Znáte 10 nejpopulárnějších alternativ cukru? Nemáme však na mysli umělá sladidla v podobě pilulek, kapek či sypkých koncentrátů, ale přirozeně sladké dobroty, které osladí čaj, kávu nebo třeba těsto na bábovku.
Lze si vůbec osladit zdravě a je vůbec doslazování a konzumace sladkostí nutná? Rozporuplná otázka si žádá rozporuplnou odpověď. Z fyziologického hlediska není doslazování vůbec nutné, i bez něj budeme mít sacharidů ve stravě dostatek! Běžné potraviny (např. obiloviny, ovoce, zelenina atd.) obsahují sacharidů dostačující množství. Jakýkoliv typ sacharidu (monosacharid, disacharid, polysacharid atd.) je v organismu vždy nakonec metabolizován na monosacharid glukózu – základní palivo lidského těla.
Přijímáme-li sacharidů nadbytek, ukládají se jak známo ve formě tuku. „Sacharidy můžeme rozdělit na tři hlavní skupiny. První skupina – jednoduché sacharidy, které nazýváme často cukry, nejsou pro naše zdraví prospěšné. Mluvíme-li o cukru, máme obyčejně na mysli cukr řepný, tedy sacharózu.
Obsahuje tzv. prázdné jouly, to znamená čistou energii bez jakýchkoliv vitaminů, minerálů či bílkovin. Cukr nás i přes vysokou energetickou hodnotu na dlouhou dobu nezasytí a měli bychom ho omezovat na minimum.“ dočteme se například na webu společnosti STOB, která se zabývá zdravým životním stylem a redukcí hmotnosti.
Cukr je v Evropě běžným sladidlem až od poloviny 19. století
Doslazování ani sladkosti kvůli dostatečnému příjmu sacharidů tedy nepotřebujeme, jenže skutečné potřeby jsou jedna věc a skutečný život druhá. Sladké máme od přírody rádi, a pokud jej konzumujeme v rozumné míře a podobě, tělu neublížíme a duši pospějeme.
„Problémem však bývá v tom, že po léta pěstované chuťové návyky nám velí, uspokojovat svou potřebu sladké chuti koncentrovanými potravinami s megadávkami sacharidů, na které nebyl lidský organismus po tisíciletí zvyklý.
Běžným, průmyslově vyráběným a používaným zbožím je cukr až od poloviny 19. století! Právě v těchto souvislostech se v současnosti mluví o závislosti na cukru, respektive sladkostech,“ tvrdí výživová poradkyně Jitka Zubová.
Pokud si chcete s ohledem na své zdraví osladit zdravěji, slaďte tedy raději méně, a je-li to ve vašich finančních možnostech, více si sladidlo vybírejte. Bílý řepný cukr je totiž vzhledem k technologii výroby zbaven veškerých vitamínů, minerálů i vlákniny, které se přirozeně vyskytují v základní surovině. „Alternativní sladidla“ si však některé tyto benefity zachovávají!
10 zdravějších alternativ cukru
1. Přírodní třtinový cukr – vzhledem k tomu, že se vyrábí krystalizací třtinové šťávy, částečně si uchovává přirozený obsah minerálů a vitamínů. Přírodní třtinový cukr lze používat jako naprosto universální sladidlo. (Při nákupu studujte obal, ne každý hnědý cukr je třtinový a nerafinovaný.)
2. Sušená třtinová šťáva – vzhledem k jednoduchému výrobnímu procesu v ní zůstává velké množství minerálních látek přítomných v cukrové třtině. Má však specifickou melasovou chuť a například do čaje se příliš nehodí a do těst vám ji bude líto přidávat.
3. Med – je sladidlem našich předků, není-li tepelně znehodnocen, zachovává si mnoho cenných bioaktivních látek. Medem lze sladit i kávu, zvláště obilnou. Spíše než do těst (mimo perníkových) se hodí na pečivo a kaše.
4. Melasa – je sladká černá hmota kašovité konzistence, která je vedlejším produktem při výrobě cukru. Melasa je velmi zdravá, obsahuje velké množství železa, vápníku, hořčíku, fosforu, draslíku, zinku a dalších minerálů i vitamínů skupiny B. Melasa má specifickou chuť a ne každému chutná. Dobře osladí obilnou kávu, kakao a některé obilné kaše.
5. Obilné sirupy (rýžový, pšeničný, kukuřičný atd.) – se vyrábí z naklíčeného obilí a sladit s nimi lze cokoliv dle chuti. Některé jsou nevýrazné (kukuřičný), u jiných budete vnímat „obilný ocásek“. Sirupy jsou bohaté na vitamíny skupiny B a některé stopové prvky. Mnohé se vyrábí i v sypké variantě do těst apod.
6. Ovocné sirupy (koncentráty) – např. přírodní jablečný, hruškový či datlový mají všestranné využití. Používají se do nápojů, k dochucení salátů, do sladkých kaší, krémů a nákypů apod.
7. Javorový sirup – se vyrábí z mízy cukrového javoru, má výraznější karamelové aroma i chuť, obsahuje mnoho minerálů (např. vápník, hořčík, železo) a některé vitamíny. Skvělý je i jako sirup do vody (třeba s citronovou šťávou), bezvadně s ním chutnají kaše, lívance a palačinky.
8. Agávový sirup – se vyrábí ze šťávy z listů agáve. Jeho výhodou je, že vzhledem k nízkému glykemickému indexu nezvyšuje hladinu cukru tak rychle jako bílý cukr. Agávový sirup obsahuje malé inulinu, který podporuje správnou činnost střev. V současnosti se prodává i tzv. agávový cukr. Pokud vám sirup zachutná, používá se stejně jako javorový sirup. Sladivost je asi o polovinu větší, než sladivost medu a chuť jemnější než u javorového sirupu.
9. Březový „cukr“ – tzv. xylitol se řadí mezi alkoholické cukry. Jedná se o látku získávanou z březové kůry. Xylitol má až o polovinu menší kalorickou hodnotu než cukr, jeho používání je obdobné jako u cukru (mimo kynutých těst). Xylitol neškodí zubům. Ve větším množství může působit projímavě. Pozor, je toxický pro psy!
10. Stévie – je exotická rostlina, jejíž listy používali indiáni kmene Guarani ke slazení. Stevie má vysokou sladivost a minimální kalorickou hodnotu. Disponuje též pozitivními účinky na zdraví (na zuby, trávení apod.). Bohužel má lehkou „sladidlovou“ pachuť, pro kterou ji někteří milovníci sladkého zavrhují. Tekuté i práškové extrakty se používají k vaření, pečení i slazení.
Vyšší cenu některých zdravých (a chuťově výborných) sladidel můžeme chápat i motivačně; agávovým nebo javorovým sirupem budeme doslazovat či sladit zcela jistě méně, než bílým řepným cukrem!