Dobrý den, jsem věřitel ze zahraničního úvěru, rozhodl jsem se poskytnout krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé úvěry upřímným lidem, kteří se i přes své měsíční příjmy snaží čelit základním potřebám. Úroková sazba z úvěrů činí 2% z celkových úvěrů a podmínek poskytování úvěrů je velmi jednoduché. Požadované úvěry jsou získány během několika hodin po podání žádosti. Pokud máte zájem, kontaktujte nás prostřednictvím tohoto e-mailu (GONZALEZANDRESLOAN@GMAIL.COM)
Mata69: Tak tak, je to jen její věc, nic špatného nedělá a to, že někdo řeší její život je jenom jeho chyba (dá se říct i vada), ne její.
A zpět k tématu: fakt nechápu, proč by se s tím pančelka měla svěřovat celému kolektivu ve sborovně....co jim je po tom? A kolegyni poslat klidně do háje, ze stejného důvodu - je jí po tom houbelec.
helza: říkám taky, že v době, kdy my jsme chodili do školy, nikdo žádná "dys" neřešil, vybavuji si pár spolužáků a ti nejspíš by dnes nějakou takovou diagnozu dostali, tenkrát byli prostě "blbí".
helza: já vím, že ty nejsi žádná jen tak nějaká hlupaňa ;-) Mě ten článek donutil si právě najít o čem že ta dyskalkulie je a přesně jak píšeš, jen mě to v článku zarazilo, buďto má ten problém festovní, nějakou tu těžkou formu a pak asi fakt bude mít na tom gymplu fakt problém a nebo má nějakou formu dyskalkulie jako ty, pak ale nemá s matematikou na gymplu potíže. Obávám se, že ale článek neměl rozvinout diskuzi na tohle téma :-)
hankamishka: No to zní poněkud komunisticky - ale hádám že v dnešní době to takhle už nikdo nevidí. Já jsem šla na VŠ až po revoluci a nikdo tedy toto neřešil.
Elynor: Ale jdi, matematika je životu tak vzdálená, že s názory na diskusích vůbec nesouvisí. Můžeš mě považovat spíše za šílenou. Já se chlubit nechtěla, jenom prostě matiku fakt miluju a chtěla jsem doložit, že dyskalkulie opravdu není důvod k neprospěchu v matematice na vyšších stupních škol. Jinak jsem sotva prolízala jak z Angličtiny, tak z Ruštiny, ostatní předměty nic moc. A jestli má někdo vždycky skvěle sformulované a ucelené reakce, pak jsi to ty. To, že jsi na mě tu a tam příliš pragmatická, to je jiná věc, v tom jsem spíše trdlo - dnes se říká hanlivě "sluníčkářka"- než cokoliv jiného. Já totiž tvoje názory ráda čtu a hlavou vždycky obdivuju, jenom srdcem se někdy bouřím proti nim.
Mata69: Vlastně jsi mi díky té dyskalkulii hodně osvětlila, proč mi nikdy nešly počty a tak luxusně jsem zvládala matematiku, tehdy o nějakých dys nikdo nevěděl.
helza: gratuluji, to se tak často nevidí, aby někdo dal takhle "sežrat" ostatním diskutujícím svou genialitu. Již se neopovážím nikdy nic namítat proti tvým názorům, šoupou nohama a jdu do kouta.
Mata69: A ještě těch překlepů a popletenin v textu, promiň, řešila jsem něco po telefonu a k tomu psala. Ach jo. :D
Mata69: Je to asi směšné, ale operacionální dyskalkulii mám asi i já. Přitom cca od 5. třídy ZŠ jsem byla brána za matematického génia, vyhrávala jsem všechny matematické olympiády (poprvé v 5. třídě, v nejnižší kategorii, tedy pro devátou třídu), gympl jsem jako matematický genius prolezla, neb krom matiky mi nic moc nešlo. V první hodině matematiky v prvním ročníku jsem vypočetla při testovací písemce obě skupiny, tedy A i B a seděla. Učitelka nemohla věřit svým očím a abych nerušila, dala mi příklady matematické olympiády (na řešení bylo 1/2 roku). Já i tu olympiádu odevzdala dřív, než ostatní písemku. A jesden příklad jsem nakonec před pololetím musela "naučit" i tu učitelku. A studovala nakonec matiku va VŠ. Na přijímačky jsem přišla o hodinu později (spletla jsem si fakultu) a kdybych se nejmenovala Zmeškalová, což vyvolalo smích, vůbec by mě tam nepustili, písemná zkouška totiž trvala hodinu a 1/2. A odevzdávala jsem první, ostatní ještě docela dlouho psali. U ústní zkoušky mě zkoušeli pořád z počtů, protože jem prý všechny výsledky dotáhla do složitých vzorců z písmen a pak teprvé spočetla. Nakonec mi řekli, že jsem vyřešila všechno správně, dokonce i jakousi testovací úlohu - tu jediná v republice. Ale v součtu 3+5 jsem schopna chybovat dodnes, napsat řadu devíti čísel na složenku a podobně, je pro mě nadlidský úkol a ja první pokus to zvládnu vyjímečně. Stejný problém mi dělal v práci ten nejjednodužší úkon - tedy zařadit cokoliv podle čtyřmístného čísla do kartotéky - a já raději odešla jinam. Ale matematika je a byla vždycky moje největší láska. Možná právě proto. Všechno jsem si počty zjednodušovala a vynalézala vzorce, které jsem se pak učila o mnoho let později, nikdy si žádný vzorec nemusela pamatovat, vždycky jsem byla schopna si ho bleskurychle odvodit.
helza: já jsem si našla o čem dyskalkulie je - a jsou jí různé varianty, takže ano, chápu i jak píše lebahu, že se s tím gymnázium zvládnout dá, a asi to sranda zrovna nebude.
