abychom nevypadali jako trosky.
Tím vším chci říct, že záleží jenom na tom, jak se ta žena cítí a jakou má rodinu, protože když všechno funguje nikdo nezůstane nikdy sám.

DANIELA (Bílá čarodě
2. října 2002 • 15:55

TO AGNES, TO ZDENKA: Agnes, když se mi narodil kluk(druhorozenej), bylo mi 37. Průměrný věk kolem mne v porodnici byl kolem 20-25. Je fakt, že jsem tehdy vypadala podstatně mlaději, takže mne docela braly jako sobě rovnou :-)). Jedna paní, která tam také rodila, byla 43letá, měla první mimi, vymodleňátko. Pochopitelně, že porod nikomu na kráse nepřidá, takže vypadala velmi unaveně. Dost mne mrzely uštěpačné poznámky těch "mladic", které se jí po straně pošklebovaly. Fakt je, že když jsem ji pak vídala s kočárkem, vypadala úplně jinak. Dnes je těm našim "fakanům" třiadvacet, paní je stále za dámu a musím říct, že i když není nijak zvlášň bohatá, leckterá z těch mladších vypadá podstatně hůř. Ona je štíhlá, udržovaná... ZDENKA: taky se připojuju a přeju tobě i tvé báječné rodince všechno nej a nej. Vy jste totiž ta pravá rodina, chovající se nesobecky. Máte se navzájem rádi, tolerujete se a z tvého psaní jednoznačně čiší radost ze života. Kéž by se takhle vedlo všem maminkám!!!

Slávka
30. září 2002 • 14:57

Upřímně přeji zdravé mimčo každé ženě, bez ohledu na to, kolik je jí let. Neboň se tak rozhodla.A moc držím palečky všem ženám, které se pro mateřství rozhodnou ve věku kolem 40 i více. Je mi 41 a rozhoduji se také....

Zdenka
30. září 2002 • 9:00

Milá Zuzano, děkuji. Opravdu nemám strach ze samoty, ale z umačkání. Moc se mi ten život teď líbí. Kdybych se mohla ještě jednou rozhodovat, chtěla bych děti nejdřív ve 30.

Zuzana
30. září 2002 • 0:24

Zdenko, myslím, že jsi bezvadná. Trochu ti závidím tvou povahu i tvou velkou rodinu. Ty se totiž vůbec nemusíš bát, co se stane, až jednou onemocníš. Tvým dětem bude připadat úplně normální postarat se o tebe nebo o někoho jiného. Možná dokonce oželí i nějaký ten squash, tenis nebo golfový turnaj.

Zdenka
27. září 2002 • 15:11

Myško, hezky jsi mě rozesmála. Já je mám rozmazlené všechny. Ono se to těžko vysvětluje. Nikoho nenutim, aby si pořizoval dítě jenom proto, že je to v módě. Chtěla jsem říct Agnes, že na to nebude sama a možná si u toho užije víc legrace, než když byla mladá a než si myslí. A neboj se. Hlídání malého dítěte jsem si zvládla sama. Jenom ukazuju na sobě, že se nemusí 15 let věnovat jenom dítěti. A když já umožňuju dětem jejich koníčky, tak i ony se snaží, abych měla svůj volný čas. Chápu Tě, že nechceš měnit svůj život, který se Ti líbí. Máš na to právo. U Agnes je situace jiná, dítě čeká a rozhoduje se, jestli bude žít nebo ne. Chtěla slyšet názor ženy, která to zažila. A ono takhle diskutovat po internetu je vždycky omezující. Nevím, jaké máš Ty svoje děti, ale já si na své rozmazlené nemůžu stěžovat. Jaké jsem si je vychovala, takové je mám. Přeju hodně radosti.

Myška
27. září 2002 • 14:04

Zdenko, tys vlastně nevědomky odpověděla za mě, já mám dvě děti, 16 a 12 let, a já bych jim to nemohla udělat, přivést další dítě, ty starosti, jiný režim rodiny, hlídání mladšího sourozence, to jim nepřeju, nezaslouží si být chůvami a hlídači sourozence, mají své zájmy. Zdenko, máš podle mě toho nejmladšího pěkně rozmazleného. Tomu se tedy rozhodně chci vyhnout.

