SYLVA (29): Přítel fanaticky miluje zbraně a lov. Jde z toho strach

SYLVA (29): Přítel fanaticky miluje zbraně a lov. Jde z toho strach

Sylvy přítel vlastní přes stovku různých typů zbraní. Nejde jen o střelné zbraně, ale také o různé typy mačet, dýk, luků i kuší. Zbraně jsou jeho vášeň, stejně jako lov kuší a lukem, za kterým cestuje do zahraničí.

Nejprve jsem ho učila střílet z luku, pak jsme spolu začali chodit

Jsem úplně normální holka, s úplně normálním zaměstnáním. Podle některých lidí se však věnuji poněkud netradičnímu sportu – mně ale nijak zvláštní nepřijde. Odmala jsem členem oddílu sportovní lukostřelby, stejně jako moji rodiče. Nikdy jsem nebyla žádný velký talent, což brzy rodina pochopila a nijak mě do lukostřelby netlačila. Možná i proto mám tento sport moc ráda, v pubertě jsem díky němu byla pro okolí „zajímavá“ a nyní v dospělosti je pro mě úžasnou mentální relaxací. A také jsem se díky němu seznámila se svým přítelem.

Přítel byl účastníkem kurzu, který pro veřejnost pořádal můj otec. Tátovi občas s kurzy pomáhám – nelektoruji, na to nemám oprávnění –, ale starám se o administrativu a přímo na kurzu hraji roli „podržtašky“. Klidně bych se touto prací živila, kdyby mě uživila, ale bohužel… Vyhovuje mi, že jsem stále na nohou, v pohodlném (nebankovním) oblečení a obutí, komunikuji s motivovanými a natěšenými lidmi, které baví, co právě dělají a hltají každé mé „moudro“. Mezi otcovými klienty je navíc řada zajímavých lidí – a jeden z nich je i můj současný přítel.

Jak se vyvíjel Sylvy příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Fotky z prvního lovu kuší a lukem mě zaskočily

S přítelem bydlím v jeho domě už dva roky. Je o pět let starší, rozvedený, bezdětný. Přítel je ve své podstatě velký introvert (ale kvůli své profesi umí skvěle „sehrát“ i roli veselého extroverta), je velmi pořádkumilovný (to po předchozím vztahu s naprostým chaotikem vítám), trochu puntičkář (to jsem též) a také zbožňuje psy (to já také, máme dva). Vlastně se k sobě moc hodíme, konflikty jsou u nás spíše výjimečné. Svoje obavy a vnitřní neklid jsem s ním zatím nijak neřešila. O co vlastně jde?

Přítel je vlastníkem několika legálně držených střelných zbraní a dále desítek zbraní podléhajícím i nepodléhajícím zákonem stanovenému ohlášení. V jeho domě mají zbraně, a v poslední době i několik trofejí, vlastní „obývák“ v němž je kromě tanku a „atomovky“ snad všechno, co si lze představit. Pochopitelně trochu přeháním…

Na zdi a ve speciálních policích i v uzamykatelných vitrínách najdete vybavení pro malý polovojenský oddíl. Přítel vlastní různé střelné zbraně, dýky, meče, mačety, starší i supermoderní duralové kuše s vynikající optikou a třeba i moderní kladkové luky. Luky a kuše poslední půlrok používá i k lovu. Pochopitelně ne v Čechách, u nás legislativa tento typ lovu nepovoluje. Avšak v mnoha zemích, a ne až tak vzdálených, ano. Když jsem viděla fotky z prvního přítelova „výletu“ na východ, měla jsem docela „husinu“…

Pokračování 3 / 4

Strach a pocit hnusu

Abych byla upřímná, nejsem ani zdaleka vegetarián, maso jím, a ráda! I když mám dost výhrad k tomu, jak se se zvířaty zachází ve velkochovech, při transportech a na jatkách, z tohoto pohledu je vlastně lov volně žijící zvěře pro maso daleko humánnější. Jenže přítel maso takřka nejí, a tak jeho slabost pro lov kuší a lukem nedává v mých očích moc smysl. Nevadí mi krev a nejsem žádný „cimprlín“, ale fotky, které mi přítel ukazoval, ve mně vzbudily hodně rozporuplné pocity.

Snímky majestátních zvířat, skolených pro zábavu (mnohdy bohužel ne první ranou), nápadně kontrastovaly s radostnou pýchou lovců – respektive přítele. Bylo to prostě divné! Vlastně mi od té doby přítelova záliba ve zbraních a částečně i v lovu začíná nahánět strach a budí ve mně pocity hnusu. Přítel není vznětlivý ani nijak agresivní, nikdy se ke mně nechoval hrubě, jen jsem z něj v poslední době začala cítit takový zvláštní chlad. A také mě v poslední době hodně přemýšlím, jak to se všemi těmi zbraněmi bude, až budeme mít děti.

Pokračování 4 / 4

Obávám se o naše budoucí potomky

Přítel má samozřejmě všechny střelné zbraně, na které má zbrojní pas, řádně zajištěné, jenže dalších potencionálně nebezpečných zbraní máme plnou místnost. Pokud budeme mít za rok či dva děti, bude muset být místnost zamknutá – vím, co umějí neposedná batolata a pochopitelně i starší děti. Bratr má takové neposedy hned tři! Když jsou u nás na návštěvě, nebo je občas hlídám, místnost se zbraněmi zamykám. Tři neposedné kluky, jednoho předškoláka a dva školáky, naše „zbrojírna“ takřka magicky přitahuje. Nejradši by si vše vyzkoušeli.

Za rok mi bude třicet, mám stabilní vztah, plánujeme svatbu a děti, ale já se najednou „ztratila“. Jakoby se v příteli něco během posledního půl roku změnilo a já najednou nevím, jestli s ním a jeho zálibou chci opravdu strávit zbytek života a mít děti. Dvě hodně rozumné kamarádky mi říkaly, že v období, kdy bylo jasné, že jejich vztah spěje ke svatbě a dětem, prožívaly podobné pocity – obě jsou nyní šťastně vdané. Jenže já prostě nevím…

Doporučujeme

Články odjinud