Syn se přiznal, že je gay. Manžel ho vyhodil z domu!

Nechápu, že najednou pro něj přestal existovat. I pro mě je to těžké a budu potřebovat ještě dost času se s tím smířit.
------------------------
Je ta ženská normální? Smířit se s tím, že můj chlap vyhodí z bytu moje dítě? NIKDY! Ten by letěl, že by nestačil počítat schody! Blba, který se stará "co tomu říkají lidi" bych vedle sebe nesnesla.

Možná, že sousedi by měli v tomhle případě víc rozumu než tatínek. Hlavně proto, že se jich to netýká. My jsme společnost, která je velmi tolerantní ke všem menšinám oproti okolnímu světu, takže sousedů určitě bych se nebála.

Rodinné zázemí je pro všechny důležité a pro gaye obzvlášť, protože se potýkají s odmítáním a nevolí ze strany společnosti. Stačí si přečíst některé komentáře na Novinkách a uvědomit si, že ani po registrovaném partnerství nemají stejná práva jako heterosexuální většina. A to může člověku hodně psychicky uškodit. Například synovec Ester Janečkové, Filip, kvůli tomu spáchal sebevraždu. A proto je podpora rodiny hrozně důležitá. Buďte ráda, že se váš syn může obrátit na komunitu v Praze a na svého přítele.
Samozřejmě je to pro rodiče šok, a to mluvím z vlastní zkušenosti. Ale i pro rodiče existují informace, jak se s tím vypořádat - mrkněte třeba na český PFLAG: https://www.facebook.com/RAPLAG
Je dobře, že jste synovi řekla, že ho máte pořád ráda. Pokuste se ho dále podporovat a fandit mu. Vždyť se na něm nic nezměnilo, jenom má teď místo přítelkyně přítele. A ta vnoučata bych nijak nehrotila, existuje mnoho gay párů, které si osvojí děti a jsou výbornými rodiči. A na sousedy kašlete, kdybych se pořád starala, co na to řeknou sousedi, tak bych si nemohla ani uprdnout.

Petruna: Mě na tu padesátku pomalu táhne, tak právě proto uvažuju tak, než se po zbytek života otravovat (když už ho třeba moc nezbejvá) s idiotem a třeba kvůli němu muset přecházet na druhou stranu ulice, když potkám vlastní dítě, tak to budu radši sama.

Kdy už konečně lidstvo pochopí že homosexualita je vrozená mozková záležitost?Ti chudáci jsou z toho sami špatní když si uvědomí jinou sex.orientaci.Jen zabedněnci je zavrhují. Nechápu rodiče co po tomto zjištění své dítě zavrhnou jako by bylo prašivé. I když se s tím spíše otcové nedokáží srovnat nežli matky. Herec P. Nárožný má také syna homosexuála a trvalo mu dlouho než se s tím smířil. Myslím že nejdůležitější v životě každého člověka je zdraví a život!

Poptala bych se, který práh nemá chlapec překročit, a holt by příště přišel třeba zadem, nebo přes terasu, nebo třeba oknem, to je fuk :-)) Paní má stejná práva v domě, jako pan manžel, a může ji doma navštívit kdokoli, koho si ona pozve. Pokud by tato demonstrace nezabrala a pán se nezamyslel, tak bych mu jasně sdělila, že v tomto se názorově rozcházíme a pojedu si po své lajně bez ohledu na jeho mínění. Co tomu řeknou lidi, to není moje starost, a na nějaké tajnosti, aby nebyly drby, na to se můžu... Ovšem to chce vydržet, a paní asi na tohle nemá povahu. Druhá možnost pak je půjčit si někde slečnu, přijet s ní na návštěvu, čímž bude splněn otcův požadavek, a dál už mu nic neříkat a nechat ho zbytek života v bludu, že se synek "polepšil". To je zas logisticky náročné, protože je třeba se důsledně vyhýbat pravdě i náhodnému prozrazení, a to taky málokdo dlouhodobě vydrží.

lebahu: vis to je těžké na jedné straně dítě, které si bude žít svuj vlastní zivot a moje samota, protože dítě mi za odmenu nebude suplovat partnera a nebo zatnout zuby, zvlášť když jsem s tim partnerem něco prozila, a prostě doufat, že se to srovná. Jinak člověk přemýšlí ve triceti jinak v padesati a jinak v duchodu. Ja bych taky udělala bugr, kdyby se muj muž takhle zachoval k dětem. Ale holt každý jsme jiný.