Zdenka
27. září 2002 • 13:38

Hlavně pro Agnes: Taky se mi narodilo ditě v době, kdy uz jsem byla "stará". Bylo to čtvrté dítě. Dnes, když mému synovi někdo řekne, že má starou maminku, tak mu odpoví, že maminka není stará, jenom on je nejmladší. A s tím staráním a hlídáním to taky není tak hrozné. Ostatní sourozenci se o péči podělí. Např. včera večer losovali, kdo bude mít to protivné děcko v sobotu a v neděli, když maminka pojede pryč. Synek vklidu seděl, spory ostatních ho nezajímaly a snědl jim zákusky. Když si starší děti sepsaly možnosti a já jsem se rozhodla zmírnit dopad této traumatizující situace, nebylo co zmírňovat. Synáček mi oznámil, že druhý den nejde do školy a co bude na svačinu. To, že ho musí sourozenci hlídat komentuje: "To mají blbé!" Velcí mi nadávají, že jsem málo důsledná a přísná. Myslím, že stará matka má už víc pochopení a zkušeností. Odbourá blbosti a nevružuje ji každá poznámka v žákovské. Nějaké ztracené věci a rozbité koleno u kalhot taky nejsou životně důležité. Nevím, jestli se dožiju jeho dospělosti a ani nevím, jestli budu mít dost sil a financí, ale teď si užívám každou minutu. Moc se mi to líbí.

27. září 2002 • 13:31

Asi bych nechtěla mít děti ještě na škole a jít do důchodu. Ještě mi není 40 a někdy mám pocit,že jsem za horizontem. Hlavně zdravotně, po rodičích jsem co do fyzických předpokladů neměla co zdědit.A klepat se strachy, že dítě bude sirotek?Asi je to taky tím, že jsem měla první dítě ve dvaceti - nechci se vzdát šance ještě si něco užít a neshánět k tomu ještě hlídání, nespat po nocích a všechny ty dětský nemoce...Myslím, že s lety přibývá sice klid a pohodářství, ale sil ubývá.

Agnes
27. září 2002 • 12:21

Uvitala bych nazory zen, co to zazily,i kdyz kazdy je jiny a ma jine podminky...

Myška
27. září 2002 • 12:15

Copak porod, ten se dá technicky zvládnout i později, ale já si myslím, že horší je co potom, jak jsem to již psala, nebudu se opakovat. Jen by mě zajímalo, jak dlouhou hormonální léčbu by žena musela absolvovat, než by v padesáti otěhotněla. Jen jednou tu zaznělo, že po čtyřicítce již pomalu přestávají pracovat vaječníky, tedy také produkovat hormony, a děloha začíná atrofovat. Stále více žen se dostává do přechodu mezi 40 a 50 lety. Organismus tak sám dává najevo, že produktivní věk končí.

Agnes
27. září 2002 • 12:09

Kacenko, divis se, proc by mela byt zena stara na dite ve ctyriceti. Za par mesicu mi tolik bude a prave resim, jestli mit dite,(ktere je pravdepodobne na ceste) a nebo ne. Mam uz dve deti, toto je s jinym partnerem. Moc jsem byla stastna, kdyz jsem ty prvni mela, vyzivala jsem se v materstvi a bavilo me to. Ale ted? Nejde jen o to dite odnosit a porodit, to bych zvladla. Jenze uvazuju o tom, ze kdyz mu bude 15, pujdu pomalu do duchodu... a to jeste nebude z domu venku...Uvazuju o tom, co to stalo prace a casu, a ze konecne ted mam trosicku prostoru pro sebe (mladsi ma deset), a muzu si planovat veci co jsem nemohla, nebot se vse jen porad tocilo kolem deti - cestovani, kurzy, konicky...Znamenalo by to byt jeste nejmin patnact let zavisla....Uvazuju o tom, jestli mam dost sil na to zvladnout peci o dite jako driv i kdyz je to neprijemne, jsem ted uz vic unavena, i kdyz si to nechci pripoustet, uz nemam ten elan....Maslim si proste, ze vsechno ma mit svuj cas, a ze to sice jdse, ale jen v zvlastnich pripadech, napr. kdybych predtim deti nemela, touzila je mit s novym partnerem, byla takovy typ, co jine veci nez rodinu delat nechce...Ne, ze bych kategoricky byla proti, jeste nejsem rozhodnuta, ale proti je podle me dost veci, hlavne z hlediska dlouhodobe perspektivy...Co budu delat, az zjistim, ze mi na ten dvacetilety maraton sily nestaci...To nejde, takze jsem skepticka...

