Jak ukazuje nový výzkum, představa, že zranit nás mohou rány, ale nikoli slova, je mylná. Američtí psychologové totiž zjistili, že vzpomínky na citově traumatické události bolí dokonce o hodně déle, než vzpomínky na fyzickou bolest.
Podle vědců je dost možné, že se náš mozek vyvinul tak, abychom byli co nejlépe schopni spolupracovat jako skupina nebo společnost. Při výzkumu byli dobrovolníci požádáni, aby napsali o fyzicky i citově traumatických událostech, a chvilku poté je vědci podrobili intelektuálně náročnému testu. Očekávali, že čím více dotazované bolely vzpomínky, o kterých právě psali, tím horších výsledků dosáhnout v testu. A jak uvádí BBC, opravdu se ukázalo, že v testech se lépe dařilo lidem, kteří vzpomínali na tělesné zranění, než těm, kteří si připomněli citové trauma.
Další psychologické testy pak ukázaly, že vzpomínky na emocionální bolest jsou mnohem živější, než vzpomínky na bolest tělesnou. Zhangsheng Chen z Purdue University v Indianě, kde výzkum probíhal, říká, že je mnohem těžší "znovu si prožít" citovou bolest, než bolest fyzickou. Domnívá se, že za tento jev může ta část mozku, která nám umožňuje myslet, vnímat a mluvit.
"Vývoj kůry mozkové vedl u lidí ke zlepšené schopnosti tvořit a přizpůsobovat se, spolupracovat ve skupinách, společenstvích a kulturách a reagovat na bolest, která plyne ze společenských vztahů. Zdá se ale také, že tento vývoj měl jako vedlejší následek schopnost lidí znovu prožívat a znovu si protrpět bolest, která může ze vztahů s ostatními lidmi plynout," říká Zhangsheng Chen.