Vaření a topení se táhnou spolu s lidským osídlením hluboko do minulosti, ale kominické řemeslo není zdaleka tak staré. Lidé se o svá topeniště a komíny starali sami, někdo lépe, někdo hůře, a tak nebylo divu, že docházelo k častým požárům, kdy lehla popelem celá vesnice.
Komíny v Evropě
Jen největší evropská města měla už ve středověku, po roce 1350, svoje vymetače a čističe komínů, kteří se starali o topeniště a kouřovody. U nás nebyl o tyto služby dlouho zájem, chalupníci i sedláci si čistili komíny sami a platit kominíkovi za vymetání považovali za vyhozené peníze. Často pak docházelo k požárům a velkým škodám na majetku, doškové a šindelové střechy byly rychle v plamenech a ani hašení nebylo organizované.
Nakoukněte do světa starých řemesel
V našem seriálu vás zveme na cestu za tajemstvím starých řemesel, která provázejí lidstvo po staletí, ba dokonce tisíciletí. Některá se v důsledku vývoje vytratila, jiná odolala zkoušce času a přetrvala až do dnešních dnů, i když třeba jen jako oblíbené hobby či umělecký koníček. Každý z těchto příběhů nám otevírá okno do minulosti, přibližuje nám životní podmínky, dovednosti i vynalézavost našich předků. Pojďte s námi objevit svět, v němž rukodělná zručnost hrála hlavní roli.
Pokrok přišel z jihu
Mylně se udává, že kominictví se k nám dostalo z Itálie, i když se většinově jedná o dnešní švýcarské území. Geograficky je to v současnosti pomezí severních italských regionů Lombardie a Piemont a jižních švýcarských kantonů Graubünden a Ticino. Právě z těchto míst k nám přišli v období 16. století profesionální kominíci: teprve v souvislosti s nimi se dá hovořit o odborném vymetání komínů. Toto řemeslo bylo spojeno s rozvojem renesančního stavitelství. Do Čech se tak dostal i Tomáš Moniga, který získal monopol na vymetání všech pražských komínů, dalším známým kominíkem byl Matěj de Martini. Císař Rudolf II. vydal dědický patent s názvem „Mestkomínové, Cidiči komínů“, v němž bylo ustanoveno, že kominictví bude řemeslem dědičným.
Kominíci sbírali pro alchymisty Rudolfa II. zvláštní saze potřebné k pokusům.
Jak kominíků přibývalo, sdružovali se u nás do cechů pod patronací svatého Floriána. Třeboňský cech vznikl podle dosud nalezených písemných dokladů roku 1751, u pražského konkrétní rok neznáme, ale předpokládá se, že to bylo před koncem 17. století. Města vydávala nařízení o povinnosti čistit komíny a topeniště, aby se zabránilo požárům, ne vždy však byla tato nařízení dodržována.
Povinnosti kominíka
K pracovním povinnostem kominíků patřilo jak vymetání komínů, tak i jejich kontrola a opravy (dnes i vložkování komínů). Starali se o kouřovody a spalovací zařízení pekáren i udíren, museli umět postavit komín, proto spolupracovali s kamnáři a staviteli kachlových kamen.
Alena Menclová
25. září 2024
Většina kominických prací se děje ve výškách; kominíkem tak nemohl být někdo, kdo by trpěl závratěmi nebo epilepsií. Pohled na kominíka pobíhajícího po střechách stejně jistě, jako jiní běhají po cestách, je fascinující, ale přesto, že pohled na svět ze střech domů je zážitkem, řemeslo má svá nebezpečí. Mokré a kluzké střechy, špatně udržované pochůzné lávky, to vše číhalo na kominíky vysoko nad ulicemi. Dalším velkým nebezpečím bylo čistění průlezných komínů.