Anna
27. září 2002 • 10:39

Myško, dnes má dost žen i výrazně mladší partnery. Sestra mé kamarádky porodila ve 43 letech krásnou zdravou holčičku. Dnes už je jí 10 let. Partner je o 18 let mladší a jsou spolu v pohodě dodnes. Stará se o rodinu, včetně těžce postiženého syna své partnerky.
Mít dítě kolem čtyřicítky mi nepřijde divné. Když jsem byla už před hodně lety v porodnici, vedle mne porodila své první dítě paní, které bylo 37 let. Moje kamarádka též v tomto věku úspěšně povila prvního potomka /po 1 nezdařeném těhotenství/.
Nepohoršuje mě ani ten porod v padesáti, ale to už chce skutečně zázemí. Takže asi ne tak, že to mimčo budou strkat do jeslí, protože je třeba makat na důchod, apod.

Nora
25. září 2002 • 15:38

Berindo, moji mamince je pro zmenu 56 a menstruuje porad jako dvacetileta. Myslim, ze clanek neni o tom, ze VSECHNY zeny by mely mit dite az po ctyricitce; je o tom, ze ty, ktere to drive nezvladnou, maji i pozdeji sanci. Proc jim to zakazovat nebo se nad nimi pohorsovat?

Ivetta
25. září 2002 • 15:28

Víte holky, on je dnes pro mnoho lidí problém počít i mezi 20 a 30 lety, bohužel do této skupiny patřím. Neumím si představit, co bych dělala, kdyby mi bylo 40 a vyčítala bych si, že to nejde kvůli věku. Navíc jsem ráda, že lékaři ví, že žena může rodit v padesáti, ale v tom případě nechápu, proč souhlasí s tím, že pojišňovna přispívá na umělé oplodnění jen ženám do 39 let???

berinda
25. září 2002 • 15:05

Dámy, zastánkyně pozdního mateřství a co přechod, hormony? to si myslíte, že v 45 - 50 budete pravidelně bez potíží menstruovat? Moje maminka má 3 děti a problémy s menstruací má už od 44 let a to znám případy i kolem 40 let.

Kacenka
25. září 2002 • 14:07

ZUZANA: Mluvis mi z duse. Nekteri lide si proste dite driv nez ve 40 nemohou z financnich duvodu dovolit nebo proste zena nema ten spravny matersky pud, ale dostane ho az kolem 40? Lze ji to vycitat? Je to sobecke? Vsechno neni tak jednoduche, jak tu nekdo rekl, ze nevidi duvod proc nemit dite brzo. Mne sice jeste neni 40, je mi 29, ale teprve ted jsem nasla poprve v zivote toho partnera, se kterym bych chtela mit jednou dite. Za druhe jeste nemam vubec tu iracionalni touhu dite mit a za treti jsme na tom ted tak financne spatne, ze by to proste stejne neslo. Dokazu si klidne predstavit, ze dite privedu na svet ve 40 letech, ale alespon do atmosfery klidu a relativniho zabezpeceni.

