Tak trochu zapomenuté kouzlo chřestu připomenou všem zájemcům na začátku sezony této báječné zeleniny Slavnosti chřestu 2008. Konají se 15. května na pražském Žofíně a nabídnou opravdu bohatý program. Odpoledne se mohou účastníci těšit na odborné semináře zaměřené na chřest, ochutnávku nejrůznějších chřestových pokrmů a semifinále soutěže profesionálních kuchařů v přípravě pokrmů s chřestem »Chřest cup«, na slavnostním galavečeru je pak čeká tematická módní přehlídka z gastronomického prostředí, finále soutěže »Chřest cup« a hudba k poslechu i tanci.
Chřest se připravuje na spoustu různých způsobů. Oblíbená je třeba chřestová krémová polévka nebo chřest zapečený se sýrem, výborný je také do salátů, těstovin nebo jako příloha k masu. Má velice nízkou energetickou hodnotu, a proto je ideální volbou pro lehkou večeři
i pro ty, kdo se potýkají s nějakým tím kilogramem navíc. Obsahuje velké množství vody, bílkoviny, vlákninu, spoustu vitaminů i minerálních látek a hodně málo tuků i sacharidů.
Sezona chřestu začíná na jaře, asi od poloviny dubna, kdy vyráží první výhonky chřestu. Jejich sklizeň pak pokračuje denně až do konce června. Pěstování chřestu však není úplně jednoduché a vyžaduje trpělivost. Po vysázení sazenic se totiž chřest celé další dva roky jenom ošetřuje. Menší úrodu dává teprve třetím rokem. Při dobrém ošetřování jsou husté keříčky chřestu vysoké 1,5 až 2 m a vytvoří mohutný systém dužnatých kořenů prorůstajících do dvoumetrové hloubky. Od jedné čtyřleté a starší rostliny se za celé období sklizně sklidí
v průměru 45 dkg výhonků. Potom se musí nechat rostlina vyrůst, aby mohla nasbírat živiny do dužnatých kořenů (na množství uložených živin závisí úroda v dalším roce).
V sousedním Německu, kde od poloviny května do konce června pořádají doslova chřestové orgie, milují především chřest bílý. Angličané dávají přednost zase chřestu zelenému a v Itálii, ve Francii i u nás je to s oblibou bílé a zelené varianty tak půl napůl. V Itálii se celé jaro nabízejí tenké výhonky chřestu, které se konzumují jen s citrónem. Z Francie pochází varianta mini, vyhledávaná pro svou zvláštní trpkou chuť. K nám se dostává hlavně chřest středně silný, dovážený ze Španělska. Pro zajímavost, roční spotřeba chřestu v roce 2003 byla v Německu 1420 g na osobu, v Rakousku 820 g a u nás 100 g.
Němci říkají chřestu »špargl« (spargel), Italové »sparadžo« (asparago), Francouzi »asperž« (asperge), Španělé »esparadžo« (espárrago), Slováci »špargl'a«. Angličané udělali ze spisovného slova »asparagus« hovorové »sparowgrass« (ve volném překladu »vrabčí tráva«). Jiný hovorový výraz pro chřest, »zaječí chládek«, se někdy používá zase na Ukrajině, v Bulharsku a Rumunsku. Chřest pronikl dokonce i do rčení. Pro Francouze jsou dlouháni »přerostlý chřest«, Němci nazvali televizní věž v Berlíně »telespargel«, Španělé posílají někoho k čertu slovy »jdi smažit chřest«. A císař Augustus kdysi používal rčení »rychleji, než se uvaří chřest«, když vyžadoval okamžité vykonání nějakého příkazu.
Více na www.chrest.cz.
zdroj: Quent