Sloni v Bangkoku

16. 6. 2000
Když jsem poprvé uviděla v Bangkoku na ulici slona okamžitě jsem zalitovala, že s sebou nemám videokameru, abych zachytila ten neuvěřitelný obrázek velkého zvířete, které trpělivě kráčelo po chodníku jedné z nejrušnějších bangkokských ulic.

Sloni v Bangkoku
Simona Hejlova

Když jsem poprvé uviděla v Bangkoku na ulici slona okamžitě jsem zalitovala, že s sebou nemám videokameru, abych zachytila ten neuvěřitelný obrázek velkého zvířete, které trpělivě kráčelo po chodníku jedné z nejrušnějších bangkokských ulic. Byl to můj první večer v thajské metropoli, a tak jsem ještě netušila, že sloni jsou její věrnou součástí, stejně jako žebráci, prostitutky a jejich kuplíři.
Slon býval odjakživa symbolem Thajska. V severní části této země ho všechny rodiny považují za rovnocenného člena domácnosti a na staré thajské vlajce je vyobrazen bílý slon na červeném pozadí. A tak není divu, že většina thajců je znechucena situací kdy toto pro mnohé posvátné zvíře, slouží jako levná turistická atrakce. Jenže, jak mi řekl Thongsuk, třiatřicetiletý rodák ze severothajské vesnice Surin, který vozí na hřbetě svého slona turisty po celém Bangkoku, neměl před pár lety, na vybranou.
Jeho vesnici dřív obklopoval prales, který poskytoval slonům obživu. Dnes však na jeho místě rostou pouze eukaplyptové stromy a sloni hladovějí. Před několika lety se několik bohatých thajců rozhodlo zničit prales i okolní travnaté plochy a vysázet na jejich místo drahé eukalypty. Vyplatilo se jim to. Pokud slon snědl eukalyptový strom, stálo to jeho majitele až 1000 bathů. Tam kde vyrostly eukalypty, přestala růst tráva a sloni přišli o potravu. Thongsuk se tehdy marně snažil najít práci a jeho slon hladověl, a tak oba zamířili za obživou do Bangkoku. Tady mezi mrakodrapy našli na malých travnatých plochách svůj druhý domov. Nebydlí tady sami, slony a jejich majitele snad už dneska v Bangoku nikdo ani nepočítá, potkáte je téměř na každém kroku. Jejich pracovní den začíná okolo čtvrté hodiny odpoledne, kdy je nutné slony pořádně opláchnout vodou. Tato sloní koupel trvá asi tři hodiny, a pak už se jen na sloní hřbet připevní speciální sedadlo, které pojme dva až tři turisty a po sedmé hodině jsou sloni i jejich majitele připraveni vyjít do ulic. Jejich pracovní doba trvá zpravidla do půlnoci. Thongsuk se se svým slonem zdržuje převážně v okolí hotelu a nákupních center. Mohli by zamířit do různých turistických oblastí, jako je třeba Patpong, ale tam to není podle Thongsuka bezpečné. Turisté, kteří navštěvují tento ráj neřesti, jsou prý většinou opilí a tak nad svým chováním nepřemýšlí. Někdy se snaží se slony objímat nebo se zatouží pohoupat na jejich chobotech. Takové chování slony snadno podráždí a ti pak mohou snadno někoho zranit. Patpong je rušné místo a už se tu párkrát stalo, že do slona narazilo auto. A tak Thongsuk vyhledává klidnější místa, což ho ovšem stojí peníze. Průměrně vydělá pouhých 3 nebo 4 tisíce bathů měsíčně (1 bath = 1 Kč), což mu na uživení rodiny nestačí. Aby zajistil své rodině ty nejzákladnější věci, musel by vydělávat alespoň osm tisíc. Thongsunk navíc odvádí městské policii za svého slona třista bathů každý týden a svádí boj s místními taxikáři, kteří se snaží slony z ulic Bangkoku vytlačit. Taxikáři často navádí turisty, aby slonům nekupovali jídlo a vykládají jim smyšlené historky o tom, jak jsou pouliční sloni nebezpeční.
Thongsunk navštívil poprvé Bangkok v roce 1989.Tehdy pozoroval při práci svého souseda, který se již léta živil tím, že vozil turisty na slonech po celém Thajsku. Od té doby putuje Thongunk se svým slonem Plaichitou ulicemi Bangkoku, ve kterém jak sám hrdě říká, zná každou uličku.

Ačkoliv má tento třiatřicetiletý muž pouze šest tříd základní školy, domluví se anglicky, japonsky, čínsky a indonézsky. Než se vydal za tvrdým živobytím do Bangkoku, zkoušel se svým slonem štěstí v Japonsku, kde společně vystupovali v cirkuse. Jeho plat tehdy činil okolo 40-ti tisíc bathů měsíčně. Tři roky se Thongsukovi vedlo dobře, pak ale přišla krize, plat se smrskl na pouhých pět tisíc a Thongsuk se rozhodl zkusit štěstí jako krotitel divokých slonů v Indonésii. Nevydělal však téměř žádné peníze, a tak se po několika měsících rozhodl vrátit do Thajska. Opět si našel práci jako krotitel slonů, ale když ani po půl roce neobdržel od svého zaměstnavatele plat, sehnal si práci u filmové společnosti, která natáčela mega film o slonech. Společnost mu slíbila za cvičeného slona, který bude účinkovat v jejich filmu 50 tisíc bathů a protože Thongsuk měl slony dva, byl nadšen viděnou snadno vydělaných sto tisíc. Slíbené peníze však nikdy neviděl. Kromě pěti tisíc které dostal jako zálohu, mu společnost víc nezaplatila.

Nemám sice žádné peníze, ale pořád mám svou důstojnost, prohlásil na závěr rozhovoru Thonsunk, který se už jedenáct let snaží se svým slonem Plaichtou vydělat na skromné živobytí v rušných bangkokských ulicích.

Autor: Simona Hejlová
Autorka je spolupracovnicí českého rozhlasu

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Střelce relaxace na víkend těší. V práci se jim sice se jim moc dařilo, ale potřebují si odpočinout a věnovat se své rodině a koníčkům. Moc dobře vědí, že mají co napravovat, pokud o to…

Nejčtenější články

Doporučujeme