Sylvie si ve svém životě prožila opravdu těžké chvíle. A i když v posledních letech trávila Vánoce sama, nikdy na ně nezanevřela a jejich přípravu si užívala. Letos po dlouhé době ale konečně sama nebude...
Jako malá holka jsem Vánoce milovala. Měla jsem staršího bráchu, který dokázal všechno. A tak jsme vždycky dělali všechny vánoční zvyky, ale taky jsme podnikali výpravy po stopách Ježíška. Co na tom, že jsme ho nikdy nenašli. Když jsme byli pak trochu starší – hledali jsme, kam rodiče ukrývají dárky. Musím říct, že nevím, jak to dělali, ale vždycky je dokázali před námi utajit až do Štědrého dne.
Bydleli jsme v malém domku na kraji vilové čtvrti. Já tu žiju dodnes, ale zůstala jsem sama. Všechno se pro mě zlomilo v „osmašedesátém“. Na gymplu jsem se seznámila s Milanem. Byli jsme taková ta středoškolská láska, co vypadá, že vydrží navěky.
Kristýna Witnerová
20. prosince 2020
Jenže já se po gymnáziu nedostala na vysokou do Prahy a Milan ano. Byl opravdu dobrý v biologii, chemii a přitom citlivý kluk, takže medicína pro něj byla jasná volba. Na stejnou fakultu vzali z naší třídy ještě mojí nejlepší kamarádku Sašu. Říkala jsem jí: „Aspoň mi ho tam v tý Praze pohlídáš.“
Jenže ukázalo se, že jsem byla naivní. Milanův ročník odjel na měsíční stáž do velké nemocnice Sv. Thomase v Londýně. To bylo v červenci 1968 po konci zkouškového období. Milan mi tehdy jen volal, že mě miluje, ale na prázdniny nepřijede, byla to velká příležitost. A že se uvidíme, až se vrátí.
Kristýna Witnerová
17. prosince 2020
Pak ještě volal z Londýna, že si to v Anglii protáhnou a se Sašou a ostatními to tam trochu procestují. Jenže přišel srpen, do Československa vtrhli Rusové a Milan i se Sašou už v Anglii zůstali.
Psali mi, omlouvali se, že nechtějí žít bez svobody, a ať za nimi přijedu. Jenže to už nešlo, spadla klec. Na Vánoce mi pak přišel placatý balík. Od Milana. V dopise psal, že nechtěl, aby to takhle dopadlo, ale že se kvůli nějakým papírům se Sašou vezmou, ať na ně nevzpomínám ve zlém. A že mi posílá desku anglických a amerických koled Christmas Swing, prý jsou dokonalé. A já na ně budu moct tančit svůj milovaný swing. „S kým asi?“ Zařvala jsem tenkrát do svého pokoje…
Kristýna Witnerová
13. prosince 2020
Rodiče v průběhu 80. let oba po sobě odešli. Táta umřel na infarkt, máma ze žalu. Bylo to po tom, co brácha utekl do Německa, ale dlouho si svobodu neužil. Zabil se při autohavárii nedaleko Mnichova. Zůstala jsem v celém domě sama. Opravdu dlouho jsem se z toho všeho vzpamatovávala. Na nějaký další vztah jsem už nikdy nepomyslela. Žila jsem ze dne na den, životem nudné bankovní úřednice.
Jen Vánoce jsem nepřestala milovat. Všechny ty nádherné a šťastné vzpomínky… A protože jsem vždycky ráda pekla cukroví a hlavně perníky, celý prosinec jsem pekla. Rozdávala jsem to kolegyním, které s malými dětmi nestíhaly, do hudebky jsem pekla perníky na zdobení stromečku.
Občas chtěla perníčky ředitelka školky na besídky pro děti. Cukroví si brávali i do domova důchodců. Tančila jsem okolo plotny, okna dokořán, ven se linula vůně perníku a zvuk těch Milanových koled Christmas Swing. Ale bylo mi smutno….
Laura Poláková
24. listopadu 2020
Až letos mi do schránky přišlo dětskou rukou malované přání. Od sousedů z vedlejšího domu, kteří budou trávit Vánoce s dcerou a vnoučaty. Na pozvánce stálo: "Paní Sylvie, přijměte od nás pozvání ke štědrovečerní hostině. Chceme Vám poděkovat, že celá léta pro nás vytváříte neopakovatelnou atmosféru během celého adventu. Vánoce pro nás vždy začnou v okamžiku, kdy otevřete okno do ulice, už od zastávky cítíme vůni perníku a slyšíme swingovou melodii Santa Claus is Coming to Town…" Pozvání jsem přijala a už se po letech těším na opravdové Vánoce!