SOŇA (37): Rok jsem hodná holka a pak na pár dní „zdivočím“

SOŇA (37): Rok jsem hodná holka a pak na pár dní „zdivočím“

Jednou za rok se z normální maminy stane „zlobivá holka“, která si během pár dní vynahradí, co za celý rok nestihla. Její partner neví zdaleka všechno, co během své „jízdy“ provádí.

Proč to všechno potřebuji? Netuším!

Mám takové tušení, že nejsem zdaleka jediná máma od dětí, která si jednou za rok dopřeje pořádnou „jízdu“ ve stylu „sex, drogy a rokenrol“, aby pak po celý rok sekala latinu a starala se vzorně o rodinu i děti. Proč to všechno potřebuji? Netuším! Že to není úplně „OK“ vůči mému partnerovi, vím. Pomoci si nemohu, prostě mě to pohltí a po pár dnech vyplivne, a to mentálně naprosto vyčištěnou, vyventilovanou, opět vyklidněnou a vyrovnanou.

Spadnu do toho jednou za rok; obvykle v létě, kdy jsou děti celé léto na různých táborech, soustředěních, u babiček a já s manželem žijeme dva měsíce jako za svobodna. Tehdy se mi obvykle do života vplíží má stará divokost a „vyraší mi rohy a utrhnu se z řetězu“ – jak říkávají mé kamarádky. Jednoduše prostě neodolám a propařím celý víkend. Piju jak Dán, kouřím, sem tam mi tělem proběhnou nějaké lehké drogy. No a přiznám se, že se nevyhýbám ani sexu na jednu noc. Dříve jsem bývala hodně divoká, nicméně když jsem poznala manžela, řekla jsem si: „Tenhle chlap opravdu za něco stojí, s tím budu mít děti a budu už navždy „hodná holka!“. Snažím se, co to jde, ale jednou za rok to ve mně prostě bouchne.

Jak se vyvíjel Soni příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Z manžela jsem byla naprosto paf. Je to chlap s velkým „CH“!

Změna v hodnou holčičku pochopitelně neproběhla ze dne na den. Lidé, mezi kterými jsem se pohybovala, byli všechno přátelé mého bratra a kluků z jeho kapely. Manžela jsem potkala na jedné akci, kde mě doslova vysvobodil z hodně prekérní situace. Nějak jsem se přimotala mezi jeden manželský pár. Paní byla poněkud temperamentní a já lehce společensky unavená – asi bych tehdy dopadla docela špatně, kdyby o mně současný přítel neprohlásil, že s ním chodím, že si mě srovná a odtáhl mě pryč.

Poněkud neplánovaně pro něj dodržel, co slíbil. „Srovnal „mě“ a časem jsme spolu opravdu začali chodit, jenže tenhle kluk byl jiný, než na které jsem byla zvyklá. Byl zásadový, naprosto spolehlivý, tvrdý jako skála, ale když si člověka pustil k tělu, divili jste se, jak úžasný má vnitřní svět, jak je vnímavý a citlivý. Byla jsem z něho naprosto paf. Navíc studoval teologii a pocházel z rozvětvené, hrozně zajímavé evangelické rodiny. Byl pro mě neuvěřitelně exotický, moc se mi líbila jeho rodina, rodiče, sourozenci a hlavně vztahy, které u nich panovaly. Navíc to byli vesměs neobyčejně zajímaví lidé a já byla vděčná, že mezi sebe přijali takové „tele“ jako já. Tchyně mi často říká, že ze mě měli na jednu stranu legraci a na druhou se báli a nemohli pochopit, koho si to jejich nejstarší syn přivedl.

Pokračování 3 / 4

Celý rok odolávám a pak to přijde

Během jednoho roku, co jsem s manželem chodila, jsem se neskutečně vyklidnila. Moji rodiče si oddechli, moji letití známí ze mě měli legraci a já byla moc šťastná. Rok na to jsem otěhotněla, vdala se, zase otěhotněla a byla spokojená. Jenže třetí rok, co jsem byla na mateřské, jsem šla na svatbu bývalému příteli a všechno ve mně „ruplo“. Manžel se mnou nebyl, odcestoval pracovně do zahraničí a já strávila tři dny s trávou, mým milovaným ginem a jednou kamarádkou, jejím partnerem a jejich známým. Kolik barů jsme obešli, si už nevybavuji. Že jsme skončili u onoho známého na chatě na jakémsi festivalu, který spoluorganizoval, si pamatuji jen matně.

Děti naštěstí hlídali mí rodiče, nikdo nic netušil. Co všechno proběhlo, nebudu popisovat, to se do slušného média nehodí. Podobný scénář se opakuje už sedm let. Pochopitelně ne se stejnými lidmi. Potencionálních příležitostí mám díky známým dost. Obvykle celý rok odolávám, a pak to přijde. Vždy se snažím, aby to bylo v době, kdy je manžel pryč. Dvakrát to ale nevyšlo…

Pokračování 4 / 4

Manžel mi dal na zadek

Svatby jsou pro mě nějak zakleté, když se před dvěma lety ženil bratr, opět jsem to nejprve roztančila a pak i roztočila ve velkém stylu. Manžel mě nechal, ať se bavím, vzal děti a okolo půlnoci odjel. Jenže to nepočítal s tím, že se ukážu až za dva dny. Pochopitelně se zlobil. Na tahu jsem byla s bratrem a jeho kamarády, ten si to samozřejmě také „zavařil“, navíc u novomanželky! Oba jsme se domů plížili jako spráskaní psi. Manžel se nezlobil dlouho, je velkorysý. Vše uzavřel naprosto lakonicky: „Jen mi proboha nevyprávěj, co si vyváděla! A už to nikdy nezopakuj, nebo dostaneš na p….!“

A taky jsem dostala, hned za rok a kousek. Pohltila mě atmosféra vánočního večírku u nás ve firmě a domů jsem se kradla jako zloděj druhý den navečer. Děti byly u tchánů a manžel splnil, co minule slíbil. Normálně mě jako malou holku ohnul přes koleno a pak odešel na volejbal. Miluji manžela za to, jaký je, ale nechce se mi manželství obětovat úplně všechno, nebyla bych to já. Nebyla bych úplná. Myslím, že bych ztratila i určitou jiskru, kterou pro manžela stále mám – to cítím. Pořád chci vědět, že dokážu žít na 100 %! Prostě chci mít jednou v houpacím křesle na co vzpomínat.

Doporučujeme

Články odjinud