Představit si starověký nábytek na zámcích, výzdobu a vybavení chrámů, to jistě dokáže každý, kdo taková místa navštívil. Staří řezbáři byli mistři svého oboru, a v mistrovství si s nimi nezadají ani ti dnešní – tvoří krásné věci pro praktické použití i pro potěchu oka a duše.
Sochař a truhlář v jednom řemesle
Práce se dřevem a výroba užitkových předmětů patřila dříve do skupiny truhlářských prací, a teprve tehdy, když se začaly předměty zdobit, oddělili se od truhlářů řezbáři, kteří se zabývali výrobou a zdobením nábytku, sakrálních předmětů, někdy i hudebních nástrojů. Vyřezávali sochy svatých do kostelů, zpovědnice a křtitelnice, podle toho, co si pro vybavení objednal zákazník.
Nakoukněte do světa starých řemesel
V našem seriálu vás zveme na cestu za tajemstvím starých řemesel, která provázejí lidstvo po staletí, ba dokonce tisíciletí. Některá se v důsledku vývoje vytratila, jiná odolala zkoušce času a přetrvala až do dnešních dnů, i když třeba jen jako oblíbené hobby či umělecký koníček. Každý z těchto příběhů nám otevírá okno do minulosti, přibližuje nám životní podmínky, dovednosti i vynalézavost našich předků. Pojďte s námi objevit svět, v němž rukodělná zručnost hrála hlavní roli.
V dávných dobách gotiky už řezbáři svá díla zdobili zlacením nebo polychromováním (barevné laky), proto jsou většinou oltáře a sochy svatých tak honosně vyvedeny. Bylo i období, kdy se sochy jen napouštěly včelím voskem, aby získaly odolnost a matný lesk.
Alena Menclová
23. října 2024
Slonovina a perleť
Nejsme zemí, kde by se tyto dva materiály běžně vyskytovaly, ale s rozvojem obchodu si panovníci i bohatí šlechtici dokázali slonovinu či perleť obstarat z ciziny. Řezbáři pak vyřezávali ozdobné spony a knoflíky, pro dámy spony a čelenky do vlasů, rukojeti hřebenů a zrcátek i přívěsky k náramkům. Později se začala perleť používat i ke zdobení nábytku a rámů obrazů. v kombinaci s exotickými dřevy vznikaly i předměty denní potřeby – tácy nebo podnosy zdobené jemnými ornamenty nebo květinovými motivy vykládanými perletí.
Baroko přálo řezbářství
Řezbářství nikdy nezaniklo, ovšem v době renesance bylo módou, že sochy měly spíš připomínat kámen, používal se hodně mramor, podle antických vzorů, dělaly se i kovové sochy z bronzu. Baroko si ale žádalo větší okázalost a pompu, a poptávka po dobrých řezbářích opět stoupala. Stavělo se hodně kostelů i chrámů, které bylo třeba vybavit oltáři, zpovědnicemi, křtitelnicemi a také lavicemi. Oltáře byly domovem soch svatých, vyřezávaly se sloupy, okrasná zábradlí a rámy obrazů a zrcadel.
Řezbář potřebuje (kromě nářadí) hlavně talent, představivost, nápady a trpělivost. Vzdělání není zásadní, praxe a zkušenost nahradí teorii víc než dost.
Alena Menclová
25. září 2024
Řezbář musí vědět, jaké dřevo a jaké nářadí si vybrat
Ve starověku pracovali řezbáři většinou se syrovým dřevem, lépe se opracovává, je poddajnější. Často proto své výtvory vydlabávali kvůli vysychání, aby dřevo nepopraskalo. Pozdější lidoví řezbáři měli v oblibě lípu a smrk, ti pracovali s vyschlým dřevem. Vyřezávali krásné betlémy plné figurek, žádané byly i dřevěné malované hračky pro děti. Ostatně i dnešní děti dřevěné hračky milují, a bez dřevěných kostek asi nevyrostl nikdo z nás (i když kostky jsou dnes soustružené). Dřevo musí být pro výtvor řezbáře bez vady: Nesmí být napadeno houbou nebo plísní, hmyzem, nesmí mít viditelné suky či deformaci vzniklou při růstu.
Odjakživa řezbáři používali hlavně ruční pilky a dláta, těch je neskutečné množství. Vyřezávání a zdobení ornamenty bylo pracné, ještě pracnější pak byla technika intarzování, vyžadovala přesnost a preciznost.
Intarzie je zdobení vkládáním barevných dýh dřeva do dřevěné hladké plochy. Různými ornamenty se tak zdobil honosný historický nábytek hlavně v rokoku a baroku.
Dnešní řezbáři pracují nejen s dláty a malými pilkami, ke slovu přišly i motorové pily, frézy či brusky, podle toho, co řemeslník vytváří a jakou technikou pracuje.
Řezbář jako všeumělec
Řezbáři také vyráběli dřevěné hudební nástroje jako violy nebo varhany, s těmi si uměli poradit i při opravách. Vyřezávali zdobené domovní dveře, schody i nábytek pro panstvo a domácnosti měšťanů. Oblíbené byly i skříně velkých stojacích hodin.
Secesní paraván význačného českého řezbáře Josefa Rouse s litografiemi Alfonse Muchy získal v roce 1983 ocenění na výstavě ve Spojených státech.
Řemeslo nikdy úplně nezaniklo, dočkalo se svého velkého znovuzrození v naší době. Snad je to touha po přírodních materiálech, že jsou v oblibě dřevěné plastiky a sochy do interiérů i do zahrad. Řezbáři pracují tradičními metodami, ale využívají i moderní techniku, motorové a elektrické nářadí a třeba i laser na řezaní. Řezbářství se dnes stalo koníčkem pro spoustu mužů a žen, kteří v práci se dřevem našli pohodu a klid.
Alena Menclová
17. října 2024
