Máte v kapse čerstvý vysokoškolský diplom, před sebou vysněnou cestu do Thajska, navíc s milovaným partnerem po boku. Zalykáte se štěstím, věříte, že takhle skvělé už to bude pořád. Další den se se svou polovičkou do krve pohádáte, a z firmy, kde jste si dohodli práci, vám zavolali, že vás bohužel nemůžou přijmout. Jste otrávení a vlastně se vám už ani do toho Thajska moc nechce. Proč nám ten krutý život nedovolí, abychom byli šťastní pořád?
Podle odborníků obvykle mísíme štěstí a spokojenost, dva stavy lišící se intenzitou a délkou prožívání. Zatímco fungující vztahy, rodina i práce velmi přispívají k dlouhodobějšímu, příjemnému pocitu životní spokojenosti, pocit štěstí je „jednorázová“ prudká emoce, jež nám dovolí se jen nakrátko radovat z něčeho, po čem jsme třeba dlouho toužili. Náš mozek je přitom nastaven tak „šikovně“, že si na euforické stavy velmi rychle zvyká. Znovu a znovu toužíme zažívat tenhle pocit, a to nás nutí „neflákat život“.
„Pokud bychom dlouhodobě byli v extázi, nikam bychom se v životě neposouvali. Je důležité čas od času v životě,uklouznout‘, poučit se a znovu si uvědomit, co je pro nás důležité. Životní lekce jsou tou nejčastější motivací v cestě za štěstím. Posilují nás a upevňují v našich přesvědčeních a hodnotách,“ vysvětluje koučka Nikola Šmorancová.
Život v chaosu
Jak je ale možné, že když jsme všichni nuceni klopýtat přes překážky a všichni chceme být šťastní a milovaní, že se jen málokomu podaří toho dosáhnout? Potíž je v tom, že překážky, které nám život klade do cesty, nás mohou posunout dál, jen když si uvědomíme, že právě od toho tu jsou. Pro mnoho lidí je však život jeden velký chaos a reagují jen na nahodilé události. Žijí ze dne na den, nevědí, co vlastně chtějí, kam by vůbec rádi v životě došli, sami sebe skoro neznají, a tím pádem nemohou poznat ani ty druhé. Často také žijí v mylném očekávání, že budou šťastní díky vnějším okolnostem, až budou vydělávat hodně peněz nebo mít partnery bez chybičky.
„Můžete si říci, že v životě máte vlastně všechno, že vám nic nechybí a nemáte si na co stěžovat, ale pokud se necítíte sami se sebou dobře, pak jako by všechno okolo postrádalo ten pravý smysl. Jen vy sami jste zodpovědní za to, jak se cítíte, nikoli něco nebo někdo jiný,“ říká koučka. Což ovšem neznamená, že bychom se neměli snažit změnit zaměstnání nebo usilovat o lepší bydlení, pokud nám to stávající nevyhovuje. Měnit vnější okolnosti svého života nám ale půjde mnohem snáz, když budeme znát sami sebe a své potřeby a dokážeme reagovat na různé životní situace s určitým nadhledem...
To je holt šťastná povaha
„On je zkrátka šťastná povaha,“ prohodíme občas o někom s trochou závisti. Marná sláva, lidé, kteří se nejvíce zabývají svojí přítomností, eventuálně budoucností, a „nebabrají“ se v tom, co jim nefungovalo v minulosti, to mají v lecčem jednodušší než my ostatní, „komplikované povahy“.
Takoví lidé bývají obvykle rovněž vybaveni tzv. selským rozumem, dokážou od přírody pracovat se svými emocemi, neberou si věci tolik osobně a vědí, co je pro ně v životě důležité. „Na první místo staví svoji spokojenost a dobrý pocit. Ale to neznamená, že by tito lidé byli sobečtí. Oni totiž naopak vědí, že když budou pečovat o svoji vnitřní pohodu, ostatní lidé se s nimi budou cítit dobře,“ podotýká Nikola Šmorancová.
O šťastné povaze však rozhoduje i naše minulost. Pokud jsme prožili pohodové dětství bez velkých problémů, koukáme se na život z jiné perspektivy než ti, kteří vyrůstali v nefungující rodině. Určitou roli v tom hraje také genetika a rozdílnost našich mozků. Jsou lidé, kteří jsou od přírody optimisté, a pak ti, kteří vidí život spíše jako velkou černou kouli na noze. „K aspektům, které rozhodují o naší schopnosti zažívat štěstí, je třeba přihlížet.
