I když vám doma nic nechybí, občas vás to táhne jinam – nebo dokonce vedete dvojí život. Proč se ženy, které jsou ve svých vztazích spokojené, pouštějí do riskantních záletů, i když si uvědomují, jaké to může mít následky?
Jedinou zárukou, že se nemůžete zamilovat jinde, je fáze vlastní zamilovanosti, kdy vás zaplavuje ohromné množství chemie, endorfinů a adrenalinu. V tomto období jste imunní vůči komukoli jinému. Fáze zamilovanosti je různě dlouhá, někdy může trvat i více než 2 roky a má svůj vývoj od absolutního okouzlení a fascinace společně s bouřlivě fungující chemií po klidnější období, kdy tomu druhému už nevěnujete ve své mysli a srdci 24 hodin denně, ale zamilovanost to přitom stále je, vysvětluje PhDr. Jitka Douchová.
Rizikové je odcizení
Zmíněné fáze zamilovanosti postupně přecházejí do zralejší a pevnější fáze lásky, kdy se už znáte, víte, co ten druhý potřebuje. Jste na sebe napojení a v rámci lásky můžete respektovat i nedostatky a nedokonalosti milovaného člověka. O lásku se ale stále musí pečovat, musí se rozvíjet a podporovat. „V manželství do vztahu často vstupuje i stereotyp, množství povinností a také všednodennost. Jiná je fáze manželství bezdětného, jiná vztahu, kdy do něj vstoupí děti. Světy obou partnerů se rozdělují, vlastně nejsou rovnoprávné – žena bývá ve většině případů doma s dětmi, muži zůstává jeho dospělý svět, možnost budovat si kariéru. V těchto časech mnohdy dochází k postupnému partnerskému odcizení, což může mít za následek paralelní vztah. A to přesto, že se manželé mají rádi a vlastně považují své manželství za šťastné,“ říká odbornice. Nikdo v tomto období není imunní vůči zamilování se do někoho jiného a záleží vlastně jen na tom, jak s tím zamilovaný člověk naloží.
Nehádáte se? Chyba!
K nevěře ale může dojít i v dalších vývojových fázích vztahu. „A dochází k ní často – rámcově se sedmdesát procent příběhů mých klientů týká nevěry a jejího dopadu na vztah, hledání cest, co s tím. Velmi záleží na tom, zda je nevěra (když jde o paralelní vztah) vyústěním dlouhodobější frustrace jednoho z partnerů ve vztahu, nebo se prostě stane v rámci spokojeného vztahu. K nevěře dochází častěji tam, kde v manželství něco schází – intimita a sexuální život, společné sdílení volného času, vzájemné napojení se na sebe, kde je problematická komunikace mezi partnery, nedostatek ocenění a uznání, podpory od toho druhého, rozdílné zájmy atd.“, vyjmenovává Douchová.
Každopádně platí, že příčin partnerské krize, která nemusí být včas identifikovaná, bývá hodně. „Často slýchám od svých klientů, že si vzájemné odcizování v rámci všednodenních povinností neuvědomovali a pro ostatní byli vlastně vzor idylického partnerského páru – třeba proto, že se nehádali. Přitom absence hádek je ale v podstatě varovný signál – vztah není dost živý a není v něm prostor pro hledání řešení,“ překvapuje psycholožka. „Mluvíme-li o nevěře, je nutno vždy rozlišit, o čem je řeč – zda o sexuální epizodě v rámci flirtu, události, která se stala pod vlivem alkoholu, nebo jde o citový vztah. Ten je nejhorší a vztah ohrožuje nejvíce.“
Přiznání hluboce zraňuje
- Je-li žena dospělá a zralá, mělo by platit, že si nechává svoje mimomanželské pletky pro sebe. „Může s tím pracovat třeba v rámci psychoterapie. Určitě by do toho neměla zatahovat rodinu ani manžela. Je to jen a pouze její boj, který musí zvládnout sama,“ zdůrazňuje psycholožka. Určitě by neměla ulevit svému svědomí a morálním výčitkám tím, že se doma přizná. Partnera, který jí stojí věrně po boku, zraní, a ještě si z něj udělá terapeuta.
Kdo má k takové zradě sklony?
Ve „šťastném manželství“ se to může přihodit nejčastěji těm, kteří:
- Mají minimální nebo nulové předchozí partnerské zkušenosti a cítí, že nepoznali v životě všechno, co mohli, že jim něco uteklo.
- Trpí nižší sebedůvěrou. Vedlejší vztah je pro ně potvrzením jejich sebehodnoty.
- Nejsou monogamně založení, nedovedou si představit, že by celý život od uzavření manželství mohli patřit už jen jedinému člověku.
- Jsou narcistickou osobností. Nemůžou přece zůstat už jen u jediného partnera, potřebují své kvality nalézat a prověřovat i jinde.
- Řadí se mezi romantické osobnosti – touží stále prožívat pocit vzrušení ze zamilovanosti.
- Mají vysoký sexuální apetit – nestačí jim běžný sexuální život v rámci déletrvajícího manželství.
Vsadit na rozum, nebo na cit?
Chcete skoncovat s dvojím životem a rozhodnout se jednou provždy pro jednoho jediného partnera, ale bojíte se, abyste nezvolila špatně? „Na to, jak vnitřně ustát dilema mezi dvěma partnery, neexistuje univerzální recept, záleží na mnoha okolnostech, míře zodpovědnosti, zkušenosti z původní rodiny (vzor z manželství rodičů, sourozenců), míře předchozích partnerských zkušeností atd. Je to složité a komplikované téma,“ konstatuje odbornice. Pomoci může uvědomění si priorit v životě, jistá bilance zisků a ztrát v obou případech – odchod z manželství, nebo naopak setrvání v něm. Vyplatí se zapojit rozum – každý rozchod a rozbití úplné rodiny s sebou nese velmi mnoho důsledků pro velmi mnoho dalších zúčastněných – pokud máte děti. „Stojí zamilovanost za to, komu všemu tím ublížíte? Důležité je si uvědomit, že zamilovanost je právě ono úchvatné chemické období, které netrvá věčně. Milenecký paralelní vztah znamená většinou kradené chvíle plné štěstí, a nevstupuje do toho ona stereotypní všednodennost, množství povinností,“ zdůrazňuje PhDr. Jitka Douchová.
"Článek vyšel v časopise Blesk pro ženy 6/24"
Text: kač