Starosti s jídlem

13. 3. 2002
Starosti s jídlem
Dítě nechce jíst nebo naopak spořádá téměř dávku dospělého či dokonce potají jídlo krade. To všechno může rodiče velmi zneklidňovat. Jak si s těmito a podobnými situacemi poradit?

Starosti s jídlem

Dítě nechce jíst nebo naopak spořádá téměř dávku dospělého či dokonce potají jídlo krade. To všechno může rodiče velmi zneklidňovat. Jak si s těmito a podobnými situacemi poradit?

"Proč dítě jí moc?"
Na toto téma už jsme narazili. Ale protože se hovoří o tom, že tento jev má ve společnosti rostoucí tendenci, ještě se k němu vracíme. Bulimické dítě je dítě, jehož vztahy s okolím mají vážné nedostatky. Jak jsme viděli, často se nadměrně cení potrava na úkor ostatních uspokojení. Ale jisté nezdravé odchylky se vyskytují také u dětí, které bývají příliš dlouho samy, ač na to ještě nejsou dostatečně zralé.
Desetiletý Dan je jediným dítětem odloučených rodičů. Je svěřen do péče matky. Matka pracuje daleko od domova a vrací se pozdě, kolem půl deváté večer, zatímco Dan končí s učením v půl šesté. Má tedy vyplnit tři dlouhé hodiny. Matka říká, že syn tráví čas tím, že vyjídá ledničku a vysedává u televize. Dva způsoby, jak zaplnit prázdnotu. Dan zároveň citelně nabírá na váze. Matka, která si dobře uvědomuje, co se děje, se rozhodne najmout studenta, který bude trávit čas s chlapcem, než se ona vrátí domů. Danovi se nový kamarád líbí a přestává jíst, aby si zkrátil čas čekání. Postupně se mu vrátí i normální váha.
Bulimie v sobě skrývá určitou orální agresivitu - touhu drtit mezi zuby všechno a všechny. Bulimici, to zdůrazňujeme, jsou také mezi dětmi, na které se nedostatečně mluvilo, se kterými se zacházelo jako s dětmi nepohodlnými nebo nevychovanými, jež je třeba vychovat, ale nikdo dostatečně nebral v úvahu jejich subjektivitu. To proto často zjišňujeme, že bulimie jde ruku v ruce s pocitem osamocenosti nebo strachu z ní (těmto dětem totiž chybí bohatství vnitřního světa, který by je uchránil před nudou).

"Proč jí tak málo?"
Často se stává, že matka nebo její náhradník od raného věku upírají na dítě zkoumavý pohled a bedlivě sledují, kolik toho dítě sní (a nejen to). Proto se některé děti tváří kysele, když mají jíst ve společnosti nebo v rodině; chtějí tomuto pohledu uniknout. Vzdorují matčině touze vidět je jíst. A může se stát, že tu a tam si seberou něco k jídlu a pak to potají chroupají nebo si to schovávají v koutku (třeba bonbony, sušenky), i kdyby se to mělo zkazit. Je třeba si zapamatovat, že nejmoudřejší je takovou kontrolu si odpustit a nezasahovat. Když rodina zasedne k jídlu, dovolme dítěti, aby si samo rozhodlo podle chuti, jaké množství mu vyhovuje, a zdržme se komentářů. Případně ho můžeme vzít s sebou na nákup

  1. aň řekne, na co má chuň. Nebo ještě lépe, dovolte mu pomáhat při vaření.

V obou případech bude mít pocit, že má možnost si vybrat, že se mu nic nevnucuje. V období před začátkem dospívání jsou případy, kdy se dítě vydává skutečnému nebezpečí, protože pořádně nejí, extrémně vzácné. A v dospívání jsou ohrožené jenom ty děti, které rodiče po této stránce "nenechali na pokoji", když byly mladší.

Krade jídlo
Některé děti jedí naprosto normálně, ale chodí krást cukr nebo čokoládu (dokonce i když nemají zakázáno o ně požádat). Chtějí tak tuto sladkost sebrat matce, ale současně se snaží vyprovokovat otce, aby se proti tomuto činu postavil a chránil matku před tím, co - jak se domnívají - je v tomto činu stravujícího a ničivého vůči ní. Pokud tyto pamlsky kradou jinde než doma, je to proto, že se jim nedostává zásahu otcovské autority. Mají větší potřebu, aby je někdo omezoval v tomto impulzivním chování, jehož nevědomé důvody v nich vzbuzují úzkost. Snaží se, aby nějaká vnější autorita udělala to, čeho otec není schopen.