Zuzana
25. září 2002 • 13:16

Souhlasím, že pravděpodobnost civilizačních a jiných nemocí se po padesátce zvyšuje. Ale proč dítě ve čtyřiceti ano? Protože jste třeba konečně našla toho pravého (já jsem ho našla ve 34 letech), protože třeba najednou máte citové i finanční zázemí na to, aby dítě vyrůstalo ve spokojeném prostředí, protože dítě třeba zrovna v tuhle chvíli přinese štěstí do celé rodiny. Nevím, proč by měli mít lidé děti, když mají pochybného nebo neexistujícího partnera, žádnou střechu nad hlavou, dítě ve skutečnosti nechtějí a budou ho mít proto, že existuje větší pravděpodobnost, že za dvacet let neumřou? Je to všechno velmi relativní. Co se peněz týče, jsou lidé kteří nějaké ty peníze mají a budou je mít i v 80 letech a jiní lidé, kteří je nemají a nebudou je mít nikdy. A když je mít nebudou, tak se děti prostě postaví na nohy samy tak jak je to zvykem ve většině civilizovaných zemí.

Ivetta
25. září 2002 • 10:34

Proč ne mimi v padesáti? Můj otec žil zdravě, nekouřil, pil velmi střídmě, sportoval a zemřel v 59 na rakovinu. Kdyby mě měl v 50, bylo by mi devět. Neměl mě nijak brzy (bylo mu 37 když měl první dítě, 42 když poslední) a stejně to po jeho smrti nebylo lehké. Samozřejmě, nikdo nemůže říci, že ho "nepřejede auto" už ve třiceti, ale přeci jen choroby okolo nás jsou a s vyšším věkem riziko smrtelného onemocnění stoupá. Tak to prostě je. Není nutné říkat, že když dítě "chce" aby je rodič ve 20 uživil je sobec, ona se dnes vysoká končí ve 24 a to už si mohu přivydělávat, ale snad se nemusím být schopná sama zcela zabezpečit (bydlení, strava atd.)

Myška
25. září 2002 • 9:57

Oprava: postiženého dítěte, ne postoženého, omlouvám se.

Myška
25. září 2002 • 9:55

Proč stará ve čtyřiceti na dítě, zvlášň první? Protože až ti bude 50, bude mít dítě 10 let, tvému partnerovi nebude o nic míň než tobě, a budete mít jistě trochu jiné starosti než dejme tomu rodiče pětatřicetiletí. Myslím, že v uvažování, zda v tomto věku dítě přivést na svět by měla hlavní roli hrát odpovědnost, to, jestli budu vůbec moci své dítě vychovat do dospělosti. A nemoci, jen se podívej do statistik, kolik je rakoviny postihující převážně ženy, jistě, vyléčitelnost je daleko lepší než před lety, ale já bych se tedy bála, ono riziko onemocnění s věkem stoupá. Nevidím důvod, proč nemít dítě dřív, snad jen budování kariéry. Zdravotní důvody asi ne, protože pokud žena nemůže otěhotnět v mládí, v relativním dostatku hormonů, tak ve starším věku to už teprve nepůjde. Sami lékaři, včetně MUDr. Uzla, autora tohoto článku, nedoporučují pozdní mateřství i z hlediska zvýšeného procenta genetických změn, a tím většího nebezpečí narození postoženého dítěte. proto se také provádí vyšetření plodové vody-amniocentéza.

Kacenka
25. září 2002 • 9:29

btw: pri soucasnem rozvoji chorob? Jezisi vzdyt ty choroby byly vzdycky, ted je spis daleko vic prostredku na jejich leceni a uspesne vyleceni, takze z tohoto bych obavu nemela, spis naopak. Dnesni medicina uz dokaze nekdy i zazraky, lidi se dozivaji daleko vyssiho veku a v relativnim zdravi nez driv.

Kacenka
25. září 2002 • 9:27

MYSKA: Porad jsem se jeste nedovedela, PROC by mela byt zena ve 40 stara na mimino? V 50 to beru, ale ve 40?

Myška
25. září 2002 • 8:54

V padesáti bych už na miminko byla nepochybně stará, vlastně už ve čtyřiceti. Ale v padesáti bych to považovala za naprostý hazard, ne kvůli porodu, ale protože bych měla strach, že se nedožiju dospělosti svého dítěte, což je docela reálné při současném rozvoji různých chorob.

Kacenka
25. září 2002 • 8:38

BETKA: Proc by ve 40 melo byt proboha pozde?V tech 50 bych si to mozna uz rozmyslela (kdybych uz nejake deti mela)spis ze zdravotnich duvodu, ale nevim, jake by to bylo, kdyby to bylo moje prvni dite. Znam pripad zeny, je to teta od meho kolegy, co dlouho nemohla prijit do jineho stavu a pak najednou otehotnela ve 49 letech. Jeji radost si asi nikdo nedokazeme predstavit. Dite si nechala a vsechno je v pohode.
TO ALL: Pripada mi, ze se nekteri vic zabyvaji otazkou toho, " jak to bude vypadat pred lidmi" kdyz budu mit starsiho rodice. Ale vzdyt se proboha podivejte okolo sebe. Kdo rika, ze vsichni sedesatnici vypadaji jako starousci nad hrobem? Kdyz prijde na tridni schuzku takove 60 leta cuprbaba, ktera leckdy vypada lip nez jeji o 15 let mladsi spoluschuzovnice, kdo to pozna?

andula
25. září 2002 • 2:28

je zvlastni ze vetsina z vas tu poukazuje na financni prostredky. ale co se stane s ditkem narozenym 50-ti lete dame az ji bude treba o 15 vice a zacne byt napr. senilni, nebo ji skoli nejaka zakerna choroba? A ruku na srdce, kdo z nas se dnes doziva ve zdravi 70-tky? Moc takovych lidi neznam. Podle meho je porizeni si drobecka v tak pokrocilem veku dost riskantni a rozumny clovek by to neudelal uz jenom ze strachu co s nim bude a kdo zaopatri dite kdyby se neco prihodilo. O materstvi ve 40 letech bych asi i uvazovala (pokud jsem nekuracka a snazim se zit zdrave a zdrava jsem) ale v 50ti urcite ne. To mi prijde jako hazard s obema zivoty. A navic nekde jsem cetla ze potomci starsich rodicu maji sanci 50 na 50 ze budou mentalne postizeni. Nevite zda je to pravda?

Bibi
24. září 2002 • 20:28

Nevidim duvod, proc by jakykoliv rodic musel podporovat svoje dite v dospelosti.Sobeckost to je, ale ne toho rodice.

Olga
24. září 2002 • 19:45

Mirko a všichni, co s takovou vervou poukazujete na existenční problémy. Pokud je ta padesátiletá dáma tak odvážná, že si pořídí dítě, tak to asi nebude žádná chudinka ani hlupačka, které bude jedno, co se s potomkem stane za 20 let. ...když už tam musíte mít tento důvod.

teorie relativity
24. září 2002 • 17:49

V padesati by to mohlo byt opravdu narocnejsi, ale nechapu, proč do toho pletete ty penize. Každý nežije jako za bolševika a umim si představit zajištěnou dámu, která šikovně investovala a může podporovat třeba celou mateřskou školku. Vaše kritéria jsou jenom o tom, jak co vypadá a působí, kdo se kým chlubí a na co jsou a nejsou peníze. Souhlasím s Janou, že takovýto názor lékaře je povzbuzující.

Jana
24. září 2002 • 17:04

Nebudem pisat, ci mi pride prirodzene mat v patdesatke babatko. Skor ma potesilo, ze to nie je take dramaticke, ako sa niektori lekari snazia zene nanutit, ze po 35 je do stareho zeleza a ze bez nich porod nezvladne. Som rada za tento nazor!