Synovec je homosexual a bylo to na nem znat uz dost zahy, svagrova s tim problem nemela, svagr nechtel, aby si hral s panenkama, porad mu nutil "klucici" hracky..., no bylo mu to prd platny. Kdyz byl synovec v puberte, byl porad u nas a protoze v tom mel asi gulas, zkousel to na dceriny kamaradky, my kolem vedeli, ze je to predem odsouzeno k neuspechu, ale tohle si musel vyresit sam. A vyresil, uz drahne let zije spokojene s pritelem. Jeho rodice nic nenamitaj, ani nenamitali, svagr mel co delat sam se sebou v dobe, kdy synovec prestal s hledanim sve identity a svagrova s tim nemela problem nikdy, jak uz jsem psala. Ani okoli to nijak zvlast nekomentovalo.

Petruna: Jasně, otce (či otčíma) si člověk nevybere. Ale neumím si představit z pozice manželky, že bych žila s partnerem, kterému nemám odvahu něco (takto závažného) říct a musím to ze strachu před ním tajit a už vůbec si neumím představit, že bych žila s volem, kterého první zajímá "co tomu řeknou lidi" víc než co tomu řekne vlastní syn a ještě si myslí, že se homosexualita dá léčit či "zatnout zuby" a kvůli lidem "žít normálně", tedy se ženou.
Jasně, nemusím partnerovi říkat všechno, když škrábnu auto a jsem schopná ho nechat opravit než se vrátí, nemusí to vědět a já si ušetřím půl roku poslouchání keců že "jak jsem mohla tak blbě couvat", ale tohle je něco jinýho. Nejsem "opičí matka", kde dětem projde vše, dítě nefachčenko nebo kriminálník (zloděj, vrah...) by jel taky z domu jak had, ale pokud mi někdo "sáhne na dítě" bezdůvodně (tady ten syn nic zlýho neudělal) tak smol pachol, i kdyby to byl můj manžel. Tady mám priority jasně srovnaný. Napřed děcka, pak dloouho nic... a pak až nějakej chlap.

Sama mám syna, už v prakticky dospělém věku a ... připravovala jsem se psychicky i na tuto eventualitu. Vím, že ti lidé s tím nic nedokážou udělat a ... je to o tom, že si děti stále idealizujeme a nebereme je takové, jaké jsou. Mužské ego je obvykle obr velké, takže to pan otec asi nikdy nerozdýchá, protože to bere jako svoji chybu, ale veřejně by to nikdy nepřiznal. Ač to přece není ničí chyba. Prostě to tak v přírodě někdy je. Všechno je to o toleranci a kompromisech a lidé to neumí a nedokážou. Smutné ... Paní se asi bude těžko radit, když tuto zkušenost nemám, ale dítě je dítětem po celý život, ať už je mu 10 nebo 50 ... pokud nezareaguje a brzo a nepřijme to jako fakt, může o syna přijít.

lebahu: ono se to dobře říká, když to nezazijete. U nás nikdo neměl odvahu to otcovi až do smrti mu to říct. A že jsem huba nevymachana a otcima jsem neměla ráda. A měla bych škodolibou radost z toho, že je jeho hvezda není tak dokonalá, přesto, strach, jak by reagoval mi to nedovolil. Prostě mam bráchu ráda. Chyba byla v tom, ze nejdriv nešel za mámou. Maminky jsou v tomhle lepší a třeba by dokazala časem otce zpracovat.

