Základní nářadí pro řezbářskou práci tradiční metodou  foto: iStock

Základní nářadí pro řezbářskou práci tradiční metodou  foto: iStock

Drobnější předměty opracovává řezbář dlátem na ponku. foto: iStock
Práce na zahradní soše z kmene stromu foto: iStock
Starožitný houpací kůň, vyřezávaná hračka pro kluky foto: iStock
Dřevěné loutky i panáčci se natíraly barevně, dětem se kupovaly jako dárky. foto: iStock
16
Fotogalerie

Nakoukněte do světa starých řemesel: Řezbářství, řemeslo, v němž dřevo ožívá

Představit si starověký nábytek na zámcích, výzdobu a vybavení chrámů, to jistě dokáže každý, kdo taková místa navštívil. Staří řezbáři byli mistři svého oboru, a v mistrovství si s nimi nezadají ani ti dnešní – tvoří krásné věci pro praktické použití i pro potěchu oka a duše.

Sochař a truhlář v jednom řemesle

Práce se dřevem a výroba užitkových předmětů patřila dříve do skupiny truhlářských prací, a teprve tehdy, když se začaly předměty zdobit, oddělili se od truhlářů řezbáři, kteří se zabývali výrobou a zdobením nábytku, sakrálních předmětů, někdy i hudebních nástrojů. Vyřezávali sochy svatých do kostelů, zpovědnice a křtitelnice, podle toho, co si pro vybavení objednal zákazník.

Nakoukněte do světa starých řemesel

V našem seriálu vás zveme na cestu za tajemstvím starých řemesel, která provázejí lidstvo po staletí, ba dokonce tisíciletí. Některá se v důsledku vývoje vytratila, jiná odolala zkoušce času a přetrvala až do dnešních dnů, i když třeba jen jako oblíbené hobby či umělecký koníček. Každý z těchto příběhů nám otevírá okno do minulosti, přibližuje nám životní podmínky, dovednosti i vynalézavost našich předků. Pojďte s námi objevit svět, v němž rukodělná zručnost hrála hlavní roli.

V dávných dobách gotiky už řezbáři svá díla zdobili zlacením nebo polychromováním (barevné laky), proto jsou většinou oltáře a sochy svatých tak honosně vyvedeny. Bylo i období, kdy se sochy jen napouštěly včelím voskem, aby získaly odolnost a matný lesk.

Slonovina a perleť

Nejsme zemí, kde by se tyto dva materiály běžně vyskytovaly, ale s rozvojem obchodu si panovníci i bohatí šlechtici dokázali slonovinu či perleť obstarat z ciziny. Řezbáři pak vyřezávali ozdobné spony a knoflíky, pro dámy spony a čelenky do vlasů, rukojeti hřebenů a zrcátek i přívěsky k náramkům. Později se začala perleť používat i ke zdobení nábytku a rámů obrazů. v kombinaci s exotickými dřevy vznikaly i předměty denní potřeby – tácy nebo podnosy zdobené jemnými ornamenty nebo květinovými motivy vykládanými perletí.

Baroko přálo řezbářství

Řezbářství nikdy nezaniklo, ovšem v době renesance bylo módou, že sochy měly spíš připomínat kámen, používal se hodně mramor, podle antických vzorů, dělaly se i kovové sochy z bronzu. Baroko si ale žádalo větší okázalost a pompu, a poptávka po dobrých řezbářích opět stoupala. Stavělo se hodně kostelů i chrámů, které bylo třeba vybavit oltáři, zpovědnicemi, křtitelnicemi a také lavicemi. Oltáře byly domovem soch svatých, vyřezávaly se sloupy, okrasná zábradlí a rámy obrazů a zrcadel.

Řezbář potřebuje (kromě nářadí) hlavně talent, představivost, nápady a trpělivost. Vzdělání není zásadní, praxe a zkušenost nahradí teorii víc než dost.

Řezbář musí vědět, jaké dřevo a jaké nářadí si vybrat

Ve starověku pracovali řezbáři většinou se syrovým dřevem, lépe se opracovává, je poddajnější. Často proto své výtvory vydlabávali kvůli vysychání, aby dřevo nepopraskalo. Pozdější lidoví řezbáři měli v oblibě lípu a smrk, ti pracovali s vyschlým dřevem. Vyřezávali krásné betlémy plné figurek, žádané byly i dřevěné malované hračky pro děti. Ostatně i dnešní děti dřevěné hračky milují, a bez dřevěných kostek asi nevyrostl nikdo z nás (i když kostky jsou dnes soustružené). Dřevo musí být pro výtvor řezbáře bez vady: Nesmí být napadeno houbou nebo plísní, hmyzem, nesmí mít viditelné suky či deformaci vzniklou při růstu.

Odjakživa řezbáři používali hlavně ruční pilky a dláta, těch je neskutečné množství. Vyřezávání a zdobení ornamenty bylo pracné, ještě pracnější pak byla technika intarzování, vyžadovala přesnost a preciznost.

Intarzie je zdobení vkládáním barevných dýh dřeva do dřevěné hladké plochy. Různými ornamenty se tak zdobil honosný historický nábytek hlavně v rokoku a baroku.

Dnešní řezbáři pracují nejen s dláty a malými pilkami, ke slovu přišly i motorové pily, frézy či brusky, podle toho, co řemeslník vytváří a jakou technikou pracuje.

Řezbář jako všeumělec

Řezbáři také vyráběli dřevěné hudební nástroje jako violy nebo varhany, s těmi si uměli poradit i při opravách. Vyřezávali zdobené domovní dveře, schody i nábytek pro panstvo a domácnosti měšťanů. Oblíbené byly i skříně velkých stojacích hodin.

Secesní paraván význačného českého řezbáře Josefa Rouse s litografiemi Alfonse Muchy získal v roce 1983 ocenění na výstavě ve Spojených státech.

Řemeslo nikdy úplně nezaniklo, dočkalo se svého velkého znovuzrození v naší době. Snad je to touha po přírodních materiálech, že jsou v oblibě dřevěné plastiky a sochy do interiérů i do zahrad. Řezbáři pracují tradičními metodami, ale využívají i moderní techniku, motorové a elektrické nářadí a třeba i laser na řezaní. Řezbářství se dnes stalo koníčkem pro spoustu mužů a žen, kteří v práci se dřevem našli pohodu a klid.

řezbář_5.jpgřezbář_1.jpgřezbář_20.jpg
řezbář_22.jpgřezbář_16.jpgřezbář_12.jpg
řezbář_7.jpgřezbář_6.jpgřezbář_9.jpg
řezbář_10.jpgřezbář_11.jpgřezbář_13.jpg
řezbář_14.jpgřezbář_15.jpgřezbář Košice varhany_12.jpg
řezbář_19.jpg

Doporučujeme

Články odjinud