Kamarádky mi mého přítele závidí. Když jsem jim ho poprvé představila, mohly na něm oči nechat. A poté, co zjistili, že je nejen hezký, ale taky hrozně fajn chlap, jsou z něj ještě víc u vytržení. Z legrace mi říkají, že až se ho budu chtít zbavit, stačí říct. Nic takového v plánu nemám, ale přesto mě poslední dobou čím dál víc přepadají pochybnosti. Má budoucnost vztah s někým, kdo je sice skvělý, ale v posteli vládne spíš nuda?
Matěj přitom na první pohled rozhodně nevypadá jako muž, se kterým by se v posteli člověk nudil. Vizuálně je tím typem chlapa, kterému ženy samy padají k nohám. Vysoký, vysportovaný, tmavý typ, krásný úsměv, příjemný hlas. Dlouho mi vrtalo hlavou, co takový člověk dělá na internetové seznamce - právě tak jsme se totiž seznámili.
A ještě řadu dalších měsíců jsem nad tím občas přemýšlela. Už z prvního rande jsem totiž odcházela zamilovaná. Matěj měl v sobě namíchaný ten správný díl nesmělosti a bezprostřednosti. Nepůsobil jako balič, ale ani jako ušlápnutý stydlín, zkrátka tak akorát. A jak jsem se s ním nasmála - a směju se doteď.
Co do povahy a našich zájmů si zkrátka rozumíme téměř dokonale. Ještě nikdy jsem s žádným chlapem neměla tolik společného. Shodneme se v programu na víkend, politických názorech i v tom, jak si vymalovat byt. Jsme spolu rok a půl a mám pocit, že jsme se snad ještě nikdy nepohádali. Nejsem zastáncem teorie, že hádky ke vztahu patří a je občas potřeba pročistit vzduch. Když s někým chodím či dokonce žiju, tak to přece musí být člověk, se kterým si dobře rozumím a shodnu se s ním ve všech podstatných věcech. A pak k hádkám není důvod.
V posteli si musím pomáhat vlastními představami
Poprvé jsme se spolu pomilovali asi po měsíci chození. I když sex jako takový nebyl nic moc, z celého zážitku jsem byla opojená, protože jsem měla pocit, že to mezi námi krásně jiskří. A hlavně bylo poznat, že Matějovi na mně opravdu záleží. Snažil se, abych z toho opravdu něco měla, věnoval se mi důkladně - až vědecky, dalo by se říct.
Pak přišlo období, kdy se mi to s ním v posteli líbilo. V průběhu dalších týdnů jsme se postupně sladili, zjistili, co má druhý rád a co ne, a podle toho se při milování chovali. Až po zhruba půl roce jsem si uvědomila, že scénář v ložnici je vlastně pořád stejný. Střídali jsme dvě tři základní polohy, používali osvědčené "chvaty a hmaty". Říkala jsem si, že na to, že jsme spolu docela krátce, by to mohla být trochu větší divočina.
Já sama sice nejsem žádný experimentátor, ale trochu víc vášně uvítám. Nenápadně jsem Matějovi naznačila, že bych si představovala pod peřinou trochu živější akci, ale vypadalo to, že mi v podstatě nerozumí a neví, co by měl dělat jinak, když tohle funguje. Jeho měřítkem je to, jestli dosáhnu orgasmu. Což se vždycky podaří.
Jenže zatímco na počátku vztahu to bylo opravdu kvůli tomu, co se v posteli dělo, poslední dobou už si k tomu musím často pomáhat různými představami, které si při milování promítám v hlavě. Těmi se pak vzruším a všechno jde snadno. Jinak se totiž začínám nudit.
Jako partner je dokonalý, ale sex je taky důležitý
Přesně vím, v jakém sledu se co bude dít, kdy mě bude Matěj líbat tam a kdy hladit tam. Už mockrát jsem zkoušela ho posunout jiným směrem, ale jeho to vždycky úplně rozhodilo a pak to celé za moc nestálo. Skoro jako by měl naučený nějaký postup, a když z něj vybočí, neví najednou, co má dělat.
A já nejsem zas natolik zkušená, abych mu dokázala pomoct. Je to možná zastaralý názor, ale potřebuju, aby v posteli vládl chlap. Nemůžu ho donekonečna zkoušet postrkovat tam, kam si představuju. Nebo ano?
Jinak mi v našem vztahu vůbec nic nechybí a kdyby to takhle bylo po deseti letech manželství, budu tou nejšťastnější ženou na světě. Ale po roce a půl mi připadá, že na stereotyp v posteli je ještě dost brzo. A že mi to bude čím dál víc vadit. Matěj je bezvadný chlap a neumím si představit někoho lepšího pro život jako takový, jenže sex má ve vztahu ohromnou roli. Pokud v něm nebudu spokojená, pak se to určitě promítne i do mého vztahu k jinak skvělému partnerovi.
S žádnou z kamarádek jsem se o tom zatím nebavila. Všechny na Matěje koukají skoro jako na svatý obrázek a já tak nějak nechci odhalovat jim jeho slabinu, zvlášť když jde o tak citlivou věc. A možná by mi ani nevěřily, pro ně je to pan Dokonalý. Tak nevím. Zkoušet to dál a věřit, že ho nakonec "proberu", nebo se smířit s tím, že jiné už to nebude? A co potom - věřit, že i tak spolu budeme šťastní, nebo spíš počítat s tím, že tohle nemůže dopadnout dobře?
Tereza, 28 let