Covid versus válka
Odeznívající obavy z covidu-19 vystřídaly obavy z války a jejích důsledků pro sousedící země i celý svět. Během dvou minulých let jsme se střídavě obávali o zdraví, nebo dokonce život blízkých či nás samotných. Některých z nás se důsledky pandemie dotkly i v podobě ekonomické – ztratili jsme část příjmů a museli omezit podnikání. „V porovnání s časem před pandemií vzrostl v roce 2021 výskyt duševních onemocnění v ČR o 30 %. Oproti první vlně vzrostl u dospělých Čechů výskyt úzkostí dvakrát a výskyt deprese a rizika sebevraždy třikrát. Zejména ženy a mladí lidé pociťují zvýšení stresu, pocitů osamělosti a vzteku,“ upozorňoval v těchto souvislostech na webu Polikliniky AGEL Ostrava psychiatr Stanislav Ostatník.
Mnozí rodiče měli též oprávněné obavy o vzdělání dětí i o jejich psychický stav. Nemálo dětí a adolescentů vyhledalo v posledním roce odbornou pomoc, někteří doslova za pět minut dvanáct. Narůstal počet dětských sebevražd, sebepoškozování i poruch příjmu potravy. Poslední dva roky jsou tak pro řadu z nás nesnadné, avšak tolik vyhlížená stabilita a klid se bohužel zdají být v nedohlednu – válka je strašná věc, možná nejstrašnější. Jak si zachovat psychickou rovnováhu a klid, jak být sám sobě oporou?
Co se děje na ukrajinsko-slovenských hranicích? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 6
Nebuďte stále on-line
Doba, v níž žijeme, nás informacemi zaplavuje tak rychle, že je takřka nemožné je zpracovat. Jsou-li navíc převážně negativní, budou mít zcela jistě vliv na naši psychiku – ať už se tomu vědomě bráníme, nebo ne. „Pokud je informací přespříliš, neustále se opakují a jsou navíc negativní, může to být psychicky velmi zatěžující. Subjektivně pak narůstá i pocit z hrozícího rizika a s tím i vnitřní napětí. Být dlouhodobě ve stavu vnitřního napětí není pro naše tělo příliš prospěšné…“ uvádí kupříkladu psycholog Martin Pospíchal, který se dlouhodobě zaměřuje na oblast zvládání psychické zátěže a stresu. Mnoho odborníků během pandemie, ale i nyní varuje před nepřetržitým sledováním zpráv. Čím svoji mysl živíme a vykrmujeme, to v ní roste! Živíme-li ji negativitou a strachem, nemůžeme se divit, že se cítíme pod psa. Nejde o to, strkat hlavu do písku, to ne, ale pečlivě si hlídat, kolik informací konzumujeme.
Markéta Žídková
28. února 2022
Pokračování 3 / 6
Pozor na fotky a videa!
V případě, že ve vás den za dnem roste strach a úzkost, rozhodně se vyhněte rozklikávání válečných fotogalerií a videí – naprosto ničemu tím neprospějete, nikomu tak nepomůžete. Naopak! Budete ještě vyděšenější a váš strach se bude časem podepisovat neboli somatizovat i na vašem fyzickém zdraví. V konečném důsledku budete trpět nejen vy, ale i vaši blízcí!
Pokračování 4 / 6
Pomáhejte druhým
Strach a úzkost násobí nejen neustálé sledování válečných hrůz v médiích, ale i pocit vlastní bezmoci. Zcela bezmocní ale nejste! Můžete pomáhat – darovat, organizovat pomoc, přihlásit se jako dobrovolník. Pochopitelně ne jako dobrovolník do války, ale můžete nabídnout kupříkladu ubytování a třeba i profesní pomoc. Kde a jak lze pomáhat, najdete například na stránkách humanitárních organizací Člověk v tísni nebo Stojíme za Ukrajinou.
Lucie Kořistová
3. října 2021
Pokračování 5 / 6
Nebuďte sama!
Pokud jsme vyplašení a úzkostní, rozhodně nezůstávejte sami, a to ani v případě, že byste tak nejraději učinili! Svěřujte se blízkým, mluvte o svých pocitech, nezavírejte se sami do sebe. Samota má sice na poli psychického zdraví a nabírání sil své nezastupitelné místo, ale nikoliv ve stavech počínající úzkosti a strachu. Dobrým pomocníkem je také pevný denní režim a obyčejné denní rituály. Máte-li pocit, že ve vaší blízkosti není nikdo, kdo by vás vyslechl či chápal, nerozpakujte se kontaktovat třeba Linku první psychické pomoci nebo Linku duševní tísně.
On-line poradnu či terapie, a dokonce i speciální aplikaci najdete na Nepanikar.eu
Pokračování 6 / 6
Kdy vyhledat odbornou pomoc
Odbornou pomoc rozhodně vyhledejte ve chvíli, kdy vám nepříjemné pocity vysají ze života pocity radosti i štěstí. Vaše myšlenky pak bývají roztěkané, nemůžete se soustředit nebo se neustále utápíte v katastrofických scénářích. Varovným signálem je i to, začíná-li vaše tělo somatizovat úzkost do různých tělesných projevů a obtíží. Projevují se kupříkladu jako poruchy spánku či dýchání, buší vám srdce a váš žaludek je neustále „na vodě“.
U dětí, které své psychické problémy nedokážou ještě přesně sdělit, může rodičům velmi pomoci přehledná tabulka sdružení Locika, kde odborníci popsali nestandardní projevy chování v jednotlivých věkových kategoriích, které s úzkostí a strachem z válečného konfliktu mohou přímo souviset. Malé děti mohou v takové situaci špatně spát, jíst, být nezvykle fixované na rodiče, různě „zlobit“ a mít tendenci k regresivnímu chování – to vše by si měl dospělý přeložit jako volání o pomoc!
