Na dveře výživových poradců Adely Marečkové a Petra Havlíčka klepou nejčastěji ženy s nadváhou. Před deseti patnácti lety měly tři kila navíc a začaly s dietami, teď mají nadváhu dvacet třicet kilo a situace se pomalu začíná stávat neúnosnou. „Máme řadu klientek, které vždycky patřily k mohutnějším a začaly se v kritickém období puberty srovnávat s úplně jiným typem dívek. Tyto ženy absolutně nerespektují genetickou variabilitu a šílenými dietami se snaží dojít k vysněnému ideálu. Většinou to však končí přesně opačně: nadváhou,“ říká Adela Marečková.
Nesmyslné cíle
Tyto ženy mají v hlavě spoustu dogmat: v pět večer se jí naposledy, ovoce se nesmí odpoledne, večeře musí být bez přílohy a nejlépe je nejíst přílohy vůbec, čím méně jídla, tím lépe a tak podobně. Snad všichni už dneska víme, že cesta ke štíhlé postavě vede pouze přes pravidelnou zdravou stravu kombinovanou s pohybem, ale přesvědčit nás o tom? Pro výživové poradce často nadlidský úkol.
„Víceméně pořád se objevují klienti, kteří jsou ochotní kvůli kilům své tělo vysloveně týrat. Že řada z nich jí méně, než by měli, je běžné. Někteří jsou však ochotní přistoupit na různé typy diet, které jsou často spíš protestními hladovkami. Běžně se setkávám s detoxikačními kúrami, při nichž se mnohdy pár dní jenom pije a jídlo se pozvolna přidává až několikátý den. To je extrém, který neschvaluji,“ říká Adela Marečková.
Problém je podle odbornice v tom, že většina lidí chce vidět výsledky hned a bez velkého snažení: chtějí zhubnout patnáct kilo za měsíc a pokud možno necvičit a nevařit. Adela Marečková se ve své praxi potkává nejčastěji se ženami, jejichž věčným tématem jsou mohutná stehna a široká pánev, a s muži, kteří chtějí mít svalnatá těla, ale genetické predispozice jim to neumožňují.
„Takoví muži často spořádají obrovské množství doplňků stravy pro podporu nárůstu svalové hmoty, ale bohužel k ničemu jim to není. Často opomíjejí to základní – vhodnou stravu a správně vedený trénink,“ říká odbornice.
Nepříjemným překvapením pro ni bývají i vrcholoví sportovci. „Po svém těle chtějí maximální výkon, jejich strava je ale kupodivu spíš na úrovni pasivního čtyřicátníka trávícího celý den v kanceláři. Postrádá živiny a je nezdravá. V takových případech si často říkám, jak to jejich tělo vůbec mohlo zvládnout.“
Diety vás nezachrání
Adela Marečková neuznává žádné redukční diety, ačkoli lidé se na ni obracejí nejčastěji právě s prosbou, že chtějí zhubnout. „Pokud se sebou člověk chce něco udělat natrvalo, musí změnit sebe a svůj život,“ tvrdí a dodává, že spoléhat na krátkodobou úpravu jídelníčku přináší jen problémy. Vsadit na „zázračnou“ dietu totiž znamená, že omezenou dobu něco vydržíme, váha jde dolů, ale jakmile doba pomine, vyletí zase nahoru.
Dieta svádí k neřestem: buď při ní chybí sacharidy, takže dietáře honí mlsná, nebo tuky, a pak máme chuť na tučné. A máme-li málo energie, jsme podráždění, nepříjemní a snědli bychom cokoli. A to se dá vydržet jen omezenou dobu… Jak prosté, že? A přitom se kolem toho točí tolik otázek a diskusí! Schválně si zadejte do Googlu slovo dieta. Jen v češtině vám vyjede přes 125 milionů odkazů! Když pomineme už zmiňované půsty a hladovky, Adela Marečková se ve své praxi nejčastěji setkává s dietami zaměřenými na omezení nebo úplné vyloučení sacharidů. „Pokud se pokoušíte hubnout poprvé nebo podruhé v životě, mají úspěch, z dlouhodobého hlediska ale takové hubnutí bohužel k ničemu nevede,“ míní.
V čem je problém? Zkuste vydržet celý život na dietě, při které si nesmíte dopřát nejen žádné sladkosti, ale ani pochutiny typu chleba, med nebo veškeré ovoce. V první fázi diety vás sice zasytí zvýšený přísun bílkovin, nedostatek cukru se ovšem projeví vzápětí: budete unavení, hladoví, budete mít chuť na sladké, a navíc chuť praštit s celou dietou. Což taky nejspíš uděláte, a dostaví se jojo efekt jako hrom.
„Pokud ve stravě chybí sacharidy, metabolismus začne výrazně zpomalovat. Na první druhý pokus taková dieta funguje, pokud ji ale budete chtít po pár měsících znovu zopakovat, žádných výsledků nedosáhnete, protože tělo přestane pracovat, jak by mělo,“ upozorňuje.
Podle ní jsou velkým „hitem“ poslední doby i takzvané „sacharidové vlny“. V čem spočívají? Každý den přijmete podle jasně zadaného klíče buď žádné, štíhlá s dietou nebo naprosto minimální množství sacharidů. Toto minimum nicméně můžete jednou za týden doplnit třeba formou sacharidové hostiny, při níž spořádáte naráz třeba pět čokoládových tyčinek.