Fešácký stejnokroj
Slavnostní uniforma členů kominického cechu byla slušivá: sako se stříbrnými knoflíky a kalhoty po kolena z černého sametu, bílé punčochy a čepice, k tomu nízké boty se stříbrnými přezkami, jako doplněk opasek s říšským erbem. Dnešní uniforma má černé kalhoty i sako, na jedné klopě saka je český lev, na druhé klopě kominíček. Za Rakouska-Uherska nosili kominíci černý cylindr, u nás a na Slovensku bílou čepici. Bílou čepičku nosili také vídenští kominíci. Pracovním oděvem kominíků byl, a je i dnes, tmavý oblek s koženými záplatami na loktech, kolenou a zadnici – nejvíce namáhaných místech při prolézání komínů. K obleku patří černá nebo bílá pracovní čapka.
Traduje se, že Marie Terezie kontrolovala kominíka po provedené práci: Sáhla mu na oděv a ušpinila si ruce. Pak prý řekla „Máš štěstí“ a od té doby se říká, že kominík nosí štěstí.
Řemeslo mělo namále
Dlouho se kominické cechy držely nad vodou. K jejich zrušení došlo po převratu v roce 1948 a kominíci byli přidruženi ke Komunálním službám. Tehdy už ovšem nebylo označení cech používáno, od 60. let 19. století se jednalo spíše o sdružení. Na z počátku prestižní řemeslo se začalo pohlížet jako na podřadnou práci, což kominické pověsti neprospívalo. Dobrých řemeslníků ubývalo a o vyučení nebyl zájem.
V roce 1989 byly kominické cechy obnoveny. Protože byla velká poptávka, zájem o řemeslné služby vymetání komínů začali nabízet „pseudokominíci“. Práce byly prováděny neodborně a nedbale, kontroly téměř žádné, vyučení kominíci se mohli počítat na pár desítek v celém tehdejším Československu. Opět vznikaly škody zahořením a docházelo i k častým otravám oxidem uhelnatým.
V roce 2018 oslavili kominíci ve Svatovítské katedrále 150. výročí vzniku podpůrné organizace kominického dělnictva – původně Jednoty kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře.
Později bylo kominictví zařazeno do systému Národních kvalifikací. Kominické práce nemůže provádět nikdo bez živnostenského listu. K výkonu profese musí mít zájemce platný výuční list nebo ověřených šest let praxe v oboru.
Moderní kominík se bez počítače neobejde
Kominické nářadí kdysi a dnes, v tom je propastný rozdíl. Pravda, staré komíny, krby a pece se vymetají stejně jako kdysi, ale technika (endoskop) pomáhá diagnostikovat stav kontrolovaných zařízení spolu s programem v počítači.
Pamatujte:
Komín byste si měli nechat zkontrolovat aspoň jedenkrát ročně a nelitovat peněz za odbornou kontrolu. Spalování v kotli nebo kamnech čehokoli nevhodného se dá zjistit z odběru sazí, které se usazují na stěnách. A jak říká jeden z kominických mistrů: Nejhorší je pálit mokré dřevo z borovice. Silně dehtuje a do roka můžete počítat s požárem v komíně.
Jediné kominické muzeum v Čechách
Usilovné nadšení kominíků a občanů Záříčí u Dírné dospělo k tomu, že ve vesnici vzniklo v loňském roce první a jediné Kominické muzeum. Táborsko má hodně co nabídnout turistům i výletníkům a muzeum kominíků vás provede historií tohoto řemesla. Muzeum můžete navštívit vždy po předchozí domluvě (telefonicky, SMS) o víkendech a svátcích od 13.00 do 17.00 hodin, je možné domluvit komentované prohlídky i jiné termíny pro výpravy max. 15 osob.
- Kontakt: 734 708 733 nebo 603 872 327
- Vstupné: 130 Kč/osoba, 80 Kč/osoba do 15 let a nad 65+, ZTP, zdarma děti do 5 let a 1 doprovod ZTP
- Komentovaná prohlídka: +60 Kč na osobu
Děkujeme Mgr. Evě Bažantové ze Spolku pro založení muzea kominického řemesla a jeho propagaci za podnětné informace týkající se historie kominictví.
Alena Menclová
17. října 2024