Život učí pokoře
„Lidé, kteří se soustředí hodně sami na sebe, mají větší sklon k narcismu i ve vyšším věku než lidé, kteří jsou přirozeně empatičtí. Nicméně ty negativní vlastnosti narcistů jako přecitlivělost a tvrdohlavost v průběhu života ustupují, zatímco míra sebeovládání se zvyšuje,“ uvedli docent William J. Chopik a profesor Kevin J. Grimma, kteří nedávno vedli studii na toto téma.
Narcisismus je podle vědců v mládí normální, ale postupem času se jeho projevy zmírňují. „Většina lidí se v životě setká s věcmi, které je naučí pokoře. Například první zaměstnání, kde musíte pracovat jako součást týmu, vás naučí spoléhat se na ostatní. Být dobrým partnerem zase vyžaduje naučit se dívat se na svět perspektivou někoho jiného,“ vysvětluje Chopik. Nicméně to, kolika lidem se jedinec během svého života přizpůsobí, se může velmi lišit. „Někteří lidé se dramaticky mění, zatímco jiní se nezmění vůbec. Jednou z velkých záhad ontogeneze (vývoje) osobnosti je to, proč se lidé mění,“ prohlásil Chopik.
Libuše Procházková
20. února 2015
Pokračování 2 / 4
Nezáleží na datu narození
Starší lidé si rádi stěžuje na dnešní mladé, že jsou sebestřední, nevychovaní a nemyslí na ostatní. Tak to má každá generace, která zestárne. Podle vědců je to však naopak. Když vědci studovali narcismus mezi 747 účastníky narozenými v letech 1923 až 1969, zjistili, že minulé generace byly v mládí ve skutečnosti o něco narcističtější než lidé narození později.
„Později narození byli méně přecitlivělí a dokázali se lépe ovládat. Například generace, která dospěla na počátku 50. let, byla sebestřednější než ta, která dospěla v 60. letech. Celkově se však jednotlivé generace navzájem od sebe příliš neliší,“ uvedl Chopik. Mladí lidé jsou obecně narcističtější než starší lidé, protože je to součást zrání jejich osobnosti. Bez ohledu na to, kdy se narodili. Přičemž muži mají tendenci být narcističtější než ženy.
Pokračování 3 / 4
Lepší porozumění narcismu
Klinický psycholog Clinton Moore z australského Sydney však upozorňuje, že je rozdíl mezi sebestředností a poruchou osobnosti. „Když je řeč o narcismu, je však třeba rozlišovat, zda je o klasickou sebestřednost, nebo o narcistní poruchu osobnosti. V prvním případě vidíme, jak se míra sebepojetí od dětství přes adolescenci až do středního věku mění pod vlivem intenzivních sociálních tlaků. Jak lidé stárnou, život obecně je učí proti tomuto typu narcismu bojovat. Nicméně v případě, že jde o poruchu osobnosti, má jedinec poměrně stabilní povahu, která i když je velmi sebestředná, se během života příliš nemění,“ vysvětluje Moore.
Podle jiných se dokonce narcismus jako porucha osobnosti může s věkem zhoršovat. „Narcistická porucha osobnosti se projevuje přehnanými představami jedince o vlastní důležitosti a privilegovanosti, a to i bez ohledu na skutečné výsledky jednání. Zklamání z nesplněných očekávání, které tak logicky postupně se stárnutím přichází, vede k prohlubování propasti mezi iluzemi dotyčného a realitou. Narcisté se tak stále víc zaměřují na sebe, aby realitě unikli,“ tvrdí klinický psycholog z New Yorku Stanley H. Teitelbaum.
Laura Poláková
15. prosince 2018
Pokračování 4 / 4
Když se v životě nedaří
Jak lidé stárnou, mají sklon brát se méně vážně. Když se jim však v životě nedaří, tyto sklony se nemusí projevit. „K osobnímu růstu je třeba sebereflexe. Když se lidem příliš nedaří, problémy je pohltí. Oni pak nezískají nadhled, který potřebují, aby zjistili, že se svět netočí jen kolem nich,“ vysvětluje Gina Marie Guarinová, mentální koučka. Aby jedinec vyzrál, musí převzít odpovědnost za svůj život a uvědomit si, jak ovlivňuje svým jednáním lidi kolem sebe. „Přijmutí odpovědnosti za svůj osobní i profesní život nám pomůže zbavit se narcistních sklonů,“ tvrdí Gaurinová.
Laura Poláková
24. listopadu 2019