Soňa zažila tu pravou životní lásku, nebylo jí však přáno, aby trvala celý její život. Jak se vyrovnává se ztrátou manžela?
Mluví se mi o tom jen stěží. Je to už pět let, ale hořkost a bolest mám v srdci pořád. S manželem jsme na sebe byli napojení, byli jsme spolu od svých devatenácti.
Luboše jsem poprvé viděla, když jsem se v patnácti letech přistěhovala se svými rodiči z velkého Brna do malé vesnice Ivančice. Čtyři roky jsme se kamarádili, než jsem od Luboše dostala první pusu. Nikdy na ni nezapomenu! Zamilovala jsem se a prožívala svou první lásku. A také poslední…
Laura Poláková
23. července 2019
Ve dvaadvaceti jsme se vzali a za tři roky nato se narodila dcera Silvie. Luboš měl spoustu zájmů, byl to rozený sportovec, hrál fotbal, hokej a miloval plavání. I proto nelibě nesl, když mě viděl s cigaretou. Kouřit jsem se naučila v šestnácti, a protože kouřil i můj tatínek, přišlo mi to normální. Ale pro klid v domě jsem kouřit přestala.
Naše trápení začalo před šesti lety… Vzpomínám si, jak jsme seděli u nás na verandě, bylo léto, pohoda, Silvie právě přiletěla z Německa, kde žila se svým přítelem. Luboš dostal nějakou virózu a já se mu smála, že kašle jako starý tuberák.
Laura Poláková
21. července 2019
Po týdnu se ale jeho kašel nelepšil, a tak jsem ho poslala k obvodní lékařce. Luboš se odjakživa vyhýbal doktorům jako čert kříži. Když ale tehdy s návštěvou pokorně souhlasil, napadlo mě, že mu musí být asi hodně zle. Domů přišel se dvěma krabičkami prášků, kapkami a inhalátorem. Usmál se a řekl: „No jo, ale ještě musím na rentgen, doktorce se něco nezdálo.“
Byla jsem přesvědčená, že přechodil nějaký zánět průdušek a sedlo mu to na plíce. Jenže věci dostaly tak rychlý spád. Z rentgenu ho poslali rovnou na cétéčko a tam už se dozvěděl diagnózu: rakovina plic! Luboš, který nikdy neměl cigaretu v ústech a aktivně sportoval, onemocněl rakovinou? To musí být omyl! Společná návštěva u onkologa nás utvrdila: Metastázy na šedesáti procentech plic, ale prý nasadí chemoterapii a uvidí se, co bude dál.
Laura Poláková
18. července 2019
Z ordinace jsem vycházela jako omámená. Vřelo to ve mně, ale nedokázala jsem ani plakat. Cítila jsem až nenávist, zlost, ale nevěděla jsem, vůči komu nebo čemu. Dnes už chápu, že to byl pocit křivdy, že tohle muselo potkat zrovna mého muže.
Dcera v Německu dokonce našla nějakého lékaře, který měl velkou úspěšnost v léčbě rakoviny, ale manžel odmítl někam cestovat. Lubošovi totiž začalo být čím dál hůř, jeho stav se zhoršoval a po první chemoterapii už to šlo jen z kopce. Po sedmi měsících svůj boj o život prohrál…
Laura Poláková
16. července 2019
Na své přání zemřel Luboš v rodinném kruhu, obklopený jen těmi nejbližšími. Byl statečný do posledního okamžiku, ale já vím, že musel hodně trpět. A potvrdil nám to pak i jeho lékař. Vzpomínala jsem na Lubošovo mentorování nad tím, proč musím kouřit. Přitom cigarety nebyly příčinou Lubošovy smrti.
Na Luboše myslím každý den. Navštívila jsem i psychiatričku, necítila jsem však z její strany skutečný zájem, odešla jsem od ní s nějakými prášky, které mi doteď leží v lékárničce. Nepotřebuju otupovat mozek ani srdce nějakými dryáky.
Laura Poláková
14. července 2019
Mám jediný důvod se občas aspoň malinko usmát. Dceři se nedávno narodil syn a já se stala babičkou. Když přijedou do Čech, chodíme všichni tři na hřbitov a já malého Vojtíška hrdě ukazuju jeho dědovi.
Když se mě jednou zeptala Lubošova sestra, jak jsem to první měsíce zvládala, nedokázala jsem jí odpovědět. Nejde popsat ani doporučit, co má žena, když jí odejde životní partner, vlastně dělat. Každý má ale vždycky na výběr: Buď se tím nechá smést a bude se utápět třeba v alkoholu nebo prášcích, anebo se proti tomu postaví a pokusí se zase žít.
Laura Poláková
11. července 2019
Já jsem tak někde mezi – alkohol ani prášky neužívám, ale bolest cítím pořád. Nepřemýšlím nad tím, co bude. Žiju ze dne na den. To mi už léta pomáhá ze všeho nejvíc.