Mata69: dyskalkulie nemá se schopností zvládnout matematiku nic společného, matematika nejsou počty, na střední škole už vůbec ne - matematika je o logice. A paradoxně, dyskalkulie dítě nutí více používat logiku (podobně jako špatná mechanická paměť). Je to jako když dítě s dyslexií, či dysgrafií zvládne literaturu. Může z něj být i spisovatel, nebo básník,
farah.farah: no jo, ale za mě - za mých stud.let ,jsem nešla na gympl,ale na střední, a když jsem pak chtěla přihlášku na vyšku, tak mi bylo řečeno, že mám dokončené vzdělání, a mám jít pracovat, že jinak jsem před vyškou měla jít na gympl, a NEZABÍRAT místo těm, kteří se chtěli středně vzdělat a jít odborně pracovat...- takže.... :(
A k těm dys funkcím - ono záleží na té míře, ale pokud je holka na základce na tom tak blbě že témř nezvládá učivo tak bude mít na gymplu problém. Pokud je inak nadaná a chce jít pak na vysokou možná že by bylo lepščí aby šla na nějakou střední školu která bude odpovídat tomu co umí a co ji baví to je totiž kolikrát lepší přípravka na VŠ než obecný gympl. Já sama mám nějakou lehčí formu dysortografie - z češtiny jsem na zákaldce mývala vždy stěží trojku a obecně humanitní předměty pro mne byly mor. Ale na matiku jsem byla dobré. O gymplu jsem kvůli té češtině ani neuvažovala šla jsem na průmyslovku. A musím říct že pak na vejšce jsem viděla, že je to velká výhoda, že v té stavařině mám už základy ze střední a gympláci v prvních semestrech fakt trpěli neuměli rýsovat, neznali stavařské značky a nikdo z učitelů už na ně neměl tu trpělivost jako na nás na střední, v podstatě se to museli naučit sami respektive jsme je to většinou učili my, co jsme měli právě stavárnu. Netvrdím že je to tak u všech oborů, ale u některých, pokud dítě tuší, co by chtělo dělat je střední škola mnohem přínosnější než gympl. I když teď jsaou ty gymply už od druhého stupně což samozřejmě pak nemá alternativu ve středních školách...
No nevím mi z toho přijde že je především poněkud nezralá paní učitelka. Tak buď má svědomí čisté a ví že holku nijak neprotšžuje a protěžovat nehodlá a nebo ví že by časem k tomu mohla mít sklony, pokud to druhé tak to může řešit tak že se dohodne na tom že bude učit jinou třídu a nebude ji mít tím pádem ve své. A víc bych to tedy fakt neřešila. Jsou dospělí a tohle to teoretizování nějaké paní a "co si pomyslí lidi" je nesmysl, lidi budou drbat protože jim to dělá dobře, tomu nezabrání. Není mi úplně jasné jak moc je ten vztah čerstvý, rozhodně nemají povinnost to vůbec někomu říkat, ale pokud to začne být vážnější tak dříve nebo později se o tom děti dozví, kolegům a šéfům je do toho prd, těm to nemusí oznamovat vůbec to je její věc.
Mata69: na gymnáziích je spousta dětí s nějakou dys-, protože to nevypovídá nic o jejich inteligenci a studijních schopnostech. Dítě s dyskalkulií může být perfektní v humanitních vědách a směřovat pak na vysokou humanitního typu, dítě s dysgrafií může být jednou špičkový matematik. Jen je to pro ně složitější, protože v některém předmětu se musí popasovat se svým handicapem (a důležité je, jestli se chtějí popasovat. Ti dys-, kteří sami se sebou nic dělat nechtějí a chtějí jen těžit výhody z papíru z PPP, ti ale obvykle studovat nechtějí celkově a na gymply nejdou). I na gymplech se s tímto umí pracovat (samozřejmě když se chce) a asi nikdo neočekává, že by dítě s dyskalkulií mělo výbornou z matematiky - bude mu stačit prolézt, ale bude mít šanci věnovat se těm oborům, ve kterých je dobré. Takže zrovna tato část příběhu je reálně možná :-)
Taky bych v tom žádný problém neviděla - vždyť není neobvyklé, že jde dítě na školu, kde učí jeho rodič a vyučuje ho. A to by teprve musel být malér kvůli podezření z protežování :-) Jen bych ale asi taky ještě vyčkávala, zatím je ten vztah poměrně čerstvý a za půl roku může být vše jinak, tak proč to vytrubovat kolegům. A asi bych ještě i vyčkávala, než to řeknou jeho dětem (jakmile to bude vědět dcera, bude to vědět celá její třída a pak vedlejší třída a za chvíli komplet celá škola), až bude větší jistota, že ten vztah je vážný a má šanci na dlouhodobější trvání.
účou
Mata69: Dítě s dyskalkulií (nediagnostikovanou, bez papíru) mi prolezlo gympl. Sice dělala z matiky reparát, ale dala to. Ve svých 25 letech třeba nepozná kolik je hodin na klasických hodinách s rafičkama apod. Jinak k příběhu: Myslím si, že každému v okolí (včetně ze školy) je po jejich vztahu prd. Horší dcera, až zjistí, že otec chodí s ´čou na nenáviděnou matiku. :-)
Kolegyně prostě závidí. Zbytečné řešit. Na druhou stranu ovšem nechápu tu potřebu dosud čerstvý vztah, sotva pár týdnů, troubit celému okolí. Vždyť to nikdo nemusí vědět, a nic jim po tom není. Je to čistě soukromá věc.
No tak to je teda prekérka...to je fakt KAUZA... A jen tak mimochodem, díte s dyskalkulií jde na gymnázium, kde matematika je jeden ze stěžejních předmětů?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.