Někteří stavebníci, ale dokonce i architekti a projektanti zastávají názor, že budovat interiérové bazény je nerozum, hraničící s bláznovstvím. Tento vyhraněný názor zdůvodňují vysokými náklady na realizaci bazénové haly i na stavbu samotného bazénu, vysokými náklady na provoz, zápach em chemikálií, šířícím se po celém domě a samozřejmě vysokou vlhkostí, přecházející až v plísně.
Pokud ovšem dodržíte několik zásad, žádný z výše uvedených „strašáků“ vám nehrozí. Odměnou vám naopak bude komfortní, celoročně využitelná wellnessová zóna vašeho rodinného domu, poskytující vám a vašim blízkým relaxaci a odpočinek v naprosto diskrétním a zdravotně nezávadném prostředí.
A pokud k interiérovému bazénu přesunete ve sklepě uvažovanou saunu nebo parní lázeň a na terase plánovanou vířivku, stane se bazénová hala multifunkčním prostorem a vy dostáváte zcela jinou přidanou hodnotu. Hlavním předpokladem je vybrat erudovaného a zkušeného dodavatele vlastního bazénu i souvisejících technologií, nejlépe už od přípravy studie celého objektu a v rámci projektové přípravy tohoto dodavatele spojit s projektanty celého objektu, aby bylo vše již od počátku připraveno pro bezproblémový provoz. Vybraný dodavatel bazénu by měl mít samozřejmě zkušenosti a potřebnou kvalifikaci pro řešení těchto případů. Ideální je proto firma, která interiérové bazény nejenom staví, ale také řeší i veškeré návaznosti již s vašimi projektanty.
Do takto náročné stavby mají co mluvit nejen stavaři, ale i odborníci se specializací v oborech vzduchotechniky a vytápění. Dalším úkolem je zajistit co nejekonomičtější ohřev vody a uživatelsky komfortní mikroklima. To zahrnuje příjemnou teplotu a optimální výměnu vzduchu v prostorách bazénu, vyřešení problémů s odpařováním vody a zabránění nežádoucího rosení skel. Záležet proto bude i na konkrétním umístění vnitřního bazénu v domě.
SUTERÉN, NEBO PŘÍZEMÍ?
Pro umístění vnitřního bazénu v rodinném domě bývá často využíván suterén. Důvody jsou dva: při dobré tepelné izolaci se tu nejlépe eliminují tepelné ztráty bazénové haly a současně se redukují prostorové nároky v přízemí. Nevýhodou podzemního umístění bazénu ale bývá komunikační a vizuelní odtržení od exterieru a omezený přístup přirozeného světla. Poslední jmenovaná nevýhoda bývá kompenzována prosklenou částí stropu, světlíky vyvedenými nad úroveň terénu nebo světlovody.
To u bazénů v přízemí není třeba, protože k jejich velkým přednostem patří možnost volného pohledu přes částečné prosklení obvodových stěn. Zdaleka největší výhodou takto situované bazénové haly však je, že v zimě si díky tomu můžete užívat pohled na zasněženou zahradu, v létě skleněné segmenty otevřít či odsunout a užívat si všech předností venkovního bazénu. Toto řešení se uplatní také při dodatečné „přístavbě“ vnitřního bazénu, kdy se bazén umístí vedle domu a zastřeší prosklenou konstrukcí podobnou zimní zahradě.
NEPŘÍJEMNÉ ODPAŘOVÁNÍ
Z bazénu o ploše 32 metrů čtverečních, vyhřívaného na 26 °C a v teplotě prostoru 28 °C se za hodinu vypaří až 5 litrů vody. S odpařováním bezprostředně souvisí další problém, vlhkost. Proto, aby nebylo v okolí bazénu jako v prádelně, musí se odpařená voda někam odvést. K tomu se používá buď jednoduchá ventilace, která vlhký vzduch odvede ven a nasaje čerstvý vzduch zvenku (v zimě se musí ohřívat), nebo klimatizace, která vzduch ochladí, zbaví vlhkosti a vrátí zpět k bazénu. Obojí je však energeticky náročné.
ZAKRYTÍM USPOŘÍTE
Jednou z oblastí, kde můžete při ekonomicky náročném provozu bazénu uspořit, je snížení odpařování z vodní hladiny vnitřního bazénu a hlavně snížení ztrát tepla z temperované bazénové vody. Zakrytím vnitřního bazénu můžete ušetřit 30 až 40 % spotřeby energií. Pro tento účel se používaly plachty a izolační fólie s ručním navijákem na okraji bazénu. Dnes jsou interierové bazény vybavovány lamelovými kryty se servopohonem, díky kterému zajedou do schránky ve dně nebo ve stěně bazénu. Toto praktické a dizajnové provedení nepřekáží při koupání, při relaxu v bazénové hale, ani nebrání výhledům do zahrady. Navíc jsou i zásadním bezpečnostním prvkem – při nechtěném pádu unesou nejen psa a dítě, ale i dospělého člověka.
