Magickému kouzlu číselných hádanek, jež si uchovaly původní japonský název sudoku, propadá stále více čtenářů novin a časopisů. Příčina je podle Novozélanďana Wayne Goulda, jenž je objevil v Zemi vycházejícího slunce a s trochou nadsázky daroval celému světu, poměrně prostá.
Se sudoku je to podobné jako s hudbou. Při jejich řešení neexistují jazykové bariéry, které by jakýmkoli způsobem omezovaly jejich fanoušky. Přestože Wayne Gould tento hlavolam, jenž podporuje a rozvíjí logické myšlení, pojal jako počítačový program, který dával nepřeberné možnosti zadání i jejich řešení, brzy nabyl i své tištěné podoby.
Jako první se hry ujal seriózní londýnský deník Times a po něm následovaly tiskoviny na dalších kontinentech. "Jsem nesmírně hrdý," říká Gould, "že se mi sudoku nejen podařilo objevit, ale především pro ni získat pozornost takového množství lidí, kteří se do jejího rozuzlení vrhají s plnou vervou." Jemu samotného zabere vyřešení její nejjednodušší formy zhruba pět minut, na středně těžkou potřebuje od dvanácti do patnácti minut a nejtěžší si vyžádá dvacet až třicet minut.
"Je to něco úplně jiného než třeba křížovka," zdůrazňuje objevitel sudoku. "Má kompaktní tvar, je malá, obejde se bez slovních výrazů."
Ačkoli její pravidla jsou zcela prostá, navzdory nim je nesmírně náročná na myšlení a uvažování. (Plus)