1. Když jsem jeho novou partnerku poprvé uviděla, došlo mi, že neodešel za krásou
Už je to rok a půl, co jsem svou matku neviděla. Už je to rok a půl, kdy jsem udělala největší hloupost ve svém životě. Pokusila jsem si vzít život. Spolykala jsem prášky. Bohudík jich bylo málo. S pomocí terapeuta se nyní snažím „dát do kupy“ a také odpustit své matce, která mě od mého dětství neustále utvrzovala v tom, že jsem ošklivá, a tak se musím snažit být alespoň chytrá a k mužům rafinovaně vstřícná, abych si podle ní vůbec nějakého našla a udržela.
Manžel se zamiloval a odešel k jiné. Odešel však v rámci celé šílené situace čestně (dá-li se to tak říct) a během majetkového vypořádání udělal spoustu ústupků. Dceru máme ve střídavé péči. Když jsem byla hospitalizovaná, tak se o ni vzorně staral. Po propuštění z léčebny se mi zcela vážně omluvil, prý cítil i svůj díl viny.
Když jsem se později poprvé náhodou viděla s jeho novou partnerkou, došlo mi, že opravdu neodešel za krásou, jak jsem si myslela. Ostatně exmanžel mi to, na rozdíl od mé matky, tvrdil vždy. Jeho nová žena je o šest let starší, neatraktivní, ale velmi extrovertní, veselá, evidentně s velkým srdcem a také velmi velkými boky. Tehdy mi došlo, že opravdu nešel za krásou, ale prostě za láskou – nebylo to férové, ale vím, život se mnou a mou máti za zády nebyl vůbec lehký. V okamžiku, kdy jsem tohle pochopila, se mi moc ulevilo a také mi došlo, že na onen krok přes hranu dolů mě systematicky připravovala má vlastní matka! (I když samozřejmě ne vědomě.)
- Jak se vyvíjel Světlanin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Máti říkávala, že jsem celá její tchyně
Pochopitelně tu nechci ukazovat svou fotku; jsem od dětství takový ten kostnatý chlapecký typ bez boků a prsou. Navíc mám bledou pleť, hodně nepoddajné vlasy neurčité barvy a opravdu velký nos – prostě nic moc. Má vždy elegantní máti mi můj vzhled ráda připomínala. S oblibou také zdůrazňovala, že jsem celá její tchyně, a že moc doufá, že alespoň mozek budu mít po ní. V opačném případě bych prý měla jít raději rovnou do kláštera dělat dobře nemohoucím a sirotkům. Ano, to mi říkávala má vlastní máma!
„Ošklivou a blbou nebude chtít nikdo, tak se musíš aspoň dobře učit a být milá, “ byla během celé školní docházky oblíbená věta mé matky.
Nyní v dospělosti už trochu chápu matčiny důvody, což ale neznamená, že s nimi souhlasím! Matka nemohla dlouho otěhotnět, moc si přála syna. Nakonec se jí narodila dcera, která ale nebyla dle jejích představ. V dětství mi navíc zemřel otec, měl infarkt, když byl po revoluci sesazen z vedoucí funkce. Máma mu měla za zlé, že „nepřevlékl rychle kabát“ a byl dle jejich slov slaboch. Po jeho smrti se musela začít ohánět, na což nebyla zvyklá. Život byl najednou jiný, než si představovala.
Pokračování 3 / 4
3. „Ten s tebou nezůstane, ten má na víc!“ řekla, když poznala mého přítele
Nyní už chápu, že jsem celé dětství pro máti představovala hromosvod veškeré její životní frustrace. „Já se na tebe nemůžu ani podívat. Bože můj, můžeš se aspoň narovnat a učesat. To snad nic nestojí, ne?“ slýchávala jsem například i jako dospělá, když jsem přijela z kolejí na víkend domů. A tak jsem jezdila míň a míň. V pátém ročníku jsem začala chodit s budoucím manželem. Spojoval nás zájem o obor, který jsme studovali, a o sport, ve kterém jsem vždy vynikala. Možná i proto mě na vysoké všichni brali (na to jsem nebyla zvyklá), poprvé jsem byla oblíbená, zvaná a vyhledávaná.
„Ten s tebou nezůstane, ten má na víc!“ byla první reakce na seznámení s mým přítelem. A tato jedovatá věta, ač jsem si to nepřipustila, se ve mně zahnízdila pěkně hluboko! Když si vše promítám zpětně, chovala jsem se v manželství přesně dle instrukcí mé matky – byla jsem bezvýhradně loajální, snaživá, přehnaně submisivní, všechno jsem chtěla mít „nej“, jen aby mi neutekl. I když to můj muž nevyžadoval, chovala jsem ho jako miminko v bavlnce, a když se v jeho okolí zjevila jeho nynější partnerka, která srší sebevědomím, ženskostí a životní energií, úplně ho to převálcovalo. Nelhal mi, on to neumí, prostě mi řekl vše narovinu. Samozřejmě jsem se strašně zlobila, byla zraněná a právem naštvaná, ale díky terapii jsem mu odpustila a dokážu s ním komunikovat. Máti ale odpustit nedokážu.
Pokračování 4 / 4
4. Chtěla bych jí odpustit
Možná si říkáte, že mé matce ani odpustit nejde, jenže mě všechna ta hořkost strašně otravuje život. Myslím, že jsem ušla velký kus cesty, začínám se mít ráda, nesnažím se každému zavděčit, a musím po dlouhé době říct, že začínám být se sebou a svým životem docela spokojená. Daří se mi v práci, dcerka se vcelku vyrovnala s rozvodem a střídavá péče (manžel bydlí 2 km ode mne) zatím funguje dobře. S exmanželem se na všem bez problémů dohodneme.
Nejpalčivěji bolavé místo v mém životě je stále můj vztah s mámou. Jako matka ji vůbec nechápu. Přála bych si, aby mě měla ráda, aby pochopila, že štěstí se neodvíjí od toho, jak vypadáme. Zatím jsem ale nedokázala se s ní po roce a půl ani sejít.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!