„Tyto dny jsou jakási psychická berlička. Víte, že se na ně můžete těšit, nepřijdete si tak omezovaní, můžete si dát i to, co máte rádi,“ dodává. S vynecháním sacharidů se laickou veřejností jako virus šíří leta letoucí také dieta nazvaná jednoduše „žádné přílohy“. „Znám spoustu žen, které tvrdí, že nikdy nedržely žádnou dietu, když se ale podívám do jejich jídelníčku, zjistím, že k obědu měly jen maso se zeleninou, k večeři tvaroh, ovoce nejedly i několik měsíců,“ říká Adela Marečková a pokračuje:
„Dlouhodobé vynechání příloh při redukčním režimu není vhodné, protože jsou důležitým zdrojem komplexních sacharidů.“ S klidem můžete vynechat hranolky, houskové knedlíky, bramboráčky. „Ovšem vynecháním luštěnin, rýže, vařených brambor, celozrnných těstovin, obilovin a celozrnného pečiva se připravujete o významný zdroj kvalitní energie, vlákniny a minerálů,“ doplňuje.
Nebezpečné extrémy
Trvale velmi populární cestou, jak se zbavit nadbytečných kil, je pořídit si léky na hubnutí, takzvaná antiobezitika. Ačkoli jsou pouze na lékařský předpis, dnes se s nimi hojně „kšeftuje“ na internetu. Jde o léky, které výrazně snižují chuť k jídlu, potlačují pocit hladu a tím sekundárně také příjem kalorií z jídla. Přestože patří do rukou pouze výrazně obézním lidem, kterým obezita může přivodit velké zdravotní problémy, dnes je právě díky dostupnosti na internetu užívají i ženy, které mají deset patnáct kilogramů navíc.
Většina lidí po nich skutečně zhubne, jakmile ale prášky užívat přestanou, dostaví se jojo efekt. Kromě antiobezitik se Adela Marečková, hlavně u žen, ve velkém setkává i s užíváním volně prodejných léků na hubnutí a v současnosti i s takzvanými zelenými potravinami, které se nacházejí někde na pomezí potravinových doplňků a potravin sloužících primárně k pročištění organismu.
Pořád se však najde spousta lidí, kteří věří, že právě tyto přípravky jim pomohou zhubnout. V záloze jsou ovšem i další možnosti – v poslední době například oblíbené vymývání tlustého střeva. „Klystýr slouží primárně pro detoxikaci. Bohužel se jím odstraní i veškeré přirozené kultury ve střevě, které jsou pro fungování organismu nezbytné a jejichž obnova se děje nejméně v řádu týdnů,“ varuje odbornice před metodou, kterou mnoho lidí ve snaze zhubnout podstupuje i několikrát za měsíc! A to pořád ještě není všechno, nad čím mladá výživová poradkyně ve své praxi kroutí hlavou.
„Nedávno ke mně přišla paní, která téměř devět měsíců žila na instantních potravinách. Kombinovala pouze polévku z pytlíku a pudink, výjimečně přidala nějakou zeleninu,“ vzpomíná Adela Marečková. Počínání takové ženy podle ní vychází z mýtu, s nímž se v praxi setkává dennodenně: chceš-li zhubnout, nejez. Člověk s volným přístupem k jídlu ale nikdy nevydrží dlouhodobě nejíst. Vydrží se omezovat jen určitou dobu, pak se zase vrátí období hojnosti a jojo efekt na sebe nedá dlouho čekat.
„Na mé práci je nejtěžší přesvědčit klienty, že naopak čím víc a čím pravidelněji budou jíst – samozřejmě ne víc než optimální množství – tím víc se metabolismus zklidní a váha půjde pomalu, ale trvale dolů. U mnoha lidí je bohužel poškození metabolismu různými dietami natolik zásadní, že se váha hýbe směrem dolů jenom velmi pomalu – i několik let.“
Konec výmluv!
Adela Marečková i Petr Havlíček se ve své praxi snaží přesvědčit klienty, že zdaleka nejde jen o kilogramy, ale hlavně o zdraví. A proto je stejně důležitá strava jako pohyb. „Klienti musí pochopit, proč mají nadváhu. Aby neřešili jenom následky, ale i příčiny. Kdo to pochopí, dokáže většinou výše zmíněné ‚šílené‘ diety hodit za hlavu. Chce komplexní změnu a má šanci, že jí dosáhne,“ říká odbornice.
Stejně často jako slyší nářky nad nadbytečnými kily, poslouchá i důvody, proč je nemožné se jich zbavit. „Největší bariérou je často nedostatek času, příliš práce, péče o rodinu a nemoci. Tyto situace přinášejí mnoho stresu, kvůli kterému je těžké udržet motivaci,“ říká. Člověk si neustále musí opakovat, co je pro něj důležité: udělat další byznys nebo mít kupu peněz, ale umřít ve čtyřiceti? Nebo ubrat a být zdravý? Většina lidí toto všechno ví, jen mají pocit, že právě jich se to netýká…