Sůl je nepostradatelná pro správné fungování buněk, nervů a svalů, a proto ji potřebují lidé i zvířata. Přesto jí dnes konzumujeme mnohem více, než je zdravé. Zároveň na ní snadno vzniká závislost. Co prakticky znamená omezit přísun soli? Proč byla historicky tak ceněná, jak se těží a jaké zajímavé druhy soli existují?
Sůl provází lidstvo už tisíce let, první potvrzené zprávy o její těžbě máme ze 3. tisíciletí před naším letopočtem. Bez soli nebude fungovat žádný živý organismus, potřebují ji lidé i zvířata. A není to jen o jídle, sůl je potřeba v průmyslu, v chovatelství i zemědělství.
Proč je sůl tolik důležitá pro živé organismy
Živý organismus potřebuje sůl (NaCl) k tomu, aby pomocí sodných iontů udržel napětí v buňkách a aby udržel velikost červených krvinek. Prvek sodík je nezbytný k přenosu nervových impulzů a také pro svalovou aktivitu. Pokud máme soli optimální příjem, máme v rovnováze i tělní tekutiny.
Doporučovaný denní příjem soli je 5 až 7 g, množství odpovídající čajové lžičce. Vše, co je navíc, není prospěšné, ale tělu škodí. Nenápadně, zato vytrvale.
Sůl je potřeba i pro zvířata, lesníci doplňují zvěři v lese krmnou sůl, která se v dešti nerozpadá, vlhkem a olizováním spíš tvrdne. Na rozdíl od lidí si zvíře soli vezme jen tolik, kolik potřebuje.
Sůl byla opravdu nad zlato, zbohatla na ní města i panovníci
Se solí se obchodovalo odjakživa, u nás se přepravovala po obchodních stezkách už ve 13. století, a protože se ve středověku používala jako konzervační prostředek, obchody kvetly. V 16. století už vedla přes naše území vyhlášená „Zlatá stezka“ přes Šumavu (Prachatice, Pacov) dál na sever do Pobaltí. Vysoké daně z obchodu se solí plnily úspěšně královskou pokladnu po celá staletí.
Sůl se nikdy nezískávala snadno a platí to dodnes: Buď se těžila v dolech, nebo se získávala louhováním ze solanky (když se do ložiska napustila voda, vyčerpala se s rozpuštěnou solí na povrch a nechala se krystalizovat). Dalším zdrojem soli jsou moře, kde se v mělčích vodách budují saliny, místa, kde se voda odpařuje a sůl zůstává. Ta se pak musí čistit od příměsí a teprve poté se konzumuje.
Solné doly máme za humny: V Polsku důl Velička, fungující několik století. Dnes je atrakcí pro turisty s přístupnou trasou 3,5 km. Najdete tam kapli, koncertní sál, restauraci i podzemní jezero.
Sůl není jen bílá, znáte ty barevné?
Kuchyňská sůl se získává z kamenné soli rafinací, pak se obohacuje jodem. V našich zeměpisných šířkách máme k jodu omezený přístup (nemáme mořské ryby a jedlé řasy), nedostatek tohoto prvku se projevuje celkovou únavou, chladnými končetinami, suchou pokožkou a při trvalém nedostatku dochází i na poruchy štítné žlázy.
- Růžová himálajská sůl z Pákistánu je u nás dobře známá, prodávají se z ní oblíbené solné lampy a bývá ve vybavení solných jeskyní. Její zbarvení způsobuje obsah železa s příměsí vápníku a hořčíku. Solné lampy mají blahodárný vliv na čistotu ovzduší v místnosti, udržují imunitu dýchacího ústrojí a svým světlem působí zklidňujícím dojmem i na psychiku.
- Modrá perská sůl se těží v Íránu, její změněné fyzikální vlastnosti při vzniku ložiska způsobily, že se při odrazu světla jeví jako modrá. Má vysoký obsah draslíku.
- Černá sůl (je spíš temně fialová) pochází z Pákistánu, chutí a vůní připomíná vařená vejce.
Kamennou sůl těženou v poušti, kam se nedostanou kamiony, ještě dnes přepravují karavany velbloudů.
Bez soli se vařit nedá, nadbytek škodí
U nás se konzumuje minimálně dvakrát více soli, než je doporučeno (stejně jsou na tom v Bulharsku). Nadbytek v příjmu soli se neprojeví hned, někdy si ani neuvědomíte, že projevy souvisejí s nadměrným solením.
- Prvním projevem bývá žízeň, častější pití a častější močení (a nová potřeba pití). To vede k tomu, že ledviny vyplavují s přebytečnou solí i vápník: S jeho úbytkem se pojí osteoporóza – řídnutí kostí.
- Druhým projevem nadměrného požívání soli mohou být kruhy pod očima: Když se naruší krevní oběh, nadbytečný sodík zadržuje sůl v těle, a otékají místa s nejjemnější pokožkou.
- Dalším příznakem nadbytku soli jsou otoky končetin a bolest svalů při námaze. Přidat se můžou i bolesti hlavy.
Na slaném vzniká závislost, jídlo se zdá chuťově výraznější a ze soli se stává droga.
Snížit příjem soli kvůli vlastnímu zdraví chce pevnou vůli: Znamená to omezit hlavně uzeniny, slané sýry, slané pečivo a oříšky k televizi. Plné soli jsou i hotové kořenicí směsi a bujony, takže z toho vychází, že 75 % přijímané soli dostáváme jinak než pouhým přisolením ze slánky na stole.
Sůl je i ve sladkém pečivu, v konzervách s nakládanou zeleninou, v kečupech, hotových omáčkách a dipech, prostě kam sáhnete, všude je sůl. Pozor na ni by si měli dávat hlavně lidé ve věku nad padesát let, lidé s diabetem a hypertenzí. Zkuste při vaření doma raději bylinky a slánku nedávejte na stůl, někdo ani neochutná, a už solí…