Intenzivní stres z kontaktu s cizími lidmi může být natolik zničující, že se postižený stáhne do svého domova a omezí kontakty s okolím. Takový život ztrácí kvalitu, je spíš přežíváním. Sociální fobii ale lze překonat. Pokud se v článku poznáte, neváhejte a požádejte o pomoc nějakého odborníka – psychologa či terapeuta, kteří s vámi problém proberou a nabídnou řešení.
Nervozita je normální, jde ale o míru
Každý člověk je čas od času unavený, touží po samotě, a proto se vyhýbá velkým skupinám lidí. A většina lidí je nervózní před vystoupením na velké poradě v práci nebo před prvním rande. Ale pokud někdo před prezentací zažívá intenzivní stres, bojí se kontaktu s novými lidmi nebo se neustále cítí druhými kritizován, a to tolik, že to ovlivňuje jeho každodenní život, možná trpí sociální fobií neboli úzkostnou poruchou, která je charakterizována úzkostí ze sociální interakce a společenských situací a následným vyhýbavým chováním. Nicméně ani taková porucha neznamená konec života. Existují možnosti, jak získat pomoc, aby onemocnění nemělo negativní dopad na život či společenské kontakty.
Jak vytvořit ten nejlepší první dojem? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 8
Co je to sociální úzkostná porucha?
"Sociální fobie je v zásadě strach ze situací, které vznikají interakcí s jinými lidmi, nebo obavy z toho, že by někdo jiný mohl člověka zkoumat a hodnotit," popisuje psychiatrička Jessi Goldová pro web instyle.com. Pacienti podle ní často logicky vědí, že jejich pocity jsou přehnané, ale neumí je ovládnout. "Pokaždé, když vejdu do místnosti, mám pocit, že mě lidé sledují, soudí a přemýšlejí o mně," je podle Goldové typická věta člověka se sociální fobií. Protože vědí, že to není pravda, cítí se zároveň paranoidně. Sociální úzkostnou poruchu lze nejjednodušeji definovat jako konzistentní a trvalý strach z kritiky ostatních, ať už jde o vrstevníky, opačné pohlaví či šéfy a kolegy.
Markéta Žídková
8. listopadu 2020
Pokračování 3 / 8
Vyhýbání se lidem
Lidé trpící poruchou mohou také cítit úzkost, když přemýšlí o událostech, které se teprve stanou. "Pokud se poté události aktivně nevyhnou (o což se mohou snažit), trpí intenzivním strachem či úzkostí," vysvětluje psychoterapeut James Shamlin. Vyhýbání se událostem a aktivitám může spustit proces, který pocity úzkosti jen zhorší. „Je to jako chlupatá příšera pod postelí, na kterou se tak často bojí podívat děti. A já se pacientů často ptám, co se stane, když se podíváte?“ naznačuje postup terapie psychoterapeutka Terrie L. Meansová.
Pokračování 4 / 8
Kdy už jde o poruchu
Většina lidí do určité míry pociťuje úzkosti či strach, když je čeká prezentace, projev na veřejnosti, všichni se mohou cítit trochu trapně ve velké skupině nových lidí. To ale nutně neznamená, že trpíte sociální fobií. Jak tedy poznáte rozdíl?
"Jako u všech psychických poruch, tak i o sociální fobii lze mluvit, když úzkost narušuje každodenní život člověka nebo jeho část. Třeba když má dotyčný problém v práci, ve škole, v nějakých konkrétních vztazích a situacích," vysvětluje psychiatrička Goldová. Kromě toho musí negativní pocity trvat šest měsíců či déle, aby obavy mohly být kvalifikovány jako skutečná porucha.
Pokračování 5 / 8
Opakující se situace
Podle psychiatričky je při poruše úroveň úzkosti, kterou pacient cítí, hrubě nepřiměřená dané situaci a obvykle se nepříjemné pocity objevují pokaždé ve stejné situaci. Člověk se sociální fobií pak může mít problém při objednávání jídla, vrácení zboží v obchodě nebo telefonování, dokonce může být ovlivněna jeho schopnost jíst nebo pít před ostatními, psát na tabuli, používat veřejnou toaletu. Podle odborníků je nejčastější právě strach z mluvení na veřejnosti.
Laura Poláková
12. června 2018
Pokračování 6 / 8
Egocentrismus
Přílišné soustředění se na sebe samotného je dalším příznakem poruchy. „Pacienti se často snaží zjistit, zda udělali nebo řekli něco hloupého. A pak jsou tu fyzické příznaky, které zahrnují pocení, zrudnutí, třes, bušení srdce, nevolnost, potíže s koncentrací, svalové napětí, rychlou řeč, nebo naopak tichý hlas a omezený oční kontakt,“ vypočítává Meansová. Pokud se u vás tyto příznaky objevují, konzultujte problém s odborníky, kteří mohou nabídnout profesionální pomoc. Je důležité neprovádět sebediagnostiku.
Ivana Ašenbrenerová
12. září 2019
Pokračování 7 / 8
Co sociální úzkosti způsobuje
Stejně jako mnoho dalších psychických onemocnění je tato porucha obvykle výsledkem několika faktorů, přičemž důležitými složkami jsou chemické složení mozku a genetika. "Vědci na základě skenování mozku rodinných příslušníků tuto souvislost prokázali. Ale nemoc mohou vyvolat i situace, které jsou trapné či traumatické. Například zážitek, kdy se někdo cítil souzen, mohl tuto poruchu vyvolat, zejména pokud to bylo v mladším věku,“ vysvětluje Goldová. Průměrně se sociální fobie objevuje kolem 13. roku života.
Svou roli sehrál i lockdown během pandemie onemocnění covid-19. Nemocným se ze začátku ulevilo, protože celý život se přesunul do on-line světa, ale opětovný vstup do společnosti může být pro mnoho lidí velmi těžký. „Lidé se sociální úzkostí zjišťují, že jejich sebevědomí a sebedůvěra velmi utrpěly,“ připomíná Meansová.
Lucie Kořistová
19. března 2020
Pokračování 8 / 8
Pomáhá terapie
Důležité je neprat se s onemocněním osamoceně, zejména pokud výrazně ovlivňuje každodenní život. "Nejběžnějším způsobem léčby je kognitivně behaviorální terapie (CBT), která napomáhá pacientům podívat se na své myšlenky a pocity s odstupem, který jim umožní změnit vzorce chování, případně vytvořit strategii, ve které se budou cítit bezpečně," vysvětluje psychoterapeut Shamlin.
I když to může znít pro postižené děsivě, účinnou formou léčby je i expoziční terapie, kdy je pacient pod vedením terapeuta postupně vystaven situacím, ze kterých má obavy. Postupným tréninkem, krok za krokem se může své fobie zbavit, když zjistí, že mu konkrétní situace nepřináší tak negativní pocity, jak se obával. Další velmi účinnou metodou léčby je skupinová terapie, která umožňuje pacientům vystavit se cizím lidem a situacím v bezpečném prostředí.
Laura Poláková
3. listopadu 2018