Simona vždy toužila po třech dětech. Čas ale neúprosně běžel, a tak když se jí podařilo otěhotnět téměř na prahu čtyřicítky, byla šťastná alespoň za jednoho potomka. Její partner ale nadšení nesdílel…
Josef byl vždycky velký snílek, jeho myšlenky věčně poletovaly někde mimo chápání většiny lidí. Ale zase měl srdce ze zlata, uměl naslouchat a měl mě rád. Tedy alespoň jsem si to myslela. Bylo mi už sedmatřicet let a ten věk mě trochu děsil.
Už jako malá holka jsem si představovala, že budu máma tří dětí. V téhle životní fázi by mi ale stačilo vychovávat alespoň jedno dítko. Když jsem s Josefem svoje přání probrala, řekl, že se ve svých dvaačtyřiceti na potomka stále moc necítí, ale když o to tolik stojím já, tak se obětuje. Mělo mě to zarazit, ale já viděla před sebou jen to sladké miminko v zavinovačce.
Jiřina Sivcová
12. června 2022
Čas s malou v břiše jsem si užívala, pečlivě se o sebe starala, cvičila těhotenskou jógu, ladila výbavičku. Josef tomu přihlížel, snažil se v sobě vydolovat alespoň kapku nadšení, ale čím dál více se uzavíral do sebe.
Moje břicho ho odpuzovalo, nechtěl si na něj sáhnout, jako by se podvědomě bránil tomu, aby se svým potomkem navázal bližší vztah. Když jsem se blížila do finiše, nemluvil se mnou už vůbec.
Laura Poláková
9. června 2022
A pak jsem jednou přišla domů z podvečerní procházky a na stole ležel dopis. V něm mi Josef vysvětloval, že prostě tátou být nemůže, že se na to nedokáže naladit. Že ho to celé psychicky deptá a on potřebuje klid, takže odchází do komunity, kde se chystá meditovat a dávat duševně do kupy.
Byly to krušné časy, když mě do porodnice vezl taxík a já měla pocit, že v něm porodím, když mě nikdo v nejbolestivější chvíli nedržel za ruku… Moje máma totiž dvakrát nefunguje.
Ale teď, s odstupem roku, musím říct, že mě to zocelilo. Nic mě už nerozhází. Když se Josef před měsícem ozval, že by Anetku rád viděl, nebránila jsem mu, i když to ve mně bouřilo. Asi jsem si malou už nějak přivlastnila, mám pocit, že ji musím před celým světem chránit…
Štěpánka Bínová
31. května 2022
Obavy byly zbytečné, chvíli si ji pochoval a běžel za svými povinnostmi. Alimenty prý bude posílat, ale moc mi toho dát nemůže, protože pracuje na částečný úvazek, neboť se na větší výkony necítí…
A tak jsem začala po večerech šít. Zatím za malou úplatu pro kamarádky, ale doufám, že se byznys rozjede a my budeme zabezpečené. Jsme tu jen jedna pro druhou, nikdo z úzkého okruhu přátel pomoc nenabídl, ale já to beru, jak to je.
Hlavní je, že mám důvod žít a být šťastná. Ač se Anetka nenarodila do ideálních podmínek, budu se snažit připravit jí kouzelné dětství.