ODVLHČOVAČE
Aby byla vlhkost prostředí v bazénové místnosti optimální, o to se starají odvlhčovače vzduchu pracující na principu kondenzace vodních par. Nejjednodušší zařízení pro odvlhčení prostor vnitřních bazénů je tzv. lokální odvlhčovač. Jejich jednotka je umístěna na stěně nebo pod stropem bazénové haly a ventilátor jednotky z jednoho místa provětrává místnost a odlučuje vodní páry obsažené ve vzduchu. Zkondenzované vodní páry jsou z přístroje odváděny zpět do bazénu. V tomto případě však často dochází ke kondenzaci vodních par na chladných částech bazénových hal, např. na oknech či venkovních dveřích.
Mezi pokročilejší zařízení řadíme odvlhčovací jednotky (split systémy), které jsou určeny pro nástěnnou instalaci s externím hydrostatem. Umístěním kompresorové jednotky mimo místnost bazénu (např. do strojovny) dosáhneme snížení hlučnosti odvlhčovací jednotky v bazénu. O třídu výš patří kompaktní odvlhčovací jednotka s externím hydrostatem, určená k montáži do vzduchotechniky. Jednotka je umístěna mimo místnost bazénu a prostřednictvím mřížky saje vzduch z místnosti bazénu, odvlhčí jej a druhou mřížkou vrací upravený vzduch zpět do bazénové místnosti.
ODVLHČUJE I HŘEJE
Nejpokročilejším zařízením na úpravu vzduchu v bazénové místnosti je tzv. vzduchotechnická jednotka, která může vzduch v bazénové hale i ohřívat na požadovanou teplotu. Vždy je ale nutno ji zkombinovat s podlahovým vytápěním. Jednotka se umísťuje mimo bazénovou halu a suchý teplý vzduch z jednotky je rozváděn většinou v podlaze do štěrbin před prosklené plochy, kde dostatečnou rychlostí ofukuje studené plochy skel. Toto řešení je vhodné zejména do vnitřních přízemních bazénů s velkými prosklenými plochami, protože zabraňuje rosení skel. Tyto jednotky umí větrat a odvlhčovat, ale také topit a rekuperovat teplo získané z odpadního vzduchu.
BAZÉNOVÁ TOPIDLA
Použití velkoplošných zasklených ploch a malý výkon radiátorů spolu s nemožností je před prosklenou stěnu umístit, vygenerovalo tzv. podlahové konvektory. Tato topidla sice na počátku disponovala nízkým tepelným výkonem, ale přidání ventilátorů umožnilo použití podlahových konvektorů i jako plnohodnotných topných těles. Konvektory se umísťují zejména před francouzská okna a prosklené stěny, ale používají se i v prostředích, kde není možné použít „klasická“ topná tělesa.
V místnostech s vnitřními bazény by např. desková tělesa s lakovanou povrchovou úpravou nemohla dlouho odolávat koroznímu působení prostředí. Prosklené stěně by neslušela „překážka“ v podobě jakýchkoli těles, navíc podlahový konvektor se dá snadno nainstalovat v potřebné délce podle délky prosklení. Ventilátory, které ženou proudy tepla na skleněnou plochu, nepředstavují ani v mokrém prostředí bazénu žádné riziko, protože jsou napájeny jen 12 V. Konvektory pro bazény poznáte podle označení písmenem „p“– pool.
Mokrému prostředí bazénů je přizpůsobena i vana konvektoru, která je vybavena vyspádovaným odtokem a je vyrobena z mořeného nerezu. Také veškeré elektrické a elektronické díly umístěné ve vaně konvektoru jsou opatřeny odpovídající ochranou proti působení vody. Oproti bezkompromisnímu řešení klimatu wellnessové zóny rodinného domu vzduchotechnickou jednotkou mají však tyto podlahové konvektory vyšší hlučnost, navíc posílenou nutným lokálním odvlčovačem na stěně. Užívat si komfortního relaxu v tichu nebo s poslechem ezoterické hudby je u této varianty komplikované.
KONSTRUKCE A ZASKLENÍ
Prosklení vnitřního bazénu musí být řešeno tak, aby na konstrukčních prvcích a na celém nosném systému nedocházelo ke kondenzaci vodních par. Ale ani sebelepší zasklení nedosáhne požadované úrovně, pokud není správně usazeno do systému, který je dimenzován pro specifické požadavky konstrukce bazénového prosklení. Oproti zimní zahradě je pro bazény nutné zvětšit výšku těsnění vložky skla a používat speciální tmel. Již zmiňovanému rosení skel se dá zabránit použitím izolačního trojskla s antikondenzačním efektem, které minimalizuje zamlžení oken. Vnější strana skla je potažena transparentním pyrolytickým povlakem, který udržuje teplotu vnější strany skel na vyšší hodnotě, a tak výrazně omezuje vznik kondenzace.
