1. Vypadá jako Golem v obleku.
Býval to krásný chlap! Nyní je z něj Golem. Jedním slovem je… OBROVSKÝ! Manžel je hodně vysoký, než jsme měli děti, a hlavně než v práci povýšil, hrál závodně basketbal. Tehdy byl samý sval, vlasy měl jako uhel, krásně kudrnaté a ještě k tomu byl vtipný a vyrovnaný pohodář. Práce, rodina, konec sportování a velká pohodlnost všechno změnily – manžel neuvěřitelně ztloustl. Bohužel to vůbec neřeší a já touto změnou velmi trpím. Nejenže se o manžela bojím, ale mnoho aktivit, včetně sexu, bohužel provozujeme jen s obrovským vypětím sil a fantazie, nebo raději vůbec.
Manžel totiž za posledních 8 let přibral neuvěřitelných 90 kilo (možná i více), což z něj při jeho postavě dělá nepřehlédnutelnou „figuru“. Muž také strašně rychle zešedivěl a vypadalo mu hodně vlasů, takže se stříhá takřka dohola. Pohybuje se i vypadá jako Golem – Golem v obleku! Kam to jde, jede nejraději autem. Kvůli manželově hmotnosti jsme museli koupit novou postel a matraci, židle máme dělané na zakázku a v nové sedačce nelze přehlédnout vyseděný„lavor“ či spíše malou „vanu“. Nejvíc mě ale trápí ta ztráta intimity, erotického jiskření a vlastně i něhy.
- Jak se vyvíjel Simonin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
2. Brzy se zadýchá, lapá po dechu, bolí ho ruce, kolena, strašně se potí a potřebuje pauzy.
Teoreticky si lze při troše fantazie a akrobacie (z mé strany) „užívat“ i nadále, ale čím je muž obéznější, tím méně má na sex chuť, a já ostatně také. Další komplikací je náš obrovský váhový rozdíl, ten činí neuvěřitelných 120 kg! Ano, můj muž je o 120 kg těžší než já. Na některé polohy tedy můžeme zapomenout, buď prostě nejdou realizovat, nebo jsou pro mne jednoduše nebezpečné. Pokud budu psát naprosto otevřeně, musím přiznat, že mi velmi nevyhovuje mužova pasivita – hýbu se zkrátka jen já.
Manžel aktivní sex fyzicky nezvládá; brzy se zadýchá, lapá po dechu, bolí ho ruce, kolena, strašně se potí a potřebuje pauzy na odpočinek. Působí pak spíše dojmem, že se o něj pere infarkt s epileptickým záchvatem. Jaký má takový „milostný záchvat“ vliv na mé prožívání intimity asi nemusím vyprávět. Prostě to nejde. S mužem jsme o problému samozřejmě mluvili, jenže on všechno zlehčuje.
3. U lékaře dostal pochvalu!
Můj těžký muž všechno zlehčuje: „Ale Simonko, vždyť to vždycky nakonec zvládneme, jsi přeci moje šikovná holka!“. Takové a podobné komentáře slýchám ve chvílích, kdy se s mužem snažím o problému mluvit. Problémem ale pochopitelně není jen sex! Manželovi není ještě ani 40 let a už má kvůli své obrovské postavě taková fyzická omezení, jako senior v horší kondici. Bohužel, s manželem nemohu hnout. Jediné, co se mi povedlo, bylo to, že si došel na preventivní prohlídku. Jenže ta dopadla kupodivu relativně dobře; žádný extrémně zvýšený cholesterol, cukr či tlak! Manžel za to dokonce dostal pochvalu! Pár údajů na papíře tak dalo manželovi do rukou trumfy pro chvíle, kdy mu říkám, jak je jeho obezita nebezpečná. Úplně pomíjí fakt, že mu lékař samozřejmě říkal, že by bylo dobré zhubnout, a pochopitelně vysvětloval i proč. Jenže manželův lékař má sám snad metrák, a tak si dovedu představit, jak si pánové nakonec notovali. Takový přístup prostě nemohu pochopit! Manžel je jinak prima chlap, ale jeho vytrvale narůstající hmotnost náš vztah naprosto zbytečně ničí.
4. „Žere“ dál!
A netrpím jen já, ale i náš syn, kterému se táta nemůže v některých oblastech věnovat tak, jak by chtěl. Nejdou si spolu zakopat, zaplavat, zajezdit na kole, na bruslích a podobně – to je nemožné! Dokonce s ním manžel nejde ani na hřiště; ohýbat se k pískovišti a houpačkám, vysazovat syna na prolézačky, pomáhat mu dolů, vyjít s ním na malý kopeček odkud rád běhá dolů je pro manžela fuška. Naposledy jsem s nimi šla i já a vhánělo mi to slzy do očí, manžela jsem tím naštvala. Bral to jako citové vydírání.
Podobně bere i to, že si moc přeji ještě druhé dítě. Synovi je 5 let a brášku nebo sestřičku by si také přál. Jenže když se bude manžel ke svému tělu chovat stejně jako nyní, tak mohu na miminko zapomenout. Jak bych k němu asi přišla, že? Nikdy jsem netušila, ani mě o tom dříve nenapadlo přemýšlet, jak velkým problémem může být obezita pro vztah. Jak velký dopad může mít na celý chod rodiny, a na partnerský život.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!