Simona měla skvělého přítele, jenže s ním podle ní byla nuda, solidní život jí nevyhovoval, začala se ve vztahu dusit. Partnera se rozhodla přenechat nezadané kamarádce.
Po rozvodu, kdy jsme se s bývalým manželem málem zabili – lítaly facky, talíře a dvakrát u nás také zasahovala policie – chápejte, nenechám si jen tak něco líbit a v hlasitých scénách jsem přebornice, jsem zůstala se synem sama. Tedy ne nadlouho, to já moc neumím. Úplnou náhodou jsem se seznámila se sympatickým chlapíkem. Měl malou stavební firmičku, s kamarády si zrovna stavěl katamarán, byl milý, solidní, štíhlý, bez závazků… On vnesl do mého života klid, já do jeho pořádnou dávku šťávy.
Laura Poláková
23. srpna 2020
Bydlel v romantickém podkroví s terasou v pražských Nuslích. Jenže sám, takže si dovedete představit, jak to tam asi vypadalo. Do rekonstrukce jsme se pustili společně a zanedlouho byl hotový byt, z něhož byli kamarádi úplně vyřízení. Ne proto, že by byl drahý, ale nám se společnými silami podařilo vybudovat útulné hnízdo ve stylu francouzského venkova, z kterého dýchala pohoda, nenucenost, klid a svoboda.
Laura Poláková
20. srpna 2020
No a ta poslední jmenovaná mi tak nějak začínala chybět. Můj solidní, sympatický, spolehlivý, sportovně založený a chytrý partner začal směřovat k rozhodnutí, že bychom se mohli vzít, což ještě nebylo to nejhorší, ale co hůř, začal mluvit o dítěti!
Chápu, on žádné vlastní neměl, ale mně syn úplně stačil. Jestli jsem něco věděla s naprostou jistotou, že druhé dítě mít nechci. Nejsem a nikdy jsem nebyla matka roku a taky už jsem si na miminko hluboko po třicítce přišla stará. Chtěla jsem se bavit, jenže…
Laura Poláková
18. srpna 2020
Jenže milý Tomáš měl pocit, že konečně zase doplul do rodinného přístavu a hodlal v něm zakotvit a setrvat, a tak jsme se doma začali míjet. Já se chodila bavit s kamarády do vinárny, on byl buď ve firmě, nebo dostavoval ten svůj katamarán. A s neuvěřitelnou trpělivostí a láskou snášel všechny moje výstřelky.
Byl tak slušný a fajn, že i já jsem si začala připadat hloupě. Živil mne, dohromady nic nechtěl, uklízet jsem nemusela, co jsem občas uvařila, to mu chutnalo. Strašlivě jsem se s ním ale nudila. Pak byla loď hotová a on s kamarády vyjel na zahajovací plavbu. Ano, zval mne, abych jela taky, ale já odmítla, jeho přátelé nebyli moje krevní skupina a pak… Měla jsem jiné plány.
Martina Machová
13. srpna 2020
Když se vrátil zpátky, byla jsem cele zaujatá svým novým objevem a potřebovala jsem pro něj a pro sebe víc času. A pak jsem dostala nápad roku: „Hele, zajdi dneska k nám, Tomáš je sám a nemá si s kým pokecat,“ řekla jsem svojí kamarádce Anetě, když jsem ho potřebovala zabavit, aby se nenudil a nepátral, kde jsem a kdy se vrátím.
Poslala jsem ji takhle k nám domů ještě několikrát a pak už jsem ji ani pobízet nemusela. Dopadlo to tak, jak jsem čekala. Jednou jsem si to takhle přihasila rozparáděná domů a našla je tam spolu v objetí. Ani neudělali pokus se od sebe odtrhnout. Scénu jsem pochopitelně udělala, ale jen malou, vlastně jen takovou, aby se neřeklo.
Laura Poláková
9. srpna 2020
Tomáš byl slušný, ostatně jako vždycky, a protože měl pocit, že za rozpad našeho vztahu může on, dal mi velmi slušné odstupné, z kterého jsem si mohla koupit ideální čtvrtinu malého rodinného domku v Praze. V bytě, který jsme spolu vybudovali, teď žije s Anetou, nedávno se vzali.
I já mám nového přítele. Zatím spolu vycházíme, ale policie už u nás párkrát byla. Tentokrát zvlčil dospívající syn. Divokou povahu má asi po mně. I když to možná zní divně, po Tomášovi a klidném zajištěném životě se mi nestýská. Nemám sice teď na růžích ustláno, s penězi sotva vyjdu, protože neziskovky moc neplatí, ale jsem to už zase já.