Má smysl se znepokojovat, když je dítě mlsné?
Někdo si dělá starosti, protože jeho dítě je mlsné. Ale kdo je to mlsal, ne-li ten, komu jídlo působí potěšení?
Má-li totiž mlsání tak špatnou pověst, je to proto, že ho lidé často zaměňují za nenasytnost. Ovšem když se budeme snažit odlišit jedno od druhého, uvědomíme si, že cílem mlsoty není přejídání, ale požitek. Mlsota vyžaduje jistou citovou a psychickou zralost, i když člověk mlsá o samotě. Takový mlsal totiž předjímá, vypráví, vzpomíná. Navíc, když se mlsota rozvíjí ve vztahu k ostatním, je rozhodně prospěšná pro rozvoj osobnosti! Takže proč by se taková slast měla zakazovat a za skutečnost, že dítě má rádo dobré věci, by mělo být hodno pokárání?
V naší době se vzbuzování pocitu viny v mlsalovi ostatně vede nepřímými cestami - takovému člověku se říká, že bude nemocný, že ztloustne, a vyčítá se mu, že nejí vyváženou stravu� Je to pro dobrou věc, že se mu vyhrožuje všemi těmi tresty, jinak ho nechme spíše slastně vychutnávat!

Nejí jako obvykle
Chuň k jídlu mohou ovlivňovat různé faktory. Tím nejbanálnějším je rozmrzelost. Také například změna školy, hádka s nejlepším kamarádem, stěhování mohou u jedněch způsobit zmenšení chuti k jídlu a u druhých kompenzaci jídlem. I v souvislosti se školními výsledky, stresem v rodině může u dítěte docházet ke ztrátě chuti k jídlu, nebo dítě naopak může hledat útěchu v oblíbeném jídle.
Prázdniny mimo rodinné prostředí bývají pro děti, které s matkou válčí kvůli jídlu, příležitostí spořádat všechno, co se jim namane. Naopak děti, které na matce příliš lpí, budou "cizí" potravu těžko snášet.
Banální nemoc s horečkou člověka připraví o chuň k jídlu, to je známo. Přesto na to některé maminky nedbají a nemohou si pomoci, aby dítě nenutily do jídla proti jeho vůli: "Jez, nebo zeslábneš! Jez, aby ses uzdravil!" A přitom by místo zbytečného nucení stačilo počkat na období rekonvalescence, až se dítě bude zotavovat a také většinou bude jíst víc.
Od určitého věku může smutek za někoho zemřelého vyvolat přechodné odmítání potravy nebo ztrátu chuti k jídlu, ale děje se to z důvodů tak početných a komplexních, že se tu o nich nemůžeme rozepisovat. Jednoduše řečeno, smutek zbavuje chuti k jídlu, a protože zemřelý člověk už nepřijímá potravu, přeživší dítě to dělá také tak.
Co se týče narození mladších sourozenců, pokud nepřipraví o chuň k jídlu, může u dětí (i v 7 až 8 letech věku) vyvolat regresi. Pohled na kojence vzbuzuje chuň na věci, které dítě dříve odmítalo jako "miminkovské jídlo". Takže není nic výjimečného, když starší sourozenec chce ochutnat pití z kojenecké láhve, a proto ji žádá i pro sebe, i když třeba jen na krátký čas. Nebo znovu najde zálibu v kašičkách, v láhvi či hrnečku. To všechno je naprosto normální: identifikace s miminkem, které maminku tak zaměstnává, touha vrátit se k slastem, jichž požívá vetřelec. Jako všechno ostatní, i tento jev pomine, pokud se proti němu nebudeme stavět, a pokud - jak bylo už několikrát řečeno - o všem budeme s dítětem hovořit.

(ukázka je z knihy Nechuň k jídlu, brož., 112 s., 119 Kč, vydalo nakladatelství Portál, 2002).

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Při všem, co děláte, věřte jenom sami sobě. Rádcové, kterých nebude málo, to s vámi vesměs nemyslí dobře anebo nedokážou správně vyhodnotit vaši situaci. V zaměstnání se začínají dít věci,…

Nejčtenější články