Protiklady se přitahují – tím se obvykle chlácholíme nebo nás tak utěšují kamarádi, pokud si něco začneme s člověkem, u kterého od začátku víme, že jsme naprosto odlišní a moc toho společného nemáme. Jste jako siamská dvojčata, slýchají zas dvojice, které se od sebe nehnou na krok a všechno podnikají zásadně spolu. Obojí je trochu extrém. A obojí má pro vztah své klady i zápory.
Tuhle situaci asi někdy v životě zažila každá z nás: Setkání s klukem či mužem, který nás na první pohled naprosto uhranul. Svým vzhledem, hlasem, vůní, čímkoliv. Zajiskřilo to, vrhli jste se bezhlavě do vášnivého vztahu a měsíc nevylezli z postele. Na mluvení nebyl čas, zajímalo vás jediné.
A když jste po měsíci začali konečně myslet i na něco jiného, najednou jste zjistila, že s dotyčným chlapíkem vlastně nemáte vůbec nic společného. Na světě snad neexistoval dokonalejší opak vás samotné.
Většina párů se dá dohromady hlavně na základě fyzické přitažlivosti. Je to ostatně logické. Když se vám někdo líbí, dáte se s ním rádi do řeči – a až pak začnete zkoumat, co vám vlastně povídá. Ale když vás osloví někdo, kdo vás tělesně nijak nepřitahuje, podvědomě příliš nevěnujete pozornost jeho dalším vlastnostem, které by vás třeba jinak zaujaly.
Mnoho lidí tvrdí, že vztah založený hlavně na vzájemné fyzické přitažlivosti, bez společných zálib a hodnot, je předem odsouzený k záhubě. Až ono pobláznění vyprchá – a to dříve či později nastane – budou se spolu nudit nebo se přímo nesnášet, protože nebudou vědět, jak spolu trávit čas, a na ničem se neshodnou.
Můžeme si dělat, co chceme
S tím ale razantně nesouhlasí dvaatřicetiletá Marie. „Podle mě je takový vztah naopak výhra, můžu to potvrdit s vlastní zkušenosti. Samozřejmě je to těžké, ale takové nastavení se hodí pro silné osobnosti, pro lidi, kteří jsou nezávislí, třeba i introvertní, zkrátka potřebují svůj prostor. Pro takové je ideální, když mají partnera, který se věnuje úplně jiným věcem. Oba mají svůj prostor a nehrozí jim stereotyp a zevšednění,“ tvrdí.
Marie pracuje jako archivářka, její manžel je profesionální hasič. Dvě velmi nesourodé profese – a oba mají i zcela rozdílné zájmy. „Má to logiku. Já jsem celý den zahrabána v papírech, při umělém světle, sama jen s knihami. Nemůžu se dočkat, až po práci vyrazím mezi lidi nebo za sportem,“ popisuje Marie.
„Štěpán to má přesně naopak. Během služby je pořád v pohybu, řeší nejrůznější karamboly, jedná s lidmi, často ve vypjatých situacích. Takže je rád, když pak přijde domů, plácne sebou na gauč a jen odpočívá třeba u televize nebo s knížkou.“
Jak spolu takoví dva lidé ale tráví čas? „V podstatě jsme spolu docela málo, ve srovnání s jinými páry,“ přiznává Marie. „Ale nám to tak vyhovuje. Vidíme se doma a volný čas spolu trávíme, když opravdu chceme. Na své koníčky máme každý tolik času, kolik chceme. Máme si spolu pořád o čem povídat, vyprávíme si o své práci i o tom, co jsme dělali jinak. Neumím si představit, že bych měla doma muže, který dělá to samé co já. O čem bychom se pořád bavili, když by to všechno věděl?“
Právě permanentní dostatek námětů k hovoru je argument, který zastánci vztahů dvou odlišných lidí používají nejčastěji. Ale ti, kdo upřednostňují spíše model „siamských dvojčat“, to zas vidí přesně opačně. Jako třeba šestatřicetiletá Eva.
====Jedině společně to má smysl===
„Společné zájmy a hodnoty jsou podle mě základním kamenem vztahu, pokud má mít naději na úspěch. To je přece základ všeho, dělat věci společně, trávit spolu čas. K čemu mi je partner, který se mnou nesdílí věci, které mě baví?“ diví se.
Také psychologové potvrzují, že společné koníčky jsou pro vztah přínosem. Ale jako ve všem, i zde platí, že všeho moc škodí. A páry, které bez sebe nedají ani ránu, mohou být paradoxně víc v ohrožení než ty, kde si každý „jede po svém“. Hrozí jim totiž něco podobného, jako je v profesním životě syndrom vyhoření. Zkrátka jsou spolu tak moc, že jednoho dne zjistí, že už tak dál nemohou, a partner jim začne neskutečně lézt na nervy.
Asi nejhůř jsou na tom dvojice, které mají společnou práci. Pokud do ní společně odcházejí, tráví v ní čas, pak jedou společně domů – a tam se baví zase hlavně o práci, je zde velké riziko, že to jednoho dne zkrátka „bouchne“. I proto se často rozpadají vztahy, kdy spolu partneři začnou společně podnikat, založí firmu – a když začne úspěšně fungovat, rozejdou se.
Siamská dvojčata navíc nezřídka lezou na nervy i svému okolí. „Mám takových dvojic ve svém okolí několik,“ tvrdí Marie. „Dvě moje kamarádky takhle úplně ztrácejí vlastní já. Mluví zásadně v množném čísle. Ony tak i uvažují. Neexistuje, že by něco udělaly bez svých partnerů. Někam pozvete je a vždy přijdou ve dvojici. Dámská jízda pro ně neexistuje, mají pocit, že by toho svého nějak zradily,“ kroutí nechápavě hlavou.
Co je tedy pro život lepší? Ideální je samozřejmě zlatá střední cesta. Ale při výběru partnera se snažte řídit hlavně tím, jaká jste sama osobnost. Pokud jste silný introvert, je pro vás rozhodně vhodnější muž, který se dokáže zabavit sám a který vám dopřeje prostor. Pokud naopak potřebujete kolem sebe společnost, těžko vám bude dobře s chlapíkem, jenž je nejšťastnější doma na gauči. Lásce se poručit nedá, ale vyplatí se o ní přemýšlet – může ji to značně prodloužit.