filipa: to už je jedno jak rychle (já jsem sbalená za 10 minut když na věc přijde a začala bych balit bych přesně v okamžiku, kdy z něho vylítlo "co tomu řeknou lidi?"), ale opravdu bych s ním nebyla. Jestli si to paní může dovolit? To si přece člověk může dovolit vždycky, předpokládám, že v 50 lertech pracuje a nějaké své peníze má, aby si zaplatila třeba podnájem a o zbytek se postará rozvodový právník. Ale z paní mám pocit, že je takový ten uťápnutý typ, že chodí kolem manžela po špičkách a bojí se s ním promluvit (jak sakra že o tom on nechce mluvit?) a tajně za zády (aby se manžel nezlobil) posílá SMS vlastnímu dítěti. Později bude tvrdit, že jede ke kamarádce aby mohla kluka vidět. :-(

lebahu: Vaše reakce je úsměvná, nevím, jestli je paní v situaci, aby si mohla takovou akci dovolit, ale máte pravdu - manžel by ztratil veškerou mou úctu a s člověkem, kterého si nevážím, bych žít nemohla. Rozešla bych se s ním také, jen ne tak bleskově :-)

To mi máme lepší story. Na meho bratra se to provalilo az když vystoupil v televizi. Predstavte si ten šok pro mamku, když se to dověděla z treti ruky a navrch že před pul rokem vydal knížku. Jeho otec se to do smrti nedozvěděl. A to, že nejevil priznaky, ale jevil, jen maminka nechtěla vedet. Několikrát jsem naznačila, ze bratr je jinej. Odpověď: jsem zlá, zavidim jaky mají úžasný vztah a dalsi a další kecy a nakonec jsem měla pravdu. Ale porad je to brácha, na mem vztahu se nic nezměnilo a ani celé mojí rodiny. To že mám chuť ho občas zabít je z jineho důvodu.
P.S. vydal i druhou a za mě palec dolů, neni to muj salek kavy

jinaci: hele na rovinu - z takové zprávy asi není odvaz žádný rodič. Ačkoliv se znám s fajn kluky, co jsou homosexuálové - některé kroky společnosti k zrovnoprávnění jejich vztahu s heterosexuálním manželstvím, mi jsou proti srsti. Ale vžívám se do situace matky, která se dozví - notabene u jediného syna - že je gay, že má přítele (ani nedomýšlet dál). Pokud se neprostituuje, pokud jeho partner je taky fajn kluk a mají spolu dlouhodobý klidný vztah - tak prostě co jiného než se s tím smířit? Vzdát se vlastního dítěte kvůli něčemu, co změnit nemůže?

za pár let budou bílí heterosexuálové pronásledovaná menšina

Za mě? Asi by byly kufry za dveřma, buď já nebo manžel (podle okolností čí je bydlení) a osobně bych se postarala, aby se to dozvěděly největší drbny v okolí, ať si manžel užije "svou chvilku slávy". S takovým zabedněncem (kterej kvůli tomu "co by řekli lidi" vyhodí vlastní děcko, který nic zlýho neudělalo) bych nebyla ani vteřinu. Normálně nebývám tak radikální, brala bych počáteční šok a hádku, ale pokud ani s odstupem času není schopný se na věc dívat rozumně, tak pá pá.

Zrovna dneska jsem se dozvěděla, že brácha mé známé si vzal život, protože konečně veřejně přiznal, že je gay, a doma to absolutně nepřijali, ani matka - ani otec, navíc se přidaly nějaké nesnáze v lásce a už to bylo.
Takže za mne - dejte mu aspoň vy sama za sebe vědět, že ho stále máte ráda, že je to váš syn a mít ho ráda budete ať je jakýkoliv. A jestli je šťastný, jestli mu to s partnerem klape, mějte radost s ním. Je možné,, že to váš manžel nepobere nikdy...chlapi se s tím asi smiřují hůře než my, matky. Ať ale syn vidí, že má podporu aspoň ve vás, že jste ho nezavrhli oba.