Na druhou stranu, se svým mozkem jsme schopni pracovat, takže máme možnost ovlivňovat svou mysl i s tím spojené prožívání. Vymlouvat se na genetiku a nešťastné dětství nemá smysl. Všichni se můžeme naučit vyrovnanosti pravidelným tréninkem mozku, například meditací,“ dodává koučka.
Štěstí bez partnera? Jde to vůbec
Lidé jsou obecně šťastnější, pokud mohou s někým svůj život sdílet, milovat a být milováni. Od pradávných dob jsme naučeni žít v partnerství a naše instinkty nám velí najít si k sobě partnera. Možná jsme tak nastaveni, abychom měli motivaci zachovat rod. Je pravda, že existují lidé (i když jich není moc), kteří mají vztahy ve svém žebříčku hodnot třeba až na pátém šestém místě. Je ale dobré si uvědomit, že žebříček hodnot se během života mění.
„Myslím si, že dočasně je určitě možné být šťastný i bez partnerského vztahu. Ale lidé, kteří tvrdí, že to tak mají dlouhodobě, se většinou v životě už nejednou spálili a nechtějí to znovu dopustit. Raději tedy žijí sami. Je to bezpečnější způsob, jak se uchránit od možných zklamání ze strany druhých, avšak šťastnějšími je to nedělá,“ uzavírá koučka.
Z dlouhodobého pohledu zkrátka každý zdravý člověk vztahy potřebuje, touží být s někým, kdo jeho život obohatí, bude ho s ním aspoň částečně sdílet a dá mu větší smysl. Ale rozhodně to nutně nemusí být životní partner. Stačí zkrátka někdo, kdo je nám blízký a komu otevřeme své srdce a duši.
12 TIPŮ, JAK PODPOŘIT ŠTĚSTÍ A LÁSKU VE VZTAHU
1. Poslouchejte hudbu. Podle studie, kterou si zadala švédská hudební služba Spotify, jsou tři nejvášnivější písně Time of My Life od Dirty Dancing, Sexual Healing a Bolero.
2. Vyjádřete vděčnost. Nejúčinnější způsob, jak udržovat plamen vášně, je začít myslet a jednat laskavě. Volte láskyplná slova a často partnera chvalte.
3. Praxe feng-šuej. Proměnit ložnici v místo klidu i vášně s pomocí zásad feng-šuej. Začněte tím, že odstěhujete počítač a televizi.
4. Udržujte pozitivní iluze. Výzkum Marcela Zentnera na univerzitě v Ženevě prokázal, že muži a ženy, kteří i nadále tvrdí, že jejich partner je atraktivní, vtipný, laskavý, a tedy pro ně ideální, jsou ve vztahu spokojeni.
5. Praxe odpuštění. Neměli bychom v sobě dusit a přiživovat staré křivdy a pocity ublížení. Odpuštění je úlevné a pro láskyplný vztah nezbytné.
6. Často se spolu smějte. Muži mají rádi ženy, které se smějí jejich vtipům, a ženy dávají přednost mužům, kteří je umí rozesmát.
7. Probouzejte se veselí. Až se ráno probudíte, řekněte své lásce: „Co pro tebe mohu udělat, aby ses dnes cítil/a v pohodě?“ A ať už odpoví cokoli, jen se usmějte a povězte: „Prostě mě nech, abych to zkusil/a.“
8. Napište milostný dopis. Žádný e-mail, ale skutečný dopis v obálce a se známkou. Jak začít? Co třeba takhle: „Vím o milionu důvodů, proč tě miluji. Tady jsou první tři...“
9. Obdarujte druhého nasloucháním. Sejděte se doma nebo na nějakém klidném místě, uvařte si kávu a plně se soustřeďte na všechno, co partner řekne. Věnujte pozornost jeho myšlenkám.
10. Mluvte o problémech hned . Vytvořte si doma bezpečné místo, kde můžete mluvit o problémech, jež vás stresují a trápí, a navrhněte, jak by se daly řešit.
11. Dívejte se na sebe se zalíbením. Najděte obrázek, kde se vy i váš partner šťastně usmíváte. Fotku si nechte zarámovat, nebo si ji prostě jen připněte magnetem na ledničku: „Líbí se mi vidět nás šťastné.“
12. Nikdy nechoďte spát naštvaní. Hněv nechte za dveřmi ložnice, váš pokoj by měl patřit jen lásce, vášni a radosti.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie