Seznamka, nebo náhoda: Jaký vliv na vztah má způsob, jak jste se potkali?

Jéje,to je to ale staré....Já se seznamovala vždy snadno,kdekoliv,venku,v práci,na inzerát,na kurzu malování, spíš jsem nestačila od sebe odhánět zájemce. I dnes stačí s někým prohodit třeba na parkovišti u OC,v obchodě,v knihovně....Mnoho možností i na stará kolena,ale již nikoho nepotřebuji,s manželem jsme spolu 38 let.

My se seznámili také v hospodě,na MDŽ,ani mě nedoprovodil domů,ale pozval mě na druhý den do kina.Za 2 roky spolu budeme 50 let.

My se s manželem seznámili díky lide.cz a zatím nelitujem :) Asi nejde o to,kde a jak se kdo seznámí,ale jak se ti dva chovají k sobě dál..Můj brácha se seznámil přes online hru a příští rok se žení..Nekomentovala bych jakou úspěšnost co má.. Vždycky může vyrůst láska z neobvyklých seznámení.

Jedni naši známí se potkali kdysi na zábavě, oba notně "upravení". A on si ráno nepamatoval jak dotyčná slečna vypadá, tak se za ní vydal, aby zjistil, jestli vůbec stála za to. A jsou spolu už dvacet let v pohodovém manželství.

farah.farah: Taky si myslím, že seznámení přes společné zájmy je vcelku časté a vztahy jsou trvalejší. Když už všechno v nějaké krizi selhává, tak ten koníček máme stále společný...

mně tam chybí podle men docela častá varianta a to seznámení v rámci koníčku který člověk má, na horách nebo v bazénu nebo na seminářích a kurzech, při venčení psa.... zkrátka u nějakých mimopracovních volnočasových aktivit

No, zrovna ta doprava, jakýmkoli prostředkem, je sice velmi pravděpodobné místo k seznámení, ale vzhledem k počtu otrapů, co jsou schopni člověka obtěžovat zcela nesmyslně, nemá potom nikdo rozumný šanci :-)) aspoň u mě určitě ne. Denně dojíždím do práce tam i zpět mnoha různými dopravními prostředky a vypěstovala jsem si několik velmi vražedných a odpuzujících pohledů, kterými odrazuji příliš komunikativní jedince. Muže i ženy. Nehodlám se bavit s nikým o ničem, chci jenom dojet tam, kam potřebuju. Pozdravit je slušnost, maximálně se zeptat, zda mohu otevřít/zavřít okno, a další řeči jsou už zbytečné. Dojíždím už devátý rok, ten první jsem se snažila s lidma bavit - tedy odpovídat jim zdvořile, když sami začali hovor. Pak jsem pochopila, že takhle nebudu mít nikdy klid. Takže už se nevybavuju, a v krajním případě, neumí-li někdo pochopit, že nejsem na něj zvědavá, se seberu a jdu jinam - do jiného kupé, vozu, vystoupím... možná že si šlapu po štěstí, a některý z cestujících byl princ na bílém koni, ale to se holt nedá nic dělat.

Potvrzuji tu poslední možnost. Je to nečekané, přirozené, vítané, legrační a bezprostřední. Člověk ani neví a potká.
Jinak znám pár, co se seznámil při nehodě auta a chodce a taky to byla tutovka.

Ano, bar, alkohol, my dva a třicetiletý vztah.

BAR, ALKOHOL & VY DVA - seznámili jsme se v hospodě na Silvestrovské zábavě. jsme spolu 12 let a něco. fakt to nemá dlouhého trvání :-D to jsou teda úvahy, na to musel být autor skvělý psycholog.