Antikondenzační vlastnosti zasklení s dokonalou tepelnou izolací trojskla tak vyhoví i těm nejnáročnějším podmínkám, ať už jsou osazeny do plastových, dřevěných či hliníkových rámů. Vynikajících výsledků pro zasklení bazénů dosahují také dvojskla plněná vzácnými plyny nebo doplněná speciální fólií, tzv. Heat Mirror. Jedná se o dvojsklo, uvnitř kterého je napnuta fólie Heat Mirror, takže výsledkem je třívrstvý systém se dvěma nezávislými komorami, který svými vlastnostmi převyšuje trojsklo a zachovává si hmotnost dvojskla.
ZÁSADY HYGIENY
Vnitřní bazén vyžaduje i určité hygienické zázemí – minimálně koupelnu se sprchou a WC. Ideální je i šatna, přičemž tuto úlohu splní i malá průchozí místnost pro odložení oblečení. Důležitá je také údržba. Možností jsou chemické přípravky, mořská sůl a různé další alternativy. Nejlepší je klasika; základním řešením mohou být chlorové nebo multifunkční pomalu rozpustné tablety, komfortnější a přesnější jsou různé typy měřících a dávkovacích automatik. S touto relativně složitou problematikou vám opět nejlépe poradí odborná bazénová firma – na míru vám navrhne nejoptimálnější systém péče o vodu, eventuálně i s možností jeho postupného dovybavování.
SLOUPEK ODBORNÍKA: Vladimír Kojecký z firmy BWS Přerov
Jaké možnosti řešení bazénu jsou na trhu a které z nich je „nejodolnější“ – nerez, plast… a je možné do nich použít i slanou vodu?
Interiérový bazén by měl splňovat několik podmínek:
- Kvalita a životnost – v ideálním případě obdobná jako celý objekt.
- Maximálně úsporný provoz – zejména umožnění instalace automatického lamelového krytu hladiny, byť i dodatečné.
- Uživatelský komfort - variabilní co do velikosti, hloubky, pozice vstupního schodiště a instalovaných atrakcí, současně dobře a snadno udržovatelný.
- Nadčasový dizajn a současně bezpečné a zdravotně hygienické provedení.
Tyto základní parametry splňují například betonové bazény s keramickým obkladem (od mozaikových až po velké formáty), nerezové bazény, kvalitní laminátové bazény, ale i bazény z těžkých fólií. Do většiny z nich je možné použít i slanou vodu, ale do interiéru obecně tento systém chlorové desinfekce nedoporučujeme pro jeho vysokou korozivnost.
Poškození paradoxně nehrozí vlastnímu bazénu a jeho vybavení, ale spíše vzduchotechnice a také interiéru bazénové haly – zařizovacím předmětům, kování dveří a oken, a podobně. Proto za dosud nepřekonaný systém desinfekce interiérových bazénů považujeme automatické aparatury na meření parametrů vody a jejich korekci, eventuálně doplněné výkonnou a účinnou UV aparaturou.
Čím ideálně ohřívat vodu v bazénu?
Vytápění prostoru bazénové haly a ohřev bazénové vody jsou obvykle největšími položkami provozních nákladů wellnessové zóny rodinného domu. Proto by mělo být v zájmu každého investora k tomuto účelu použít co nejekonomičtější primární zdroj tepla – tepelné čerpadlo nebo moderní úsporný kondenzační kotel, eventuálně v kombinaci se solárními absorbéry nebo fotovoltaickými panely. Soudobým, vhodně navrženým výměníkům pro ohřev bazénové vody i topným modulům vzduchotechnických jednotek postačuje i nižší teplota topné vody 55°C, stejně jako „zbytku“ domu.
Zda bude bazénová hala napojena na stejný zdroj tepla jako dům nebo naopak budou mít zdroj každý svůj, je odvislé od mnoha faktorů; maximální výkon zdroje tepla, rozlehlost objektu, počet a typ napojovaných spotřebišť a z toho plynoucí složitost měření a regulace, atd. Dalším možným způsobem ohřevu vody interiérového bazénu může být i samotná vzduchotechnická jednotka. V případě větších, intenzivněji využívaných bazénů umí totiž kondenzační teplo z procesu odvlhčování vzduchu vracet zpět do bazénové vody.
POŽADAVKY NA VLHKOST VZDUCHU
Ideální relativní vlhkost vzduchu v okolí bazénu je 55 až 60 %. Hodnota 70 % a víc však už je problematická, a to zejména z hlediska výskytu hub a plísní. Ovšem ani nižší relativní vlhkost vzduchu (pod 50 %) není žádoucí, protože má na svědomí nadměrné vypařování vody z bazénu.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.