Štěpánka má se svou sestrou velmi napjaté vztahy. Starší Jitka jí několikrát zničila vztahy, Štěpánka jí však vždy odpustila. Teď se ale možná schyluje k další bouři...
Rodina je prý to nejcennější, co v životě máme. A sourozenci jsou víc než přátelé, protože je máte opravdu na celý život. No, musím říct, že v mém případě to není žádná výhra. Právě naopak, moje sestra je velkým postrachem mého milostného života. Nevím, co se vlastně stalo, ale nikdy jsme spolu neměly moc dobrý vztah. Ne, že bychom se nenáviděly nebo jsme se hádaly a praly. Jitka, která je o dva roky starší než já, mě prostě ignorovala. Nikdy si se mnou nehrála, vyhledávala vždy spíš společnost cizích dětí než moji. Když jsme jely s rodiči na dovolenou, raději si četla nebo si našla jinou zábavu, ale se mnou prostě být nechtěla. Nechápali to ani rodiče, ale přisuzovali to nejdřív rozmarnému dětství a později pubertě. Pravý důvod se ale nepodařilo vypátrat ani jim, ani mně.
Tím, že si mě sestra nevšímá, jsem docela trpěla, ale později bych za to byla bývala vděčná. Největší peklo totiž začalo, když už jsme byly ve věku na první lásky a vztahy. Jakéhokoliv kluka jsem měla, dřív nebo později podlehl svodům mé starší setry. Ano, byla a je pořád krásná, ale ani já nejsem k zahození, a tak jsem nechápala, co to má znamenat. Na její obranu musím říct, že se ani nemusela příliš snažit. Stačilo, aby se na onoho jedince usmála a prohodila s ním pár vět, a už byl problém na světě. Přítel se mi přestal ozývat, zato moji sestru bombardoval zprávami, které mi ona ukazovala. S některými pak udržovala krátké vztahy, některé odkopla rovnou. A mně se smála, že si nejsem schopná udržet kluka. Když jsem plakala a ptala jsem se jí, proč je na mě tak zlá a tohle mi dělá, říkala, že ona za to nemůže. Že je to ve mně a v typech mužů, jaké si vybírám.
Když už jsme byly starší a odstěhovaly jsme se od rodičů, snažila jsem se své sestře vyhýbat a pokud to nebylo nutné, svoje partnery jsem jí nepředstavovala. Po nějaké době se ale matka rozhodla dát rodinu dohromady a tlačila nás k tomu, abychom se usmířily. Jitka se mi před rodiči omluvila a vypadala, že to myslí opravdu vážně. S myšlenkou na to, že sestru mám opravdu jen jednu, jsem se rozhodla jí odpustit a zakopat válečnou sekeru. V té době jsem už několik let chodila s Radimem a byla to láska jako trám, takže mě ani nenapadlo, že by nás něco mohlo ohrozit. Setkání s Jitkou přežil bez újmy a zakrátko mě požádal o ruku. Byla jsem štěstím bez sebe. Jaké bylo ale překvapení, když jsem měsíc před svatbou našla doma dopis, kde se mi Radim omlouval, že si mě nemůže vzít, protože miluje jinou ženu! Tou byla samozřejmě moje sestra, a protože věděla, že tohle jí prostě neprojde, radši se s Radimem sbalili a odjeli do ciziny. Co jsem slyšela, kopla Radima do zadku asi po dvou měsících a ten se vrátil zpátky domů. Naštěstí jsem ho nikdy nepotkala. Sestra ale zůstala v zahraničí dlouhé roky a dokonce se tam vdala. Nebyly jsme v kontaktu, měla jsem jen kusé informace od naší matky.
Já jsem si za ty roky našla nového muže, vdala jsem se a máme dvě děti. Manžel vydělává hodně peněz, máme se dobře a děti nám dělají radost. Klid mi ale není dopřán. Před časem měli moji rodiče autonehodu, při které bohužel oba zemřeli. Bylo to strašné období, na které nechci vzpomínat. Na pohřeb samozřejmě dorazila i Jitka. Nejdřív jsem ji nemohla ani vidět, ale když přišla s prosíkem a s tím, že se rozvádí a ráda by se vrátila domů, opět jsme se usmířily. Vzala jsem ji k nám do rodiny, děti si ji okamžitě zamilovaly a ona nám často pomáhala s hlídáním. Poslední dobou ale pozoruji, že si čím dál víc rozumí s manželem a dokonce s ním flirtuje, když si myslí, že o tom nevím. Varovala jsem ji i muže, ale oba tvrdí, že se nic neděje. Možná jsem jen paranoidní, ale kdo by se mi po tom všem, co jsem s ní zažila, divil?