Většina partnerských vztahů prochází vývojovými fázemi, které vztah více či méně posouvají. Někdy se ale stane, že se partneři v některém bodě zaseknou a neposouvají se nikam dál, což může pomalu vést ke konci. Jak takový problém vyřešily tyto tři ženy?
Typické fáze vztahu
Z pohledu odborníků prochází každý partnerský vztah přibližně stejnými fázemi vývoje. Na začátku bývá zamilovanost, ta je velkou motivací proto, aby se pár časem sestěhoval. Partneři se pak mohou poznat mnohem více. Sblížení, kdy jsme již vedle druhého naprosto uvolnění a nenucení, nám zcela přirozeně umožňuje poznat i odvrácené stránky partnerovy povahy.
V této fázi postupně vyprchává prvotní extáze zamilovanosti. Růžové brýle padají a partneři jsou schopní navzájem vidět své chyby a nedostatky. Pokud zvládnout přijmout to, že jejich partner není dokonalost sama, zamilovanost se obvykle přetaví ve zralou lásku. Jenže občas se stane, že vztah v nějaké fázi svého vývoje ustrne na mrtvém bodě a takříkajíc se přechodí. Jak taková období vyřešily konkrétní ženy?
Proč nás vztahy mění? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 5
Renata (48): Nežijeme spolu, ale našli jsme společný cíl
S Milanem jsme partneři už čtvrtým rokem. Ale nežijeme spolu. Oba máme děti z předchozího vztahu ve své péči a nepovažujeme za rozumné je sestěhovávat. Děti jsou již větší, nedělalo by to dobrotu. Naštěstí bydlíme blízko, což bylo zpočátku báječné. Když jsou dcery u bývalého manžela, Milan u mě tráví víkend. Bývalo to hezké. Uvařila jsem mu, milovali jsme se, pili víno, pouštěli filmy – znovu mi bylo dvacet.
Časem se z hezkých večerů cosi vytratilo. Občas jsem byla unavená já, občas on, mnohdy oba. Samoživitelé se mají co ohánět… Vytrácela se romantika i milování, a tak jsme často seděli u televize, tupě na ni zírali a pak šli spát. V týdnu to byly jediné chvíle, kdy jsme spolu byli sami!
Naštěstí je Milan komunikativní a byl to on, kdo ožehavé téma otevřel a chtěl ho řešit. Řekli jsme si navzájem, že se máme stále rádi a že prostě musíme počkat, až děti odrostou. Nicméně se vztahem něco dělat musíme, nebo o něj přijdeme. A tak jsme se rozhodli pořídit si něco společného, co budeme spolu budovat a sdílet. Oba pocházíme z venkova a vždy nám chyběla zahrada, a tak ji nyní máme! Je to naše společné dítě a láska. Moc nám to ve vztahu pomohlo.
Martina Machová
26. února 2022
Pokračování 3 / 5
Zdena (52): Sestěhovat se vyžadovalo odvahu, ale zachránilo nám to vztah
Opustit můj byt bylo to nejtěžší, co jsem za posledních dvacet let udělala, snad těžší než celý rozvod. Riskla jsem hrát „vabank“, vsadila jsem všechno na jednu kartu a vyplatilo se to! S Martinem se známe už sedm let, je pro mě nejen životním partnerem, ale i přítelem. Před rokem jsem však intenzivně přemýšlela o tom, že bych zůstala jen u přátelství. Prvotní zamilovanost se z našeho vztahu úplně vytratila a nahradilo ji jakési přátelství „s bonusem“. Vídali jsme se jednou či dvakrát týdně.
Uběhl rok dva a najednou jsem nevěděla, proč spolu vlastně jsme, náš vztah se nikam neposouval. Toto vakuum trvalo další rok. Pak mi Martin nečekaně navrhl, zda bych se k němu nechtěla nastěhovat – bylo to, jako by mě žádal o ruku! Dojatě jsem vyhrkla, že ano, cítila jsem v tom všem, že o mě opravdu stojí a nechce o mě přijít. Dojetí však vystřídal i strach – opravdu mám opustit svůj domov, svůj „vymazlený“ byteček, své bezpečí? Martin mi za to stál, ostatně i on potřeboval prožít, že o něj skutečně stojím. Náš vztah to nesmírně nakoplo a posílilo. Bylo to dobré rozhodnutí.
Martina Machová
13. února 2022
Pokračování 4 / 5
Jitka (41): Ze vztahu se stalo přátelství, přestali jsme čekat víc
Moc to bolelo, přítele jsem měla ráda, ale od vztahu jsem chtěla víc. Ivan je skvělý hudebník, a když jsem ho poznala, nesmírně mi imponoval. Byla to láska na první pohled a poslech. Náš partnerský vztah byl klidný, vyrovnaný, jemný a hezký. Ivan už měl dospělé děti, já měla malou dcerku a klidně bych si troufla ještě na jedno dítě. Přítel však lpěl na svém trochu bohémském způsobu života, byl o deset let starší, měnit nic nechtěl. Dcerku měl Ivan rád, finančně mi docela pomáhal, ale víc od vztahu nechtěl, byl spokojený.
Jenže já toužila žít jako rodina. Přešlapovala jsem na místě a vnímala, jak naše partnerství splaskává jako mýdlová bublina. Nakonec jsem se odhodlala o všem mluvit. Pokoušeli jsme se najít nějaké řešení, ale nakonec jsme vztah ukončili. Už jsou to tři roky. Zůstali jsme ale přáteli. Stále si píšeme a jsme v kontaktu, a to i přesto, že se budu v létě vdávat. Ve svých čtyřiceti letech jsem podruhé otěhotněla…
Martina Machová, Martina Šebestová
11. ledna 2022
Pokračování 5 / 5
Očima psychologa: Vztah nikdy „nedrží“ jen vzájemná láska!
„Vztah je jako pavučina. Drží na tisíci nitkách,“ uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas psycholog Jeroným Klimeš. Dále pak v rozhovoru upozornil: „Lidé mají představu, že vztah tvoří jen citová vazba. Ale u přechozených vztahů zjistí, že jim po šesti až deseti letech vyprchá. Vztahy se samovolně rozpadají, není v silách člověka to zastavit. Není dobré bydlet odděleně, mít vztah na dálku a nemít děti.“ Nicméně ne ve všech vztazích lze mít společné potomky nebo sdílet jeden domov. Pak je ale dobré mít alespoň nějaké společné cíle, místo či něco společně budovat a tvořit – jednoduše hledat cesty, jak vztah prohlubovat a pěstovat.
Martina Machová
25. ledna 2022