Mirka
24. září 2002 • 15:25

OLGA: Tady se přeci nepíše o ženě, která má dítě v 38 letech, ale v 50. To je veliký rozdíl. Když si k věku 50 připočteme 20 let (v tomto věku by se dalo říci, že mají mladí lidé nejvíce existenčních problémů) vyjde vám 70 let. Či-li 70 matka bude (např. finančně) podporovat své 20-ti leté dítě. Tady naprosto souhlasím s Kateřinou - viz. její předposlední věta.

teorie relativity
24. září 2002 • 14:17

Ach jo - vzala jsem to zase nějak z rychlíku a zapomněla jsem závěr. U starších rodičů je pravděpodobnější, že si pořizují děti, protože po nich touží a ne proto, že nechtěně a proti své vůli otěhotněli, když byli v profesionálním nebo jiném rozletu a nyní si na tom maličkém budou vybíjet veškerou svou pokaženou kariéru, finanční nouzi, nevěrného muže a bůhvíco ještě. Starší lidé mají tohle dávno za sebou a vědí přesně, že dítě dá jejich životu smysl a budou se k němu podle toho chovat.

Olga
24. září 2002 • 14:08

Když jsem se narodila, bylo matce 38 a otci 40. Nikdo z mého okolí neměl báječnější, svobodomyslnější a chápavější rodiče než já. Milovala jsem je a představa, že bych se za ně styděla (chápu-li dobře tvá slova že ani dítěti není příjemné -"chlubit se" rodičem, kterého si ostatní pletou s babičkou či dědečkem-) je naprosto zcestná. Prober se, Kateřino. Takových posledních vejškrabků, jako jsem já, je spousta, a určitě netrpí péčí ustaraných, unavených a nechápavých rodičů. Mimochodem, já nebyla plánovaná. Takže mám to brát tak, že moje matka proto, že nešla na potrat, byla sobec?

teorie relativity
24. září 2002 • 13:47

Vychovávala mě babička od věku tří týdnů do šesti let a už nikdy později mi nikdo nedal tolik lásky a pochopení. Vlastní rodiče měli jiné zájmy a nejednou jsem díky jejich neustaranosti, neunavenosti a chápavosti skončila na psychiatrii. Babička na třídní schůzce by možná někoho rozesmívala, moji rodiče se na ní téměř nikdy nedostavili. Věřím, že když to příroda dovolí, psychologicky je starší rodič nejméně stejně hodnotný.

Ivetta
24. září 2002 • 11:44

Jo, všechno se dnes odsouvá a lidi hřeší na to, že medicína umí. Nevím, myslím si, že děti by měli mít lidi mezi 20 a 40 lety. Pak už je trochu pozdě. Něco jiného je taky mít ve 40 první anebo druhé a třetí, to už to člověk bere jinak, má zkušenosti a není až tak úzkostný rodič.

Bětka
24. září 2002 • 9:56

KACENKA: Přečti si nadpis článku a pochopíš, o jakém věku se zde mluví. Jen tak mezi námi, podle mne je i ve 40 docela pozdě...

Kacenka
24. září 2002 • 9:36

KATEŘINA: A co treba ve 40? To je taky pozde?

Kateřina
24. září 2002 • 7:50

V pozdějším věku aň si snad už "rodiče" raději koupí štěňátko, než by si pořídili miminko. Anebo adoptují větší dítě. Starší rodiče sice mohou dítěti zabezpečit lepší hmotné zázemí, ale bývají daleko ustaranější, unavenější, méně chápavější, než mladší rodiče. Představa, že třeba ve svých šedesáti letech budu chodit na rodičovské schůzky do školy, mě rozesmívá. A myslím si, že ani dítěti není příjemné "chlubit se" rodičem, kterého si ostatní pletou s babičkou či dědečkem. A navíc - ve věku, kdy děti teprve zákládají svoji rodinu a kdy je jim každá - jak fyzická, tak finanční - pomoc velmi vítaná,by se měli k tomu všemu svému intenzivně starat o své staré nemocné rodiče, to je pro ně velká zátěž. Ano, jsem přesvědčená, že miminko v pozdějším věku je sobeckost rodičů.

Doporučujeme

Články odjinud